Ještě dříve, než jsem měla tu čest Festival spatřit, jsem dostala možnost jej slyšet. Divoce znějící pronikavé hlasy se rozléhaly široko daleko po lese. Zvonivý smích mi rezonoval v uších. Povytáhla jsem obočí a významně pohlédla na Merricka, který uvolněně seděl v sedle plavého koně kráčejícího vedle Stína.

,,Tohle není nic neobvyklého," pokrčil pobaveně rameny nad mým očividným údivem. I přes to, že se hlasitost Festivalu s každým krokem zvyšovala, tvářil se naprosto klidně. ,,Za pár let si zvykneš."

,,No, tak o tom dost pochybuju," zavrtěla jsem pochybovačně hlavou. Na rámus, který se nesl krajinou, bych si nezvykla ani za několik stovek let. Hlasitou společnost jsem nesnášela a obloukem se jí vyhýbala.

Jak mi Merrick po cestě sem prozradil, naštěstí se tahle speciální slavnost určená pouze pro jezdce odehrávala v dostatečné vzdálenosti od všech měst i vesnic. Nikdo z Kočičích ani Vlčích jezdců totiž nechtěl, aby o této významné události věděl kdokoliv, kdo by toho mohl zneužít.

A to buď ráda, že nemáš tak ostrý sluch, jako já, ozval se trpce Stín pode mnou, načež stáhl uši k hlavě.

Nojo, ty můj chudáčku, politovala jsem jej naoko a tím se snažila uvolnit napětí, které jsem pociťovala více a více z blížícího se příjezdu na Festival. Stín musel moji nervozitu vycítit. V hlavě mě ještě jednou ujistil, že tam bude se mnou. A ať se bude dít cokoliv, bude stát při mně.

,,Hlavně nezapomínej na to, co jsem ti řekl u toho táboráku," připomněl mi důrazně Merrick, jakmile se před námi začala po jednom objevovat světla obrovských vater sahajících několik Kočičích skoků do vzduchu.

Páni, tak tohle jsem ještě neviděl, zašeptal se zatajeným dechem Stín. Rozhlížel se ze strany na stranu, uši našpicované.

,,Nemusíte se ničeho bát," slíbila jsem Merrickovi odhodlaně a pevně semkla rty k sobě. Mé oči divoce těkaly z jedné strany na druhou. Už jsem pomalu začínala rozeznávat obrysy postav, jež postávaly okolo plápolajících ohňů. Překvapilo mě, že jich bylo podstatně méně, než jsem předpokládala. Očima jsem se snažila vyhledat alespoň nějaké známé tváře, ale marně. Ani otce jsem zatím nikde neviděla. Mnohem více mě ale překvapilo, že tady nebyly žádné Kočky a ani Vlci.

Zvláštní, pomyslela jsem si.

Myslím, že v tom bude zas nějaký háček, odpověděl mi myšlenkami Stín, jemuž se to nejspíše také nepozdávalo.

Jakmile jsme dojeli o něco blíže, sesedla jsem ze Stínova hřbetu. Nohy jsem měla úplně ztuhlé, a tak mi chvíli trvalo, než jsem se dokázala rozejít, aniž bych vrávorala. Merrick krátce poté ladně seskočil z koně. Samozřejmě, že bez jakýchkoliv obtíží.

Až teď jsem si povšimla, že byla blízko u lesa oplocena malá část louky, která byla nejspíše vyhrazena pro padlé jezdce, kteří se na oslavu dostavili na koni. Merrick plaváka pečlivě odstrojil, vytřel suchou trávou a poté jej vypustil do výběhu. Sedlo společně s dečkou přehodil přes spadlý kmen stromu, aby se vyvětralo.

Během čekání na Merricka jsem měla neustále tendenci rozhlížet se kolem dokola. Vypadalo to, že se všichni přítomní skvěle bavili. Mezi ohništi bylo umístěno několik obrovských dubových stolů plných nejrůznějších druhů jídel a pití. Začaly se mi sbíhat sliny, jelikož občerstvení, které zde bylo nachystáno, působilo neskutečně chutně.

,,Jdeme?" otázal se Merrick spěšně, když konečně uznal, že se o svého koně řádně postaral.

Kývla jsem, načež jsme se oba, následováni Stínem, pomalu rozešli blíže k ostatním jezdcům. Tráva pod našima nohama byla úplně suchá, takže pravidelně šustila při každém kroku.

,,Proč tam nejsou i ostatní Kočky? A Vlci?" zeptala jsem se po pár krocích na otázku, která mi vrtala hlavou už od našeho příjezdu.

,,Uvidíš," usmál se potutelně Merrick a šel dál. Já zůstala pouze udiveně stát. Co všechno mě tady ještě čeká za překvapení?

,,Hej, počkejte!" zavolala jsem na něj, jelikož se na mě ani neohlédnul. Rozeběhla jsem se za ním.

,,Dočkej času," pronesl naprosto klidným hlasem, který pro něj byl typický. ,,Za chvilku se všechno dozvíš." Nad tím jsem pouze protočila očima.

S každým blížícím se krokem směrem k Festivalu jsem byla nervóznější a nervóznější. Nejenom z nadcházejícího setkání s otcem, ale navíc se mi čím dál tím méně líbila představa, že jsem tady jediná i se svojí Kočkou. Proč mi to Merrick neřekl?

,,Vítejte!" ozval se před námi vesele znějící hlas. Vzhlédla jsem. Přede mnou se zjevila štíhlá dáma v elegantně střiženém obleku. Kulatý obličej jí zdobil vřelý úsměv. Její zářivě bílé vlasy se leskly pod dopadajícími paprsky Slunce.

,,Rád tě zas vidím," opětoval jí úsměv Merrick a letmo se s ní objal, jakmile došla až k nám.

,,I já tebe. Mám pocit, že ses za ten rok, co jsme se neviděli, vůbec nezměnil."

Když se od sebe odtáhli, přesunula jezdkyně zkoumavý pohled na mě.

,,A ty musíš být Fernelis," pronesla přívětivě směrem k mé osobě a vykročila ke mně.

,,Ano, ráda vás poznávám," pousmála jsem se nesměle a potřásla si s ní zdvořile rukou.

,,Ale děvče, vykat mi opravdu nemusíš," zasmála se, přičemž vzala moji studenou dlaň do té její. ,,Co ji to prosím tě učíš, Merricku?"

,,Fern, tohle je Kenna, moje dlouholetá kamarádka. Zkoušku jsme oba dělali ve stejném roce," představil mi sympatickou dámu a ignoroval její dobíravou otázku.

,,Pamatuju si na to, když jsme se poprvé seznámili. Bylo to právě tady na Festivalu Míru. Naši učitelé nás sem vzali a my jsme se spřátelili díky takové menší hádce," vysvětlovala Kenna zapáleně a šibalsky na Merricka mrkla. Bylo na ní vidět, že si na tyhle časy ráda zavzpomínala.

,,To nebyla hádka," opravil ji Merrick s úsměvem. ,,Jenom takové menší nedorozumění."

,,Ale ale, ty si to prostě jenom nechceš přiznat," utahovala si z něj dál.

Pobaveně jsem je sledovala. Bylo zvláštní vidět, jak si někdo dělá srandu z Merricka. Vždycky to bylo tak, že si utahoval on ze mě.

,,Málem bych zapomněla," vyhrkla najednou Kenna a chytla se za hlavu. ,,Jsem já to ale blbá. Přijeli jste mezi posledními, takže se mi tak nějak vykouřilo z hlavy, co musím udělat."

Překvapeně jsem se za ní podívala, když se na okamžik vytratila někde mezi lidi. Rychlá změna výrazu v jejím obličeji mě vyvedla z míry. Merrick se jenom usmíval.

,,Na co zapomněla? Už můžeme jít mezi ostatní?" zeptala jsem se nedočkavě. Vyhlídka na to, že bych si konečně promluvila s otcem se mi začínala pomalu zamlouvat.

,,Musíme počkat, než se vrátí," odvětil.

,,Proč?"

,,Hele, už jde," ukázal do davu, kterým se znovu prodírala Kenna. V obou rukách držela dvě malé skleničky s namodralou tekutinou. S údivem jsem povytáhla obočí. Tohle mi něco připomínalo.

,,Tak," usmála se, když došla až k nám. ,,Tady máte, vypijte to."

,,Co to je?" řekla jsem nedůvěřivě, zatímco jsem obsah sklenice zkoumala pohledem.

,,Neboj se a prostě to kopni do sebe," pobídl mě Merrick, načež si od Kenny vzal jednu z nádobek.

Pozorovala jsem jej, jak do sebe bez jakýchkoliv okolků vodu ze skleničky vpravil. Poté mi věnoval uklidňující úsměv. Nejspíše mi tím chtěl dokázat, že mu tekutina neublížila.

Povzdechla jsem si. Asi mi nic jiného nezbývalo a pokud to bylo nezbytné pro to, abych mohla na Festival, tak budiž. I přesto, že jsem s podobnými lektvary neměla dobré zkušenosti, opatrně jsem si od Kenny převzala sklenici. Než jsem si ji přisunula ke rtům, lehce jsem k ní přičichla, avšak žádný zápach ani vůni jsem necítila. Pokrčila jsem tedy rameny a na jedno loknutí jsem do sebe tekutinu vylila. Chutnala lehce nasládle. Po několika vteřinách se mi zamlžilo před očima. Vratce jsem se zakymácela, avšak zvláštní pocit za chvilku pominul.

Jakmile jsem znovu zaostřila zrak, malém jsem vyjekla údivem. Festival přede mnou náhle vypadal úplně jinak a to z jediného prostého důvodu. Kočky i Vlci se zde objevili v celé své kráse. Už jsem neměla pocit, že by tu bylo tak prázdno. Překvapeně jsem vydechla. Poprvé v životě jsem viděla tolik Koček na jednom místě. A Vlci.. bylo to moje první setkání s Vlky.

Velikostí se od Koček příliš nelišili, ovšem byli o mnoho mohutnější a více osrstění. Také čenichy měli delší a uši více špičaté. Většina z nich měla tmavé nebo šedivé zbarvení. Spatřila jsem zde však i jednu zářivě bílou Vlčici.

Merrick se zájmem pozoroval moji reakci. Na tváři mu hrál pobavený úsměv. Přesunula jsem svůj pohled k němu.

,,Jak..." nebyla jsem schopná slov. ,,Jak je něco takového možné?" Rozhodila jsem zmateně rukama do všech stran.

,,Je to speciální kouzlo, které chrání tenhle Festival před zraky nezvaných. Po vypití likéru účinky kouzla pominou," vysvětlil krátce a jasně.

,,Aha, tak proto jsem předtím žádné Kočky neviděla," pousmála jsem se. Dávalo to smysl. Samozřejmě, že jezdci chtěli před prostými lidmi utajit, že to právě oni zde pořádají každoročně setkání.

,,Tak jdeme?" vybídl mě Merrick bez váhání a rozešel se pomalu mezi dav. Kenna už se od nás mezitím stihla vzdálit.

,,Jo," přitakala jsem a s potěšením jej následovala. Zatím jsem měla z Festivalu poměrně dobrý pocit, takže moji počáteční nervozitu a nejistotu vystřídalo nadšení z přicházejícího času stráveném ve společnosti ostatních jezdců.

Tahle kapitola vůbec existovat neměla. :'D Ano, já vím, že to zní divně, když to takhle řeknu, jenže jsem vůbec netušila, že se tak moc rozepíšu, až budu muset jednu kapitolu rozdělit na dvě části. Abych tedy věci uvedla na pravou míru.. tahle kapitola měla být součástí té následující, jenže mi přišlo, že kdybych to tak nechala, kapitola by byla strašně dlouhá (měla by přes 3000 slov). Takže jsem se rozhodla, že ji rozdělím. :DD

Myslím si ale, že z toho plyne jedno velké plus, což je, že mám díky tomu rozdělení skoro hotovou i další kapitolu. Vyjít by tedy měla co nevidět. <3

Doufám, že tahle kapitola nebyla až tak moc o ničem a že jste si ji alespoň trochu užili. Na další část se můžete těšit ještě během tohoto týdne! :33

Luness <33