!!MORBIDNĚJŠÍ OBSAH!!
Zdravím, vítám vás u dalšího dílu. Ten bude z pohledu Richarda a přinese nám trochu náhled na případ a vraha, kterého Richard vyšetřuje. 
Komentář či hvězdička potěší a přeji příjemné počtení. ♥

Snažil se jet co nejrychleji, aby byl na místě činu co nejdříve. I když už bylo po deváté hodině večer, silnice byly ucpané, auta troubila jedno přes druhé a na chodnících chodili lidé, co se kymáceli, jak již měli pár promile v krvi. I proto Richard na místo dorazil asi po půl hodině. Uvažoval nad tím, že by bylo lepší, kdyby šel pěšky. To by mu možná dalo podobně a aspoň by se provětral.  To, že je na správném místě mu potvrdilo několik policejních aut s blikajícími majáčky a hlouček lidí, co zvědavě postával za páskou.
Richard z auta vystoupil a přešel k policistovi, co všechny držel za páskou. Totožnost prokázal policejním odznakem a vydal se k malému, polorozpadlému domku, který byl místem činu. Už věděl, že pokud se opravdu jedná o stejného vraha, o...Květinkáře, jak ho mladíček nazval, nebude to pěkný pohled. To mu dokázal i pohled jeho partnerky, která vyšla z domku, úplně celá bílá.
„Sakra Richarde, trvá ti to. Copak, užíval sis s někým v posteli a já tě vyrušila?"
Popichovala ho.
Věděl, že to dělá proto, aby zapomněla na to, co viděla. I když věděl, že na to jen tak zapomenout nepůjde.
„No samozřejmě, opět jsi mi přerušila jednu z úžasných chvil klidu, kterou jsem trávil s jedním...člověkem na kávě."
Zamručel a vydal se k malé chatce. Kolegyně se jen zašklebila.
„Člověkem? S kým pak? Potkal jsi někoho nového?"
Vrhl na ni takový pohled, po kterém mu udeřila herdu do ramene.
„Takže, co tu máme? Je to on?"
Zeptal se a sledoval tvář své kolegyně. Té úsměv z tváře zmizel a zahleděla se k chatce. Bylo vidět, že se jí tam nechce. Byl to opravdu těžký případ.
„Ano, je to on. Stejné prvky, stejně brutální."
Její hlas byl tichý a ke konci věty se jí zlomil hlas. Asi se ani nedivil. Byl jen zvědavý, co si pro ně dnes vrah přichystal.
Ihned při vstupu do chatky jej zarazil kovový pach. A silný. Krve tam muselo být hodně. Na moment se zastavil a rozhlédl kolem. Žárovka v úzké chodbě byla prasklá, místnost osvětlovalo pouze světlo z reflektorů, co tam někdo z policie umístil. Z chodby vedly dvoje dveře, jedny byly napůl vyražené, kdežto před druhými stál strážník, opíral se o zeď a vydýchával se. Richard prvně zamířil k těm vyraženým a po slovech kolegyně, že tam nic není, jen zavrtěl hlavou. Bylo mu jasné, že v nich to není, ale potřeboval prověřit vše.
Do vylomených dveří se musel pořádně opřít, aby se otevřely. Ozvala se rána, jak dveře pod větším tlakem povolily a vyrazily se z pantů. Richard je jen tak tak opřel o zeď a ušklíbl se, když spatřil protočení očí své partnerky.
Poté již ale vešel do tmavé místnosti. Vytáhl mobil, zapnul na něm světlo a místnost si prohlížel. Byla malá, zaprášená. Špinavá.
Vlastně tu snad ani nic nebylo, jen nějaký starý nábytek, rovněž rozbitý. I tak do místnosti vešel a rozhlížel se kolem. Stěny byly popraskané, na mnoha místech plesnivé. Pach zatuchliny přebil dokonce i závan krve, a to bylo co říci.
Postupně si prohlížel každý kout, každou volnou část místnosti. Nábytek, co by se nedal již snad ani použít. Bylo to děsivé. Žil tu vůbec poslední dobou někdo?
Vedle jednoho stolku si všiml pohozené stříkačky s jehlou a několika špinavých hadrů. Museli sem chodit často feťáci. Jistě zde bude až moc otisků a bude těžké najít nějakou shodu, co by odpovídala jejich vrahovi. Vrah až moc dobře věděl, jaké místo si vybrat. Tady bude těžké něco najít. Možná najdou shodu. Možná s otisky najdou mnoho shod, ale nikdo nebude odpovídat profilu. Vrah byl prostě až moc chytrý na to, aby udělal nějakou chybu. Kdyby totiž nějakou udělal, již dávno by ho měli.
„Richarde, vím, že se rád práce zdržíš, ale měl by ses podívat na to hlavní, ať to z forenzního mohou už konečně celé udělat."
Z přemýšlení ho vyrušil až hlas kolegyně. Krátce se na ni zahleděl, než přikývl a ještě jedou se rozhlédl kolem. Nechá prozkoumat i tuhle místnost, jen kdyby náhodou. I když pochyboval, že se zde něco najde.
Proto se vydal z pokoje ven a naopak zamířil do toho druhého. Policista přede dveřmi jej dovnitř ochotně pustil, sám se tam raději nedíval.
Richard měl naopak oči všude.
Ačkoliv si chtěl původně prohlédnout jen okolí, pohled mu stejně prvně utkvěl na těle, co bylo vprostřed místnosti.
Žena.
Nahé, ženské tělo.
Zmrzačené.
Věděl, že jejich vrah je brutální, ale toto?
I on sám musel krátce odvrátit zrak, než se na tělo opět zahleděl.
Tělo bylo ženské. Zaživa mohla být pěkná, ba přímo krásná. Vlasy měla husté, tmavé, mírně vlnité, i když teď byly zplihlé a nalepené na vlhký obličej.
Byla nahá. Tělo bylo na odiv úplně každému, kdo by vešel a tělo našel.
Jenže tohle odhalené tělo by nikoho nepotěšilo.
Důvod byl ten, že tělo mělo rozevřené břicho.
Pohledem studoval tělo od konečků prstů až po hlavu.
Nehty na nohou měla pečlivě upravené. Nohy vypadaly na pohled oholené, celé. Jak lýtka a holeně, tak i stehna.
Přešel blíže a na moment zadržel dech, když se mu do plic dostal silnější pach mrtvého těla. Nečekal to.
Upřímně nečekal, že tělo bude již mrtvolně zapáchat. Vždyť tu mělo být jen maximálně pár hodin. Až pak si všiml malého topení na baterky.
„Ano, je to přesně tak, jak si myslíš. Vrah tu nechal automatické ohřívání, aby tělo dříve hnilo."
Potvrdila mu to kolegyně a kývla na jednoho mladšího muže z forenzního, co to tu právě celé fotografoval. Ten jen rychle zmizel pryč ze dveří, aby měl Richard a Samantha, jeho kolegyně, klid. Richard se na Samanthu po jejích slovech ani nepodíval, jen stále hleděl na tělo. Uvažoval.
„Jak již víme, vrah musí mít lékařské znalosti. Takhle práce je na laika až moc kvalitní. I kdyby jen hodně četl, musí mít nějakou zkušenost. Ať již s lidmi, nebo se zvířaty."
Na kolegyni se zahleděl a ta přikývla.
Richard se poté opět zahleděl na oběť.
Žena ležela na znak uprostřed místnosti, ruce i nohy měla roztažené. Hlava směrovala k oknu, kdežto spodek naopak ke dveřím a každý, kdo vešel, měl výhled na její intimní partie. Rovněž znetvořené.
„Vrah na ni musel nahlížet jako na děvku."
Prohodila Samantha. Richard nemohl jinak než souhlasit. Dát ji takto na odiv nemohlo znamenat nic jiného. Jako kdyby tím říkala ‚každý je vítaný'.
„Znali se? Možná ano. Třeba to byla nějaká osobní zášť. Třeba mu nedala. Rozešla se s ním..."
Richard slova své kolegyně raději nevnímal a přešel blíže k tělu. Žaludek se mu trochu obrátil, když byl pach mnohem silnější, ale po chvíli si zvykl.
Tělo si prohlížel zblízka, stepoval každou část.
Řez byl veden od rozkroku až po pevná prsa, střeva měla žena doslova vyhozena ven. Kůže byla pečlivě oddělena od podkožního vaziva, takže tělo mělo najednou mnohem více vrstev.
„Popřál bych dobrý večer, ale přitom zápachu, co cítím, asi moc dobrý nebude. Richarde."
Richard se narovnal a pootočil na postaršího doktora, co za ním stál.
„Doktore, že jste přišel tak rychle, nevyhnali vás z postele?"
Uvítal Richard postaršího doktora. Věděl, že doktor chodí většinou spát brzy, pokud mu to práce dovolí. I tak ale odpověď neočekával, neboť pokračoval dál.
„Všiml jsem si, že kůže byla pečlivě oddělena od podkožního vaziva. Vidíte? Čisté řezy, máme další potvrzení, že je to náš vrah. Jen mi tam nesedí ta střeva. Vypadá to, jako kdyby jí je vytáhl ven a poté zase zandal dovnitř."
Poodstoupil, aby se doktor mohl na tělo podívat.
Ten přistoupil blíže, natáhl si rukavice a jal se prozkoumávat tělo.
„Ano, je to ten samý vrah. Jak říkáte, řezy jsou čisté, téměř bez chybičky. Od krve byla pečlivě očištěna, tedy spíše...je to ta krev, co je všude kolem. Vrah to musel provádět zaživa."
Začal doktor a Richard se rozhlédl kolem. Byla pravda, že krve bylo všude kolem více než dost. Snad i v pravidelných intervalech. Richard se trochu zamračil a přešel kousek vedle, sledoval stopy krve.
„Richarde, a ta střeva..."
Začal doktor a Richard se na něj zahleděl.
„Vše to prováděl zaživa. Vytáhl jí střeva ven a nechal čouhat. Člověk s otevřeným břichem vydrží i několik hodin. Pokud jí dal nějaké drogy, vydržela ještě déle. Ta žena byla mladá, pečlivě se udržovala, zatím nevidím nic, co by nasvědčovalo nějaké nemoci, orgány jsou i teď na pohled zdravé. Musela trpět, než zemřela. A to hodně."