Objednaly jsme si jako obvykle. Ty oříškové latté, já černou bez mléka a cukru. Náš malý ranní rituál. Vstávalas kvůli tomu o patnáct minut dřív.

Chlapec s olivově zelenýma očima a havraní kšticí, procházející ulicí, si spolehlivě získal pozornost nás obou.

„Koukni na ty paže," zamumlalas zasněně.

Já tolik slušnosti nepobrala, pohled mi okamžitě klesl níž: „A co teprv ten zadek."

Po pár mlčenlivých vteřinách se naše pohledy potkaly a vybuchly jsme smíchy.

„Je k sežrání," zapěly jsme sborově, již s kouřícími kelímky v rukou.

„Jste marný, vobě," ozvalo se nám za zády.

„Ty víc, kocoure," vyplázlas na dotyčného jazyk.