Jejich práce byla u konce.

Uklidili zbraně do pouzdra. Až na tak zapadlém místě vůbec najdou tělo, už jen s těží půjde vůbec identifikovat. Mohli ho tam prostě nechat a nestarat se o něj, přišlo by se na to až za několik měsíců, kdy se měl most bourat. Pokud by ovšem developeři vůbec zkontrolovali, jestli se na mostě vůbec někdo nachází.

,,Kapitáne, máme hotovo," řekl vůdce mise do vysílačky. V té to zašumělo, zapraskalo, a nakonec se ozval i hlas z druhé strany: ,,Máte zajatce?"

Vůdce se otočil k jednomu z pomocníků, který v ruce držel zvláštní zařízení. Ten zavrtěl hlavou, a pozvedl prázdnou klec, zhotovenou z křišťálových krystalů a voodoo panenkou uvnitř, aby ji ukázal svému vůdci.

,,Nemáme," prohlásil rezolutním hlasem do vysílačky, ,,ale dostaneme." Ztlumil odpověď svého nadřízeného a rychlými posunky vydal rozkaz k přesunu.

,,Pane, hýbe se," oznámil jeden z ozbrojenců. Vůdce se otočil a s ostrým vojenským nožem v ruce přistoupil k ležící postavě chlapce, který si držel krvácející rány na břiše, kam ho střelili.

,,Nemuselo to takhle být, chlapče. Pokud chceš, mohu ti pomoci v snazším odchodu."

Po tváři se mu koulely slzy bolesti. Chlapec ze sebe nemohl vydat ani hlásku, před očima se mu zaznívalo ztrátou krve a umdléval veliteli v náručí. Zesklovatělé oči upíral do tváře člověka, který ho zabije.

,,Odpusť. Ale musel jsem to tak udělat. Jednou mrtvý člověk by měl zůstat mrtvý." A s těmito slovy mu zarazil nůž hluboko do hrdla. Chlapec vydal poslední, přerývaný, dlouhý sten, než vydechl naposledy.

Kapitola má 250 slov.