Itanela
Huuuuh, no koukni, co grandiózního jsem zase vymyslela. Klidně to přepíšu, ale mělo by to bejt okay, nic moc extra příběhu vadícího by tam být nemělo...
Chápu, mohla jsem do Něco o napsat tři věty, ale ono se to pak už psalo nějak samo, noooo XD

Jméno: Sayuri
Příjmení: Akimura
Věk: 23 let
Rasa: žlutá (mongoloidní)
Orientace: hrdá bisexuálka
Výška: 163 cm
Barva šutru: křiklavě červená
Jak k šutru přišla: většina lidí k tomu má nějakou dlouhosáhlou skvělou epickou legendu, ze který by se dala napsat supr bichle. Ona se k šutru, jak tomu s oblibou říká, dostala vlastně úplnou náhodou. Byla ještě děcko a v zapadlé uličce byl v posledním tažení jakýsi bůh ví kdo, a když se mu její dětské já snažilo nějak pomoct, začal něco žvatlat o nějakých kamenech a na vrch toho všeho jí předal ještě jakejsi malej červenej šutr. Tak to byl, vážení, příběh o tom, jak Sayuri dostala šutr. Docela dlouho ho všude jen tahala a přemýšlela, co je na něm tak extra. Všechno jí však došlo, když se dostala přímo k tomuhle magorskýmu společenství. Od té doby přemýšlí, jak by se šutru zbavila.
Něco o: Možná vypadá jako typická laskavá asiatka z tržnice, co se pořád usmívá, ale ono zdání často klame. Je milá jako návštěva exekutora a její oblíbená slova jsou idiot, nuda, otrava a dej mi pokoj. Ačkoli se však chová, že celou tuhle organizaci totálně nesnáší a každou chvíli je s někým rozhádaná, má tendence se plést do věcí, co by mohly existenci téhle povedené skupiny ohrozit. I když by to totiž nahlas nikdy nepřiznala, jsou jediní, koho by v případě nouze byla schopna nazvat přáteli.
Sayuri je dítě ulice, z domu ji vykopli už ve čtyřech letech a od té doby to s ní šlo od desíti k pěti, sama se diví, že to přežila. No, on to zase takovej úspěch nebyl, po dvou letech na ni přišli a vzali ji do děcáku, kde se jí dostalo dokonce i vzdělání. Nicméně narozdíl od vzdělání - ke kterému se, pravda, taky nestavila bůh ví jak nadšeně - se jí tu nedostalo přátel. Byla uzavřená, nechtěla se seznamovat a v hlavě jí pořád ležela myšlenka na toho staříka v uličce a na kámen, kterej od tý doby nosila pečlivě u sebe.
Co se týče toho velkýho magickýho souznění, jí to docela trvalo. Když kámen totiž dostala do ruky, vůbec nic se nestalo a nic nepřišlo ani roky potom. Až v pubertě se jí poprvé podařilo použít svou magii. Pak dlouho nic, a v šestnácti znova. Pak o pár měsíců později a pak už to bylo stále častěji. Teprve v devatenácti se s tím smířila a naučila se to alespoň trochu používat, i když to většinou nedělá. Občas se jí ovšem stane, že svou magii nevědomky použije, většinou ještě i na někoho, koho ani nezná nebo ještě líp ani nevidí. Stává se jí taky, že ji potom bezdůvodně bolí hlava nebo je unavená, takže na to většinou kašle a žije prostě bez magie.
Aby byla k rozeznání, oblíbila si výrazné červené rtěnky a laky na nehty, které často kombinuje s černými. Taky vždycky nosí brož či sponu s křiklavě červenou růží, buď na oblečení nebo ve vlasech, podle toho, jakou má zrovna náladu.

Podle čeho se v životě řídí: Nauč se vyhrávat, prohrávat umí každý idiot.
Vztah: tak samozřejmě, že jich pár měla, to není ve dvaceti třech letech nic divného. Ale v osmnácti se to s ní přehouplo a místo vážných vztahů spíš vyhledává společníky a společnice na jednu, někdy i dvě noci
Vzhled:

Aesthetic:

Kámo, tohleto barevně zmršený aesthetic jsem si dělala sama asi přes tři různý appky, a řeknu ti, příště na to kašlu a najdu si nějaký už udělaný XD