„Právě jsi mi dala ten nejkrásnější vánoční dárek."

„Opravdu?" podivila se Minerva. Původně se sem přišla omluvit za ten trapas, co na ně Albus ušil. A nejednou tu stojí a říkají si všechna ta krásná slova.

„Lhal jsem ti někdy?" zeptal se Alastor, zatímco vedl Minervu k pohovce. Odsunul stranou polštář, aby se mohli posadit.

„Ne," usmála se Minerva. „Alespoň pokud vím. Myslím ale, že jsi na něco zapomněl."

„A na co?" zadíval se na ni pátravě.

„Když už dostaneš dárek, možná by bylo vhodné, aby sis ho také rozbalil," odpověděla šibalsky a navedla jeho ruku k zipu svých šatů.

Zazvonil zvonec a vánoční slaďárny byl konec!

(Nebo, jak by řekla Minerva, do toho, co se dělo potom, už vám vůbec nic není, milé děti...)