Ne vždy jsou věci doopravdy takové, jaké se zdají být

Scrisă de: smilingxqueen

,,Je mi jedno, kdo jsi, pokud budeš úspěšně hrát podle tónů mého srdce, pak tě budu milovat." - Dandelion

Od samého počátku, kdy je náš svět světem, a kdy po boku Boha kráčeli Adam s Evou, je cestou následovali ti, kteří by mohli představovat štěstí a smutek. Byli to Život a Smrt, dvojice, jež spolu šla ruku v ruce už od té doby, kdy se zrodil Adam a z jeho žebra později i Eva. Ty dva svedl dohromady Bůh; a dal jim protikladné vlastnosti. Zatímco Život roznášel radost a oplýval štěstím pokaždé, kdy byl svět obohacen o dalšího človíčka stejně jako nebe každou jednotlivou hvězdou, Smrt přinášela do domu neštěstí, smutek i pláč, když si do svého království přivedla toho, jehož si vyvolila, aby ji doprovázel na cestě do Ráje, kde naň čekala nekonečná pouť.

Zdálo by se, že Život a Smrt budou putovat světem bok po boku, skutečnost ale byla trochu jiná. Naposledy se setkali před Rajskou zahradou, kam Boha, Adama a Evu doprovázeli. Poté se jejich cesty rozdělily, než se po dlouhé době znovu setkali a jejich osudy se opět propletly. A jen Bůh ví, kolik let od té doby uplynulo.

Člověk by řekl, že být nesmrtelný je úžasná věc. Kdekdo o to v minulosti také usiloval, nikomu se to však nepodařilo. Snad Bůh si to nepřál a byl rozhodnut učinit nesmrtelnými jen pár vyvolených. Nějakou chvíli možná nesmrtelnost zábavná je, ale po pár letech vás to začne nudit.

A proto teď Smrt kráčela světem coby osamělý poutník, a její bosé nohy nevydávaly na prašné cestě vůbec žádný zvuk, jako by po ní snad vůbec nekráčela. Kolem projel povoz s koňmi, ale statkář Smrt nezahlédl. Byla neviditelná pro všechny smrtelníky.

Po nějaké době se rozhodla si odpočinout a usadila se na kámen u nevelkého rybníčku, v němž plavaly malé kachničky. Zahleděla se na ně a v tu chvíli se od stříbrné hladiny vody odrazilo zářivé světlo. Smrt zamžikala a zarazila se, když si všimla veselého Života, jak si s kachničkami hraje, a blyští se jako paprsky slunce. Sluneční svit Smrti před očima potemněl, když Slunci konkuroval právě Život.

Ten na sobě nejspíš vycítil vytrvalý pohled, jenž mu musel věnovat někdo, kdo o něm doopravdy věděl a viděl jej. Zvedl hlavu a jakmile spatřil zamračenou Smrt sedící na kameni, uchechtl se nad tou bizarní podívanou, a silueta jeho těla se začala měnit v elegantní křivky. A náhle u jezírka stála nádherná žena, na níž jen pohled působil potěšení, tak nádherná byla, až oči přecházely. Smrt se nervózně zavrtěla a zahleděla se do dáli, když si všimla, že Život míří k němu.

,,Je překvapivé vidět tě po tolika letech, a právě zde, na tomto veselém místě," poznamenal Život jasným hlasem a posadil se do trávy Smrti k nohám. I ona už přestala být pouhou siluetou; získala opět mužské tělo, avšak do tváře jí vidět nebylo, neboť ji zakrývala tmavá kápě.

,,To, že jsem Smrt, neznamená, že musím být jen na místech, kde panuje strach a temno, a kdy trávu místo dešťové vody smáčejí krvavé potoky a vodopády slz," odvětila Smrt Životu ledově. ,,Neboj se, Živote, nejsem tu proto, abych zničil to dokonalé štěstí, jež jsi zde nastolil. Alespoň prozatím ne."

,,Ach. Přišel sis vyhlédnout své brzké oběti, je tomu tak?" zamračil se Život a pohlédl vzhůru na blankytně modré nebe. ,,Nechci už, abys kradl lidem štěstí a rozvracel rodiny."

,,My dva jsme nekonečným koloběhem, jenž se točí stále dokola. Někdo se narodí, a někdo zase zemře. Bez Smrti by nemohl být Život, a Život by nemohl být bez Smrti. Ty potřebuješ mne, já zase tebe. Naším úkolem je lidi dávat a zase brát, ne je litovat. Tak určil to Bůh." A Smrt si povzdechla, hledíc vzhůru, jako by snad vyčítala Bohu, že zkřížil jeho cestu se Životem. ,,Tam, kam odchází, je krásně jako tady. Setkají se znovu s těmi, jež milují; vkročí do Ráje, jenž nikdy nechtějí opustit; a čeká na ně dobrodružnější a delší cesta, než byl celý jejich život."

Žena na něj nevěřícně pohlédla. ,,Teď se mi vysmíváš? Myslíš si, že jsi lepší než já? Že máš co lidem dát a já ne? Ach, tenhle život a celičký svět je přece krásný! Jen musíš vědět, kde tu krásu hledat."

Druhá osoba pokrčila rameny. ,,Netvrdím, že jsem lepší než ty, jen ti říkám, že na druhé straně je svět stejně krásný. Čistý jako lilie, a lidé v něm jsou spokojení," odpověděl muž a sledoval, jak Život bere do ruky plovoucí leknín.

,,Protože neví, o co vlastně přišli," řekla nešťastně žena. ,,Jakmile projdou skrz řeku Styx, navždy zapomenou na to, co bylo, co prožili."

,,Lidé se toho, co přijde po životě, bojí. Jako by je mělo čekat něco strašného."

,,Věří v Nebe a v Peklo. A v to, že Zlo bude vždycky potrestáno, a že lidé se dělí na dobré i zlé. V tom se mýlí; dobro neexistuje bez zla a každý člověk v sobě má dobrou, i špatnou stránku," tvrdil Život.

,,No vidíš. Odpověděla sis na svou otázku. Stejně jako Dobro neexistuje bez Zla, tak nedokážeme existovat my bez toho druhého," prohlásila vítězně Smrt. Život se zatvářil ještě nešťastněji.

,,Jsme jako oheň a voda, Smrti."

,,A neříká se snad, že se protiklady přitahují?" Na to Život nic neodpověděl. Smrt si povzdechla. ,,Jedna věc mi přesto vrtá hlavou. Proč tebe vždy s nadšením vítají, a mne se bojí? Smrt přece není nic strašného... přesto ze mne mají strach. Nerozumím tomu, vždyť v mém světě na ně čeká nové dobrodružství a jejich milovaní už je nedočkavě vyhlížejí."

Žena se na svého společníka ohlédla a na krásné bledé tváři se jí objevil mírný pobavený úsměv. ,,Odpusť, ale když se na tebe podívám... je těžké nevidět Smrt. Kolem tebe září temná aura, jako bys byl zlo. Kdyby věděli, že tě lze obelstít, udělali by to. Vyhýbali by se ti jako čert kříži. A třeba by tě polili i svěcenou vodou."

,,Nikdo nemůže žít věčně, Živote," vrtěl hlavou smutně muž. ,,Nikdo ze smrtelníků tento dar nemá. Všichni odsud jednou odejdou a přeplaví se na druhý břeh. To je pravda, jíž spousta z nich nedokáže pochopit. Natož aby se s tím smířili. Proč to nedokážeš ani ty, Živote? Jsme jako jeden člověk... Jako člověk, jenž v sobě má dobrou i špatnou stránku. Tvrdil jsi, že je všichni lidé mají. Stejně jako nás dva, víš? Jsme v nich ukrytí a čekáme na svou chvíli. Ale pokud to nedokážeš pochopit ty, tak to nepochopí nikdo." Smrt vstala, pomalu se rozešla pryč. Ale Život ji rychle popadl za paži, než mu stihla zmizet.

,,Jestliže se teď vzdáváš, znamená to, že mne necháváš vyhrát," zašeptal Život. ,,A to přece nemohu dopustit."

,,Občas jsi příliš krutý, Živote. A jsi sobecký, když chceš mít celý svět jen pro sebe." Život se začervenal. Muž se ohlédl, ale žena mu do tváře neviděla; obličej byl skrytý ve stínu. ,,Já... jen chci věřit tomu, že je ve mně pořád něco dobrého."

Život zavřel oči. Po tvářích mu kanuly slzy, jež se třpytily jako drahokamy. Pak pomalu zavrtěl hlavou. ,,Nejspíš máš pravdu. Jsem sobecká. A ty... ty jsi dobrý. Jsi spravedlivý."

,,Vím, že je těžké někoho milovat," řekla Smrt jemně a vzala plačící Život za ruku, ,,a že je ještě těžší tu milovanou osobu opustit. Rozumím tvému utrpení, když zdáli sleduješ, jak svým činem trhám mezilidské vztahy. Proto se teď s tebou rozloučím, stejně jako tehdy před lety." Pak se muž usmál. ,,Bude nevhodné, když ti řeknu ,,žij blaze, Živote."?" Žena se rozesmála a chytila muže pevněji.

,,Nechoď. Teď nesmíš odejít. Bez tebe to nezvládnu. Bez Smrti by nemohl být Život a bez Života by nemohla být Smrt, pamatuješ? Potřebuji někoho, kdo mne naučí přestat být zaslepenou a sobeckou. Jenom... jenom chci, aby byli lidé šťastní," špitla. Muž si ji přivinul k sobě do objetí.

,,Tak je nech, ať jsou šťastní. Nevnucuj jim svou myšlenku, že po smrti je nic pěkného nečeká, že se mne musí bát."

Život se zasmál. ,,Ty je teď chceš mít všechny jen pro sebe, když jsi konečně získal mou důvěru, že?"

,,Všichni máme nějaké své důvody," usmál se tajemně muž, přestože to žena stojící naproti němu ještě stále nemohla vidět. ,,Cítíš se, jako bys právě uzavřela pakt s ďáblem?"

Žena mu ovinula paže kolem krku a přistoupila k němu blíž. ,,Ne. Cítím se, jako bych právě našla smysl celé mé existence. Bůh nás svedl dohromady, aby se nám lépe světem kráčelo, protože je lepší to všechno sdílet s někým, a ne jen sám se sebou. Byl jsi tu celou dobu. Stvořen pro mne. Má živá voda. Ironické, že, Smrti?" usmívala se a pomalu své ruce přesunula na jeho kápi. Uchopila jemnou tmavou tkaninu mezi prsty a lehce ji stáhla dolů. Muž klopil oči k zemi, ale žena uchopila jeho tvář do dlaní a donutila jej, aby se na ni podíval.

,,Všichni se Smrti bojí. Všichni si myslí, že jsi strašidelná bytost bez tváře a srdce."

,,Neboj se Smrťáka," zašeptal jí muž a opřel se svým čelem o to její. ,,Ne vždy jsou věci doopravdy takové, jaké se zdají být."

Žena přikývla a věnovala mu úsměv, jenž by donutil roztát i ledovec. ,,Budeš po tomhle světě kráčet dál se mnou, muži?"

On jí úsměv oplatil. ,,To víš, že budu, ženo."

A tak se spolu ruku v ruce vydali Život se Smrtí světem. Kdo ví. Třeba jsou to nakonec oni, kteří od Boha byli stvořeni a dostali jméno Adam a Eva. A ti, kdož za nimi kráčeli, byly jejich věrné stíny.