O rok později (Harry Potter a Relikvie smrti)

„Musím tu hůlku ovládnout, Severusi," pokračoval Voldemort. „Když ovládnu hůlku, ovládnu konečně i Pottera."

A Voldemort opsal bezovou hůlkou ve kruhu rozmáchlý oblouk. Vzduchem prolétla klec s hadem, a než stačil Snape udělat cokoliv jiného než vykřiknout, vězel v ní hlavou i rameny a Voldemort promluvil hadím jazykem.

„Zabij."

Harry schovaný pod neviditelným pláštěm viděl, jak had kousl Snapea. Voldemort ho tam nechal ležet a odešel. Harry přiběhl k Snapeovi a sundal si neviditelný plášť. Pohlédl na Severuse a v jeho očích viděl smutek. Severus si roztřesenou rukou z hábitu vytáhl jakýsi lektvar a napil se ho.

„Vemte si mé vzpomínky," vysoukal ze sebe.

Hermion podala Harrymu baňku a on je tam dal. Byli u Snapea do té doby, dokud neupadl do bezvědomí. Poté odešli.

Severus Snape se po chvíli probral. Pomyslel si, jaké to bylo štěstí, že s tímto Voldemortovým plánem počítal a umíchal si protijed. Neměl sice dostatek sil přidat se do boje, ale přežil.

❌❌❌

O pár hodin později

„Tady je!" ozval se Harryho hlas.

„Severusi," vydechla Minerva a přisedla si k Snapeovi. Snape měl celé tělo od krve a byl bledší než obvykle.

Severus znaveně zamžoural očima a spatřil rozmazaný obličej Minervy McGonagallové, která se nad ním starostlivě skláněla.

Hermiona zalapala po dechu.

„Neříkal jste Pottere, že je profesor Snape mrtvý?"

„Já... myslel jsem si to."

„Jsem v pořádku," dostal ze sebe Severus.

„To tedy nejste," podotkla starostlivě Minerva. „Odvedeme vás na ošetřovnu."

Snape se ušklíbl, ale nijak se nebránil.

❌❌❌

O rok později

„Táži se vás, pane ženichu, zda svým svobodným a úplným prohlášením dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomnou slečnou nevěstou Ginervou Molly Weasleyovou?"

„Ano."

„A táži se rovněž vás, slečno nevěsto, zda svým svobodným a úplným prohlášením dobrovolně vstupujete do manželství se zde přítomným panem ženichem Harrym Jamesem Potterem?

„Ano."

„Prohlašuji tímto vaše manželství za právoplatně uzavřené. Nyní vás žádám, abyste si vyměnili snubní prsteny a dali si svůj první manželský polibek."

Ginny a Harry si vyměnili prstýnky a políbili se. Po skončení obřadu přišla na řadu svatební hostina. Ron Weasley se na ní těšil. Hned co se dostal ke stolu, vzal si do každé ruky jeden obložený chleba a sednul si na dlouhou lavici.

„Je tu volno?" optal se jakýsi hlas.

„Jasně," řekl Ron s plnou pusou a dál se věnoval svým chlebíčkům.

Ale nakonec mu to nedalo a otočil se na tajemného příchozího.

„Pane profesore?" zakuckal se Ron.

„Ano, jsem to já," ušklíbl se pobaveně Snape.

„Co tu děláte?"

„Byl jsem pozván."

„Aha..."

Ron se podivil. Harry mu nic neřekl o tom, že by pozval Snapea.

„Á, zdravím," přišel ke stolu Harry. „Bavíte se?"

„Ano, musím podotknout, že tu podáváte výborné chlebíčky, ovšem o tom by spíše mohl vyprávět pan Weasley."

Ron se otočil na Harryho a Severuse. Z pusy mu trčela kůrka od chlebíčku.

„Rone!" zamračila se Hermiona, která právě přišla ke skupince. „Ty se snad nikdy nenaučíš jíst slušně."

❌❌❌

O osmnáct let později (Epilog)

„Už je skoro jedenáct, měli byste nastoupit," podotkl Harry.

„Nezapomeň pozdravovat profesora Snapea a dej za nás pusu Nevillovi!" připomněla Jamesovi Ginny, když se s ním objímala na rozloučenou.

„Mami, nemůžu líbat profesora!"

Ginny a James se spolu ještě bavili a malý Albus přistoupil ke svému otci.

„Co když se dostanu do Zmijozelu?" zeptal se ho šeptem.

„Albusi Severusi," promluvil k němu Harry také šeptem. „Pojmenovali jsme tě podle dvou ředitelů Bradavic. Jeden z nich chodil do Zmijozelu a je to ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy poznal."

Po tomto rozhovoru se Albus trochu uklidnil a usmál se na otce. Poté si šel sednout do expressu.

„Ten čas ale letí," usmál se na Harryho James. Přestože mu již bylo šedesát let, stále byl v jeho vrásčité tváři onen rošťácký pohled plný radosti a humoru.

❌❌❌

O několik hodin později (Harry Potter a Prokleté dítě)

„Rose Grangerová-Weasleyová!"

„NEBELVÍR!", ozval se Moudrý klobouk

Rose za velkého jásotu odcupitala k nebelvírskému stolu.

Po chvíli přišla řada na Albuse.

„Albus Potter!"

Albus se posadil na židličku a Moudrý klobouk mu přepadl přes oči.

„ZMIJOZEL!" ozvalo se po chvíli a Albus si za potlesku přisedl k zmijozelskému stolu.

❌❌❌

O den později (Harry Potter a Prokleté dítě)

„Jmenuji se Severus Snape a budu vás učit předmět zvaný lektvary."

Albus Potter pozoroval Severuse Snapea obzvlášť pozorně. Aha, pomyslil si, tak to je ten profesor, podle kterého mám druhé jméno. Zdá se přísný, ale spravedlivý.

„Vaším úkolem je zde zvládnout náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Nyní přečtu vaše jména a pokud uslyšíte to vaše, zvednete ruku, abych si vás zapamatoval."

Snape domluvil a začal číst.

Když se dostal k Albusovi, na chvíli se odmlčel a pohlédl na něj. Netušil, že Potter po něm pojmenoval svého syna. Nedal na sobě nic znát, ale polichotilo mu to.

❌❌❌

O čtyři roky později

Severus Snape seděl ve Velké síni na místě, kde kdysi sedávala Minerva McGonagallová a ještě dávněji Albus Brumbál. Minerva bohužel před rokem odešla do penze a odstěhovala se do Prasinek. Stal se tedy ředitelem on.

Po snídani se Severus vydal na první hodinu, kterou měl učit. Byly to lektvary se zmijozelskými a nebelvírskými čtvrťáky. Severus Snape měl čtvrťáky rád. Byl mezi nimi syn Draca Malfoye, dcera Hermiony Grangerové a Rona Weasleyho a i ten Potterovic kluk. Severus vešel do učebny, když tu najednou uslyšel ze studentských lavic jásot a potlesk.

„Všechno nejlepší k narozeninám, pane profesore!" ozval se Scorpius Malfoy.

Rose Grangerová-Weasleyová před překvapeného profesora položila dort politý hořkou čokoládou, na kterém bylo zelenou polevou napsáno šedesát pět.

Severusovi Snapeovi zvlhly oči. Byl dojat.

„To jsem od vás tedy skutečně nečekal," pověděl upřímně.

„A když jsme vám udělali takovou radost, co kdybyste odložil dnešní test na jindy?" zeptal se nesměle Albus.

Severus pobaveně pohlédl na zmijozelského mladíka.

„Že jste to vy, Pottere," ušklíbl se.

Celá třída zajásala.

„Ale napíšeme si ho pozítří a ať to všichni umíte!" dodal, a už to byl zase ten starý dobrý přísný Snape.

Konec