Harry a profesor Snape se objevili na nástupišti devět a tři čtvrtě. Byli obtěžkáni učebnicemi a sovami (I na to Brumbál myslel!) a mnoholičný lektvat už dávno zabral.

Harrymu přišla situace celkem komická. Nikdy by si nemyslel, že se ocitne v situaci, že bude se svým profesorem lektvarů stát na nástupišti devět a tři čtvrtě a každý z nich bude mít v ruce zavazadla a sovy.

Severusovi byla tato situace lhostejná, spíš ho zarazilo, že na nástupišti vidí i jednu dívku, neobyčejnou dívku, s rudými vlasy a zelenýma očima. Lily. Severus se oklepal. Má snad vidiny? Anebo... přesunuli se snad do dob jeho studia?

Harry netušil, že se pravděpodobně ocitl v době začátku studia svých rodičů. Šel si se Severusem sednout do kupé Bradavického expressu a klidnil svou sovu, která hlasitě houkala na všechny strany. Chtěl si s sebou vzít původně Hedviku, ale Brumbál mu řekl, že při jejich úkolu bude těžké postarat se o sebe, natož o Hedviku. Načež dal Harrymu a Severusovi speciálně vycvičené sovy. Harry měl ale pocit, že je jeho nová sova vycvičená maximálně na dělání nesnesitelného hluku.

„No tak, ticho," klidnil Harry svou sovu.

Po několika minutách se mu konečně podařilo sovu utišit.

Avšak chvíli na to kolem projížděla paní s cukrovinkami.

„Sladkosti na prodej, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, čokoládové žabky!" vykřikovala. Harryho sova opět začala hlasitě houkat

„Chcete něco, chlapci?" mile se usmála paní.

Harry užuž otevíral pusu, ovšem Severus odpověděl za něj, že nikoliv.

Harry se na svého profesora vyčítavě podíval.

„Musíme teď něco nutně probrat," vysvětlit Snape.

„To nemohlo počkat?" zeptal se Harry zklamaně.

„Ne, to tedy nemohlo," procedil mezi zuby Snape.

Poté se Severus pokusil usmát (Harrymu to přišlo trochu děsivé) a pokračoval již milejším tónem.

„Abychom nebyli nápadní, já budu vystupovat pod mým jménem a vy, Pottere, si necháte své křestní jméno, ale dostanete mé příjmení. Podle Brumbála máme vystupovat jako bratři. A na veřejnosti si budeme muset tykat," dopověděl Snape.

Harry se zatvářil prazvláštně.

„Také z toho nejsem dvakrát nadšený, věřte mi," protočil oči Snape.

„A proč můžete mít vy své příjmení a já ne?"

„Nejprve jsem to také netušil. Ptal jsem se na to Albuse a nechtěl mi odpovědět. Nicméně mám silné podezření, že je to proto, že jsme v době mých studií. A logicky tedy i v době studií vašeho otce."