Zastavil ho pevný stisk rukou na jeho pase. Zvedl pohled a se směsicí naděje a strachu se zahleděl na svého bývalého profesora, který ho upřeně sledoval.

„Netuším,“ zavrčel Severus tiše, „jak jste dospěl k tomu, že máte přestat, pane Pottere, ale tato vaše dedukce byla bezpochyby naprosto chybná.“

Harry zmateně zamrkal a rychle si ta slova v duchu zopakoval, než se široce usmál a znovu se vytáhl na špičky.

„Je to Harry, Severusi,“ zašeptal těsně před tím, než se ponořil do polibku, po kterém už tak dlouho toužil. Když pak uslyšel, jak Severus vydechl jeho jméno, cítil se absolutně šťastný.