Objednaly jsme si jako obvykle. Ty oříškové latté, já černou bez mléka a cukru. Náš malý ranní rituál. Vstávalas kvůli tomu o patnáct minut dřív.
Chlapec s olivově zelenýma očima a havraní kšticí, procházející ulicí, si spolehlivě získal pozornost nás obou.
„Koukni na ty paže," zamumlalas zasněně.
Já tolik slušnosti nepobrala, pohled mi okamžitě klesl níž: „A co teprv ten zadek."
Po pár mlčenlivých vteřinách se naše pohledy potkaly a vybuchly jsme smíchy.
„Je k sežrání," zapěly jsme sborově, již s kouřícími kelímky v rukou.
„Jste marný, vobě," ozvalo se nám za zády.
„Ty víc, kocoure," vyplázlas na dotyčného jazyk.
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro