Bylo to zvláštní číst ty příběhy. Každý ve mě zanechal nějaký neurčitý pocit a zrovna tenhle bude vůbec zvláštní. Je to jeden z těch kdy znám jen jednoho z dvojice a o to to asi bude zajímavější.

Stejně jako další poznámka kterou zde zanechali autorky mimo příběhu.

Kamikazi je drobná blondýnka jejíž vlasy chaoticky míří do všech světových stran.

***

Takovou bouřku jsem ještě nezažila. Vlny si pohazovali s mou lodi na jejíž stěžni se vysoko nademnou třepetala vlajka Zbojnic. Nakonec mi nezbylo nic jiného než se ke stěžni také pevně přivázat a modlit se k Lokimu, protože to je tak jediný bůh, který by mě mohl vyslyšet. Nad vodou se zablesklo a celá země se otřásla při zvuku hromu, který ho následoval. Thór musí být pořádně naštvaný.

To jsem si ale nedokázala představit co ještě přijde. Voda předemnou se zvedla v obrovském trychtýři který svou zběsilou sílou zvedal z i ryby velké jako domy. Stáhla sebou i mou loď a pak už byla jenom tma.

Když jsem konečně otevřela oči bylo mi divně. Vše kolem mi přišlo tak známé a zároveň nějaké divné. Pak jsem ale zaslechla nějaký rámus. Prudce jsem se vymrštila do sedu jak veleli mé zbojnické instinkty, i když tělo lehce protestovalo, a otočila hlavu za zdrojem toho zvuku. Stál tam kluk s rozčepýřenýma hnědýma vlasama a očima barvy lesa.

,,Kdo jsi?"zeptala jsem se narovinu. Chodit kolem horké kaše nemám v povaze, Hromůra mi to klidně může potvrdit. No a za tím klukem byl drak, ale úplně jiný než jaké jsem do teď viděla. Byl velký a stejně působil...roztomile.
Tedy na vražedný stroj.

,, Jmenuju se Škyťák Šelmovská Štika,"začal ale já mu hned skočila do řeči.

,, Nelži mi neduživá kůstko, ty nejsi Škyťák Šelmovská Štika. Toho znám osobně a ty nejsi můj Škyťák."

,,A kdo jsi ty?"zeptal se naoplatku a já se na něj zamračila.

,,To snad nemyslíš vážně."řekla jsem uraženě a založila si ruce na svém černém celotělovém obleku.,, Já jsem Kamikazi, následnice Zbojnic. Nejlepší šermíř, zloděj, útěkář, slídil, špeh, kapsář, mistr převleků z celého Barbarského souostroví. Jsem nejlepší z nejlepších a nikdo nežije aby to mohl zpochybnit."

,,No, já o tobě ještě neslyšel. "Řekl ten kluk s ledovým klidem a usmál se na mě.

Sáhla jsem po svém šermířském meči co mi běžně vysel na zádech ale jeho místo bylo prázdné. Nedala jsem na sobě znát jak mě to zaskočilo a hledala jsem ho všude v místnosti. Ležel na stole vedle mé brašny.

,,To říká ten pravý."oplatila jsem mu to a pomalu se plížila z postele ke svému meči. Nemám ráda když jsem neozbrojená. No a mé dýky bohužel skončili někde na dně moře a ten meč je tak to jediné co mi z mých zbraní zbilo.

Už jsem ho měla na dosah když se za mými zády ozval řev. Otočila jsem se a ocitla se tváří v tvář tomu drakovi a více se zaměřila na to co říkal. Přece jen jsem nestrávila tolik času po boku jediného experta na Dračtinu abych nic nepochytila.

,,To ať tě ani nenapadne, človíčku."zavrčel na mě a já musela protočit oči.

,, Neříkej mi človíček, jsem Kamikazi."řekla jsem mu naoplátku dracky. V tu chvíli ten drak ztuhnul, naklonil hlavu na stranu a začal couvat.

,, Co jsi zač a co se stalo s Bezzubkou?"zeptal se mě ten rádoby Škyťák a přeskakoval pohledem ze mě na něj a zase zpět. Zakroutila jsem nad tím bezeslova hlavu a vzala si zpět svou brašnu. Mám v ní Škyťákův průvodce dračtinou a nějaké drobnosti. Na záda si připla svůj meč než jsem na ně opět zaměřila svou pozornost.

,,Kde to vlastně jsem?"zeptala jsem se draka, toho kterému říkal Bezzubka. Přijde mi s ním totiž lepší domluva než s jeho jezdcem.

,,Na Blpu. Od té doby co jsme se s Škyťákem stali bratry je to tu mnohem lepší místo. Místo kde lidé i draci mohou žít v míru. Jeho slova, ne moje."odpověděl mi a já se zasmála. Je jedno o jakého Bezzubku jde, vždy je ten drak stejně oražený.

Už jsem s ním chtěla dál diskutovat když tam jako velká voda vtrhla skupinka vikingů. Připravila si ruku k jílci meče kdyby ho musela použít a prohlížela si ho jednoho po druhém.

,,Ty Škyťáku, proč si nás ta malá holka prohlíží jako by nám chtěla vybrat kapsy?"zeptal se takový nižší kluk s tmavými vlasy.

,,A jak víš,že nechci Jačí ksichte."odpověděla jsem automaticky. Nikdo nebude mluvit o Kamikazi jako by vedle něj nestála. Pokud něco chce má mluvit rovnou semnou a to má štěstí,že jsem se mu nerozhodla vytmavit i tu holku. Já jsem bojovnice, zlodějka, šermířka, potvora a spoustu dalšího ale už dávno nejsem ve věku kdy bych tolerovala označení holka, a už vůbec ne malá. To že nejsem dvoumetrový obr je mi většinou spíš ku prospěchu než naopak ale rozhodně se mi nelíbí když to někdo takhle zdůrazňuje.

V ten moment dva blonďatý něco téměř vypískly a v momentě byly u mě.

,,Asi jsem se zamiloval."zazněl mužnější hlas z té dvojice a já se zamračila.

,,Na to zapomeň brácha, já jí viděla první." Ozvala se druhý hlas.

Co si o sobě jako myslí? Že si mě můžou přivlastnit jen mě uvidí? Já nejsem žádná hračka aby si mě mohli zkrátka vzít. Zavrčela jsem a už měla meč v ruce.
Ty dva se ke mě nepřiblíží.

,,Ty Rybinoho, už jsi někdy slyšel o někom kdo umí mluvit s draky?"zeptal se ten kluk, co se vydával za Škyťáka a já ztuhla.
Moment, on je tu také Rybinoha?

,, Nikdy jsem o něčem takovém neslyšel a ani by mě nenapadlo ,že to jde. Jak si na tu otázku přišel Škyťáku?"zeptal se blond kluk co byl pomalu větší než ty dvojčata dohromady.

,,Ona to dělá, Rybinoho. Před chvílí si povídala s Bezzubkou."řekl a doslova ukázal na mě. To se mi nelíbí.

,,Tak ani Rybihnát není vševědoucí, konečně je svět opět o trochu normálnější."

,, Sklapni, Snoplivče."řekla tomu klukovi na jeho poznámku holka s copem.

Protočila jsem nad tím jejich hašteřením oči a šla se raději podívat po vesnici. A ano, úmyslně jsem ignorovala jak na mě všichni volají.

Tohle nemám zapotřebí, jsem Zbojnice nepotřebuju nějakou chůvu aby na mě dohlížela.

Mířila jsem na pláž i když cestu jsem volila spíše náhodně a spoléhala hlavně na svou orientaci. Možná to tu neznám ale všechny ostrovy jsou na stejný princip, dolů a na sever. Tak se člověk pokaždé dostane k moři, i když občas trochu prudčeji než by se mu líbilo.
To byl i můj případ, protože jsem napoprvé dorazila k prudkému srázu, který jsem musela obejít.

Když jsem konečně stála pevně nohama v písku myslela jsem, že už mám vyhráno ale pak byla najednou všude tma.

Chuligáni zatracení, až se mi dostanou do rukou tak budou litovat. Vrčela jsem a kopala kolem sebe když mě nějaká obluda zvedla ze země jako bych nic nevážíla a někam mě nesla.

Chyběla mi pevná půda pod nohama ale to brzy napravili když mě zahodili v nějaké kopce. Než se zeptáte, ano po svých rozsáhlých zkušenostech už poznám vězení po čichu a ani ho nemusím vidět.

Ani jsem nestihla postřehnout kdy přesně mi stihli zavázat ruce za zády ale to je jen drobná nepříjemnost,kterou jsem měla hned vyřešenou. Sundala jsem si kápi z hlavy a šla se z okénka podívat kde jsem to vlastně skončila. V téhle situaci jsem se ale už cítila o dost líp, protože je mi skutečně známá.
Zbojnice kterou nikdy nezavřeli není žádná Zbojnice.

Za oknem bylo moře a já už brzy slyšel rev který jasně říkal,že tu nejsem jediným vězněm. Byla to dračice alespoň podle toho jak nadávala na své věznitele. Přešla jsem ke stěně od které jsem jí slyšela lépe.

,,Ahoj spoluvězni.."pronesla jsem dracky a doufala ,že mě uslyší.

,,Kdo jsi? Ty nejsi drak, alespoň podle toho co slyším ale člověk také být nemůžeš, protože ti neumějí mluvit."odpověděla mi a já byla docela ráda za její přístup.

,,Jsem Kamikazi a ty?"zeptala jsem se hned, protože jí nechci dat příležitost přerušit rozhovor. Jsem zvědavá kdo je tu zavřený semnou.

,,Já jsem Skrill, my divocí draci nemáme jméno pouze druh."

Aha, on si myslí že jsem ochočená. No tak to víc vedle být nemůže. Já se nikdy nikým nenechám zkrotit, to ať mě raději sežere nějaký drak.

,,A chtěl by si nějaké jméno?"zeptala jsem se ho, protože při tom kolik páru bot dupe za mřížemi se pomalu blížíme k místu kde nás vysadí na pevninu.

,,Jak si poznala ,že jsem samec?"zeptal se naoplatku a já se usmála.

,,Podle hlasitosti a tónu řevu."řekla jsem klidně a naklonila hlavu na stranu.
,, Neodpověděl jsi mi."

,,Chtěl bych jméno, abych přestal být pro všechny jen věc. Lidé přece věří,že když něco získá jméno stane se to živou bytostí."

To bylo hluboké, obzvlášť na draka. Přemýšlela jsem nad vším co jsem o tom druhu draka slyšela od Škyťáka a napadlo mě ideální jméno.

,,Tak budeš Zhouba."řekla jsem s veselým úsměvem a v důsledku naší debaty úplně pozapomněla na své věznitele. Takže jsem se opět ocitla s pytlem na hlavě vláčná neznámým prostředím ale teď jsem tu alespoň měla spojence.

Už jsem neměla příležitost slyšet co na to drak ,Zhouba, řekl a tak jsem se při první příležitosti vyplížila ze své cely. Musím ho najít, už jen proto abych mu pomohla na svobodu. Zaslouží si svou svobodu.

Nejsem nejlepší jen pro nic za nic a v těch temných chodbách i jeskyních se ve svém černém oblečením ztratím.

Už jsem byla blízko, poznala jsem to podle toho jak se znásobilo množství hlídačů. Jenže jsem měla zjevně malé zpoždění. Místo kde ho drželi jsem našla snadno, bylo pořádně ošlehlé ale draka už jsem tam nenašla.

No co naplat, musela jsem zapojit své skvělé stopařské umění a vydat se na lov. Až najdu toho kdo ho vězní teď rozpářu ho od huby až k žaludku. Cestou jsem si ale našla nové maskování aby mě nevyhmátli na první dobrou. To by mi úplně zkazilo pověst, nechat se opět chytit tady tímhle.

Našla jsem svého draka přivázaného k lodi nějakého cvoka a rozhodně jsem to nehodlala nechat jen tak. Dostala jsem se tam poměrně snadno a přesekla jeden z provazů.

,,Tak mě poslouchej ty narezlá dutá palice, to je moje okřídlená ještěrka."zavrčela jsem na kapitána lodi a mířila mu mečem přímo na krk.

,,Co je to za drzé skvrně?"zeptal se a já na meč ještě zatlačila než ho odrazil tím svým a šíleně se zachechtal.

,,To máš to říkat,ty zakrslá kryso."odpověděla jsem na jeho útok svým a začali jsme šermovat.

Ten zrzavý šílenec co jsem s ním bojovala mě nezajímal ani z poloviny tolik jako druhý provaz ke kterému jsem se snažila dostat. Hlavně musím osvobodit Zhoubu, já se dostanu odkudkoliv.

,,Téda..na to jak si malá si docela tvrdá.."zasmál se ten šklebící chlap a začal mě tlačit ke straně. Sice nebyl tak velký jako jiní vikingové ale i tak měl postavu díky které měl co se týče síly trochu navrch.

Pak se tu ale objevil rádoby Škyťák s jeho jezdci a v tu chvíli se to trochu zvrhlo. Zrzek sevřel provaz ke kterému byl Skrill připoután a chtěl ho přimět vypálit blesk.

,,Zhoubo, ne!"vykřikla jsem když snažil ale drak se skutečně uklidnil a přistál na palubě.

,,Tak přece jen si člověk,"poznamenal Skrill chytře a já se pousmála.

Přesekla jsem druhý provaz a mrkla na svého protivníka.

,, Promiň mi, byl si zábavná hračka ale mi už půjdeme. "Řekla jsem mu, protože jsem si byla stoprocentně jistá že ho to naštve a vylezla jsem Skrillovi na hřbet.

Drak vítězně zařval když dostal svou svobodu a dvěma mávnutími se dostal do nebe.

,,Na neschledanou, zoufalci."zakřičela jsem na bojovníky na lodi. ,, Kamikazi mizí."

Ještě než jsme se s Zhoubou dostali mimo doslech slyšela jsem maniakální řev. Ten rohatý vyšinutý zrzavý velitel hrozil pěstí k nebi.
,,Tohle není naposledy! Ještě se uvidíme!"

Možná jsem cvok ale měla jsem díky tomu o mnoho lepší pocit. Mám dalšího nepřítele, což je další přirozeností Zbojnic.

Zalovila jsem ve své kapse a vytáhla dýku s vyobrazeným Skrilem na jílci. Docela by mě zajímalo jak dlouho tomu bláznovi bude trvat než zjistí,že jsem ho obrala zhruba o tři dýky.
Musím mít přece nějaký suvenýr.

***

Tak to byla síla, dodnes ho nenapadlo že existuje někdo kdo skutečně umí mluvit s draky.

Ta Kamikazi musela být skutečně zajímavý živel a to jak mluvila o Škyťákovi i o Rybinohovy vypovídá o tom že musela být z úplně jiného světa.
Docela by ho zajímalo jak ten svět vypadal a jaké tam měli druhy draků.

Ten její souboj s Dagurem bych ale rád viděl, protože to bylo ještě v době kdy byl padouch a zločinec.