Jako první bych uvedl pár věcí na pravou míru. V žádném případě nepopírám, že být spisovatelem stojí člověka mnoho úsilí, snahy, ba dokonce propocené krve a v neposlední řadě spoustu přátelství. To vše, jelikož dotyčný jako správný spisovatel ve svých dílech přátele řádně pomluví, přišije jim pár menších trapasů, které mají za následek, že dotyční přátelé do pár dní ztratí práci a v neposlední řadě vykecá všechno, co mu tito přátelé zaškytali ve dvě ráno pod vlivem alkoholu se slovy "sice jsem totálně namol, ale stejně, tohle nikdy nikomu neříkej".

Ale abych se dostal k jádru pudla. Svým dětem nemůžu vyčítat cestu, kterou si vybraly. Už jen proto, že bych si poté už nezasloužil tričko nejlepší táta a to mi za to opravdu, ale opravdu nestojí.

Neříkám, že mě nestálo mnoho úsilí to přijmout. Byly za tím roky a roky utrpení, jež jsou sepsané v tomto přibližně šest tisíc slov dlouhém textu.

No co, já spisovatel nejsem.

Ještě než se však vrhnete na čtení s očekáváním, že vše jen přelítnete očima, aby se jakože neřeklo, a pak si mě najdete a pobodáte, rád bych objasnil, proč bych raději uvítal, aby si potomstvo pro svou budoucnost vybralo kariéru masového vraha.

1. Praktičnost
Představte si, že přímo nesnášíte vašeho souseda, který je ve všem lepší než vy, a dává vám to velice okatě najevo (například vám řekne: „Jsem lepší než ty, ty troubo."). Vaše dítě je spisovatel. Jak vám může pomoct se pomstít?
Maximálně na dotyčného souseda může napsat kritiku, popřípadě horor, ve kterém jej bude hlavní hrdina (a oběť zároveň) připomínat.
Teď si představte situaci naprosto stejnou, váš soused je zkrátka naprostý idiot a vaše dítě masový vrah. Lepší? Já bych řekl, že rozhodně.

2. Finance
Co si budem, z práce spisovatele toho tolik nekápne. Tento bod asi není potřeba nějak víc rozebírat. Zkrátka žádná sláva, zatímco povolání masový vrah je jen krůček od nájemného vraha, a pokud vaše dítě vraždění baví, neměli byste mu tuto možnost kariérního rozvoje odepírat. Nájemní vrazi mají skvělé platy. Rozhodně lepší než spisovatelé. Myslím, že tady není co víc řešit.

3. Respekt okolí
„Co ten tvůj Tonda, pořád patlá ty svoje řádky do toho pochybnýho plátku?"

„Samozřejmě, že si můžete sednout na moje místo v první řadě, nemám s tím nejmenší problém. Tady máte i můj popcorn, pivo, manželku, milenku a všechny mé doživotní úspory. A pozdravujte syna, pane."

Vidíte ten rozdíl? I u tohoto bodu bych řekl, že je nějaká další diskuse zcela zbytečná.

Pokud se chcete v budoucnu v domově důchodců cítit chtěně a jako VIP osoba, mít za potomka nájemného vraha se rozhodně vyplatí. Ten respekt okolí, když vám ošetřovatelky dávají přednost v denní dávce léků a kuchařky vám místo gumového pískacího masa pro psy dávají maso skutečné, je k nezaplacení. To mi věřte.

(Nebo to spíš věřte někomu, koho se to týká. Mí nevděční potomci totiž kariérou vraha zcela pohrdli a pro vlastní pohodlí nakonec zůstali u toho psaní.)

_________

Tak, a po delší době jsem tu zas, tentokrát s příběhem psaným trochu jinak.
Typ humoru užitý v příběhu mě celkem bavil, bavilo mě to psát a hlavně přehánět a přehánět. xD Tak snad se to bude líbit i vám. 😃

To je asi vše podstatné, užijte si tuhle šílenou jízdu a budu si vážit toho, když s příběhem budete až do úplného konce. ^^