Harrymu se vůbec nechtělo vstávat. Dnes začínal až od jedenácti, takže se jen přišel najíst do Velké síně, aby se neřeklo a potom znovu skočil do postele. Zdálo se mu o tom, jak hraje famfrpál a o tom, jak si spolu Ronem a Hermionou povídají ve společenské místnosti. Dokonce mu chyběl i Malfoy, jak ho zná. Ne, ten Malfoy, který hltá při hodinách každé jeho slovo, ale ten Malfoy, který mu nadával do pitomce a pral se s ním. Unavovala ho práce profesora lektvarů. Ale ani mu tak nevadilo, že musí učit studenty, spíš mi vadil způsob, jakým je musí učit. Jako Snape. Harrymu se protivilo, že musí ignorovat Hermionu, která se hlásí jako o život, musí neustále chválit zmijozelské a to dokonce i taková paka jako Crabba a Goyla. Byl tedy rád, když konečně zazvonilo a mohl se vydat na oběd.

Když Harry přišel do Velké síně, byla už celá plná studentů. Nenápadně pohlédl k nebelvírskému stolu. Neville se tam pošťuchoval s Deanem, Fred a George se čemusi chechtali a Ron něco sděloval Hermioně, která se tvářila dost znechuceně, protože Ron opět mluvil s plnou pusou. Harry konečně došel ke svému místu a sedl si. Celkem ho mrzelo, že si nemohl dát marcipánový dost se šlehačkou a barevným sypáním, ale tak nějak tušil, že by z toho Snape nebyl dvakrát nadšený. Harry si tedy po krátkém přemýšlení vybral hrachovou polévku. Byla zelená a kolejní barva Zmijozelu je zelená, takže to snad nevadí, uvažoval Harry.

„Ne, to je v pořádku," usmál se na něj Brumbál.

Harry mu věnoval zmatený pohled. Ten člověk snad umí číst myšlenky!

„Po hodině se u mě stav," promluvil znovu Brumbál. „Musím ti něco ukázat."

A jak Brumbál chtěl, tak se stalo. Harry odučil hodinu s havraspárskými a mrzimorskými druháky a vydal se do Brumbálovy pracovny. Byl celkem zvědavý, proč si ho Brumbál zavolal.

„Vítám tě, Harry," pozdravil ho Brumbál. „Posaď se tu u mě."

Harry se posadil na pohovku a Brumbál přistoupil k nějaké nádobě.

„Tohle je Harry myslánka. Slouží jako úložiště nepotřebných či nežádoucích vzpomínek. Do vzpomínek uložených v myslánce se lze přemisťovat a stát se jejich součástí. Můžeš pozorovat, co se ve vzpomínkách děje, ovšem nikdo tě v nich neuvidí, je to pouze obraz. Mudlové si vzpomínky ukládají například pomocí kamer a potom si je pouští. Toto je něco podobného," vysvětlil Brumbál.

Harry užuž otevíral pusu, aby se na něco zeptal, ale Brumbál ho zastavil pohyben ruky.

„Možná se chceš Harry zeptat, proč ti to vše vykládám. Víš, mám tu jednu vzpomínku, kterou bys měl možná vidět. Pojď za mnou," pobídl Brumbál Harryho.

Harry se zvedl z pohovky a došel za Brumbálem. Brumbál vytáhl z poličky zkumavku ve které byla uložena nějaká bílá látka v podobě tenkých provázků.

„To jsou vzpomínky, Harry," objasnil Brumbál.

Brumbál obsah zkumavky vylil do myslánky, voda v myslánce se najednou zbarvila do bíla a poté Harry spatřil v myslánce nějaký pohyblivý obraz, naklonil se, aby viděl lépe a najednou ho cosi vtáhlo do vzpomínky. Uklidnilo ho, že Brumbál stál hned vedle něj.