Už jsou tady

Màu nền
Font chữ
Font size
Chiều cao dòng

,,Širo!"

Volala mě matka.Přiběhla jsem, ale nevěděla jsem co chce tak jsem chtěla odpovědět, ale začla mluvit.

,,Posaď se neco ti musím říct.Jenom mi něco slib."

,,Slíbím, ale co?"

,,To že to co ti řeknu zustane jenom mezi námi."

,,Ano slibuji."

,,Koukni se jak vypadám jakou mám barvu srsti."

Byla jsem zmatená, ale poslechla jsem. ,,Býlou a černé pruhy proč?"

,,Tobě to asi nedošlo.My jsme poslední strážci elementu ledu a sněhu."

Nechápala jsem to vždyť jsem věděla že jsem býlá to mi to nedošlo?

,,A táta"

,,Ten je už dávno po smrti si myslím"

,,A proč mi to říkáš až teď?"

,,Protože tento den před třemi lety nás našli a chytli tvého otce a každé tři roky prohledávají hluboký les ."

To mě vystrašilo musíme přeci utéct, ale kam?

,,Co budeme dělat? "

,,Prostě to co jsem tě učila." řekla a zbystřila jestli neco neuslyší.

Aha.Myslela jsem co tedy můžu udělat asi myslela bojovat, ale nikdy jsem neuměla dobře bojovat.

,,Vysvetlím ti ty máš čtyři elementy:
1.led
2.sníh
3.oheň kvůli pruhům
4.vodu kvůli tomu kousku modrého za uchem
Aspoň myslím že máš čtyři.Skus něco udělat."

Něco bych zkusila, ale jak to nevím.

,,Ale jak ?"

,,Poslouchej svůj instinkt a pozoruj mě co dělám."

,,Ano a co máš ty za elementy?"

,,Já mám jako ty jenom nemám vodu."

Hned co to dořekla jsem uslyšela kroky, ta neznámá bytost se k nám pomalu blížila.Po chvilce jsem zjistila že není jediná.

Po pár minutách jsem uslyšela jak si tam někdo potichu něco říká.

Ten někdo: ,,Myslím že tady neco najdeme."
,,Tady byl přeci před třemi lety ten tygr šéfe."
,,Jo na něj si pamatuju to bylo.Ty Luko běž s Bellou rovně kdyby něco tak řekněte."
,,Ano"řekl příjemný hlas.Pak už jsem nic neslyšela až na kroky které vedli přímo k nám.

O chvíli později jsem zahlédla černo orandžoví obrys a ten nas asi taky zahlédl.Vyšel a nebil jediný.Bylo jich šest dva tygři jeden jaguár jeden lev a dva gepardi.Jejich vudce si myslim že byla ta tygřice zbarvená rudou barvou a černými pruhy.

,,Ah přece jenom něco dva bílí tygři"řekla ta rudá.

,,Chyťte je hoši" řekla ladně.Po chvilce se na nás řítili ti ostatní.

,,Uteč" zařvala na mě matka.Asi jich na nás bylo moc.

Teď jsem nevěděla co udělat utéct a nechat matku jim a nebo zůstat a možná zemřít.

,,Uteč musíš zůstat naživu."

Musela jsem poslechnout, ale nechtěla jsem.Koukla jsem se na matku a utekla jsem do hor.Už byl večer když jsem tam dorazila.Našla jsem si ukrýt a usnula jsem.

Ráno mě už neuklidňoval ten pocit bezpečí.Chtěla jsem se jít kouknout jestli moje matka přežila, ale nezmohla jsem se na to.Jen tak jsem bezvládně ležela v jedné díře.Měla jsem hlad a vzpomínala jsem na mou matku, ale nešlo mi do hlavi proč jsme neutekli den před tím.

Večer jsem se šla kouknout po okolí abych si našla lepší úkryt a něco k snědku.Našla jsem oboje chytila jsem si králíka a našla jsem si takovou malou a prázdnou jeskyni.Pak jsem tam přemýšlela nad vším možným.Najednou jsem uslyšela zvuk.Blížil se sem jeden velký bílo černý obrys.Byl to tygr stejné barvy jako já a byl stejně mladý.

Polekal se asi jsem byla v jeho jeskyni.Po chvíli se vzpamatoval.

,,Kdo jsi?"

,,Jsem tygr jestli vidím dobře,"

On se zasmál. ,,Ale to jsem nemyslel odkud jsi?"

,,Z hlubokého lesa proč?"

,,No protože jsem poznal že nejsi od tud.Jinak jmenuji se Tesák."

,,Já se jmenuju Šira"

,,Jak ses sem dostala?" Zeptal se zvědavím tónem.

,,No bila sem se svou matkou v tom hlubokém lese a našli nás ti zlí a já jsem utekla a nevím co se stalo s mojí matku."

,,Chudáků, nechceš se tam podívat jestli tam není?"

,,Ano, ale odkud jsi ty ?"

,,Já jsem odtud a mám tu i skupinu je nás víc a vždy když na nás někdo zaútočí tak ho porazíme.Můžeš se k nám připojit."

Byla jsem štěstím bez sebe.

,,Ale teď mě veď ke tvému starému doupěti."

Poslechla jsem a vedla jsem ho tam.
Když jsme dorazili uviděli jsme něco hrozného.Byla tam moje matka ležela na zemi a tekla ji krev.

To musel být masakr pomislela jsem si.

Chtěla jsem za ní běžet jenže mě chytil Tesák a řekl mi že je mrtvá.Vrátili jsme se a Tesák mi ukázal jeho skupinu.

Promiňte že to je tak dlouhý, ale rozepsala jsem se a kdybych se teď nezastavila tak už nikdy😁.

Tak ahoj zase příště🐯.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro