Sluchové ústrojí a ústrojí rovnováhy se rozděluje na vnější, střední a vnitřní ucho.

Vnější ucho slouží k zachycení zvukových vln a z pohledu anatomie se dělí na ušní boltec, zvukovod a bubínek.

Ušní boltec
Postavení ústního boltce závisí na druhu a plemeni zvířete a na využití v životě zvířete. Je tvořen elastickou chrupavkou a pokryt z vnější strany většinou ochlupenou kůží. Na vnitřní straně je kůže jemnější a chlupy jsou jemnější a řidší. Směrem ke zvukovodu je ušní boltec tvořen čím dál větším množstvím mazových žláz, jejichž žlutavý maz má baktericivní účinky. Je ovládán uchohybnými svaly, které ustupují od lebečních kostí a upínají se na ušní boltec.

Zvukovod
Jde o různě dlouhou trubici dle druhu zvířete, která spojuhe ušní boltec a střední ucho. První je chrupavčitá, ale postupně směrem k střednímu uchu kostnatí (bubínková část kosti spěnkové). Pokrývá jí jemná neochlupená kůže s mnoha mazovými žlázami. Je zakončena bubínkem.

Bubínek
Odděluje vnější ucho od středního. Dá se popsat jako jemná, pružná, vazivová blanka kruhového nebo oválného tvaru. Z vnější strany je kryt jemnou kůží a z vnitřní strany sliznicí. Jeho funkcí je přenos zvuku (mikrošumu) do středního ucha.

Střední ucho
Střední část sluchového ústrojí slouží k přenosu zvukových vln. Z pohledu anatomického se dělí na bubínkovou komoru, 4 sluchové kůstky a 2 okénka do vnitřního ucha.

Bubínková komora
Bubínková komora se nachází v kosti spánkové za bubínkem. Mediálně je zakončena dvěma okénky, které vedou do vnitřního ucha. Vyplňuje jí zvuk. Z dvou bubínkových komor vyúsťuje eustachova trubice, která vede do hltanu. Jejím úkolem je vyrovnávat tlak těla s atmosférickým tlakem v okolí.

4 sluchové kůstky
Patří mezi ně kladívko, kovadlinka, třmínek a čočková kůstka. Soustava těchto kůstech předává chvění bubínku na vazivovou blanku oválného okénka, směřujícího do hlemýždě vnitřního ucha.

Vnitřní ucho
Má za úkol vytváření vzruchu na základě podráždění sluchových receptorů zvukovou vlnou (podnětem)
(Vysvětleno níže)

Hlemýžď
Jde o dlouho, spirálově stočenou, kostěnnou trubici, vyplněnou tekutinou s krystalky. Stěna je vystlána sluchovými receptory. Chvění zvykové vlny rozvybruje tekutinu s krystalky a ty pak naráží do stěn, čímž vzniká vzruch. Ten je z receptorů veden aferentními dráhami do mozku, kde vzniká vjem.
(Vysvětleno níže)

Rovnovážný (statokinetický) orgán
Popisuje se jako bludiště. Tvoří ho 3 polokruhovité trubičky, které jsou na sebe vzájemně kolmé. Pracuje na stejném principu jako hlemýžď. Tekutina s krystalky, která vyplňuje hlemýždě, dráždí receptory polohy a pohybu ve stěně trubiček a vzniká vzruch.

Bližší vysvětlení :

Reflexní oblouk
Říká se tak způsobu, jak se přenáší vnější podněty směrem do mozku a ten vyhodnocuje, jak by mělo tělo reagovat na určitý podnět. Reflexní oblouk končí reakcí těla na vnější podnět.

Podnět vytváří vzruch, který je přenášen aferentními dráhamy do mozku, kde vzniká vjem. Ten je přenášen eferentními dráhamy do svalu.

Příklad :
Když človek šlápne na špendlík (podnět), vyvolá to vzruch na receptorech bolesti. Ten pak jde aferentními dráhamy do mozku, kde vznikne vjem. Ten je přenášen eferentními dráhamy z mozku do svalu. Reakcí je, že človek ucukne.

Fyziologie přenosu zvuku
Podnět (zvuk) se přenáší do bubínku, který se rozvybruje a přenáší do soustavy 4 kůstek. Z nich se zvuk přenese oválným okýnkem do hlemýždě, ve kterém se rozvybruje voda s krystalky, které podráždí receptory a vzniká vzruch. Ten se přenáší aferentními dráhamy do mozku, kde vzniká vjem. Ten je přenesen eferentními dráhami do svalu - reakce na daný podnět.