Každý mnohobuněčný organismus se skládá z mnoha druhů buněk. Během embryonálního vývoje dochází k rozmnožování, dělení a specializaci jednotlivých buněk.

Tkáň je soubor buněk stejného tvaru, vývojového původu a funkce. Mezi buňkami je mezibuněčný prostor, vyplněný mezibuněčnou hmotou. Typ mezibuněčné hmoty a poměr buněk a mezibuněčného prostoru závisí na typu tkáně. Mezibuněčná hmota zastává funkci pojivou, ale účastní se i látkové přeměny.

Tkáň se dělí na epitele, pojivou tkáň, nervovou tkáň a svalovou tkáň.

Epitel
Epitel pokrývá a vystýlá všechny orgány. Je tvořen velkým množstvím buněk a malým množstvím mezibuněčné hmoty. Dělí se na krycí epitel, zvláštní epitel a žlázy.

Krycí epitel
Tvoří povrch těla, vystýlají tělní a orgánové dutiny a tvoří se z nich žlázy. Dělí se podle tvaru buněk na dlaždicovité, kubické a cylindrické a podle počtu vrstev na jednovrstevné, vícevrstevné, víceřadé a přechodné. Oba typy dělení jsou kombinovatelné, například jednovrstevný dlaždicovitý epitel, vytvářející výstelky cév (endotel) nebo srdce (endocard).

Zvláštní epitele
Zajišťují specifickou funkci orgánů. Je mnoho druhů zvláštních epitelů. Řasinkový epitel v nosní dutině zajišťuje filtraci vdechovaného vzduchu posunem prachových částic a ve vejcovodu samic zajišťuje posun vajíčka. Vstřebávací epitel (resorpční) pokrývá klky sliznice střeva, vystýlá kanálky ledvin apod. Dýchací epitel (respirační) vystýlá plicní alveoly, kde zastává funkci výměny plynů. Smyslové epitele přijímají vnější podněty (pachové, chuťové, tepelné,...) a zprostředkovávají tak styk organismu s okolím. Zárodečný epitel pokrývá vaječníky samic a vystýlá semenotvorné kanálky varlat.

Žlázy
Vznikly přeměnou krycího epitelu. Vytvořily se „dutinky" schopné sekrece, jejichž výměšek, sekret, je vylučován do těla (endokrinní žlázy) nebo je vylučován mimo tělo (exokrinní žlázy). Endokrinní žlázy jsou napojeny na krevní a mízní řečiště, vylučují hormony, inkrety. Exokrinní žlázy vylučují exkrety mimo tělo, například mléko, pot, maz, pankreatickou šťávu apod.

Činnost žláz bývá řízena jinými hormony, pak mluvíme o humorální regulaci nebo centrální nervovou soustavou, pak se jedná o neuroregulaci nebo oběma systémy současně, neurohumorální regulaci. Hormony mohou být vylučovány na více místech současně. Typickým příkladem je kontrakční vliv (schopnost smrštění tkáně) oxytocinu na alveoly mléčné žlázy při vylučování mleziva a současný vliv téhož hormonu na zavíjení dělohy po porodu. Působení hormonů je dlouhodobé.

Obecně jsou žlázy děleny podle více aspektů. Podle uspořádání se dělí na jednobuněčné a mnohobuněčné. Podle tvaru se dělí na košíčkovité, trubicovité a smíšené. Podle charakteru sekretu se dělí na čiré (například slzná žláza), hlenovité (Například sekrece dvanáctníku) a smíšené (například podjazyčná slinná žláza). Podle způsobu sekrece a porušení žlázových buněk při sekreci se dělí na ekrinní (sekret je vypuzen z buňky, která zůstane neporušena), apokrinní (část buňky se při sekreci odloučí se sekretem), holokrinní (při sekreci se rozpadne celá buňka)

Pojivá tkáň
Plní funkci podpůrnou, mechanickou, výživnou, stavební a imunitní. Je dělena na další podskupiny, tedy na vazivo, chrupavku, kostní tkáň a trofickou tkáň. Všechny tyto tkáně lze jednotně charakterizovat jako soubor malého počtu buněk a velkého mezibuněčného prostoru. Ten je vzhledem k typickým vlastnostem jednotlivých skupin tkání doplněn organickými látkami (chrupavka - pružnost, pevnost) nebo minerálními, kostitvornými látkami (kostní tkáň - pevnost, tvrdost).

Vazivo
Podle tvaru buněk a struktury mezibuněčné hmoty je vazivo dále členěno na 8 základních skupin: embryonální, rosolovité, síťovité (retikulární), řídké, tuhé (fibrózní, kolagenní), pružné (elastické), tukové a chondroidní (chrupavčité)

Embryonální vazivo je základem tvorby kostí embrya, hladké svaloviny (stěny vnitřních orgánů) a trofické tkáně (krev). Rosolovité vazivo spojuje v době prenatálního vývoje zárodečné listy a tvoří výplň pupečního provazce. Retikulární vazivo tvoří nosnou konstrukci krvetvorných orgánů - sleziny, jater, kostní dřeně a mízních uzlin. Řídké vazivo spojuje orgány, umožňuje posun orgánů (pokožka - podkoží), účastní se metabolismu, podílí se na regeneraci organismu. Tuhé vazivo se uplatňuje na silně namáhaných místech těla - závěs čočky, kloubní pouzdro, obal ledvin, srdce či varlat, tvoří vazy pobřišnice,... Elastické vazivo je typické nažloutlou barvou. Tvoří stěnu krevních či mízních cév , šíjový vaz a stěny některých orgánových pouzder (sleziny). Tukové vazivo se ukládá do řídkého vaziva. Tukové vazivo má dvě funkční podoby funkční a depotní. Tukové vazivo funkční, tvořící například obal ledvin. Tento tuk má ochrannou funkci, takže zde má své opodstatnění. Tukové vazivo depotní je odbouratelné, například podkožní, mezisvalové, nitrosvalové a vnitřnostní. Chondroidní vazivo tvoří přechod ke chrupavce.

Chrupavka
Základem chrupavky je chrupavčitá buňka - CHONDROCYT. Regeneraci a výživu chondrocytů zajišťuje povrchová vrstva chrupavky, ochrustavice. Samotná chrupavka je pevná, ale pružná. Podle typu (struktury) mezibuněčné hmoty je chrupavka dělena na: sklovitou, vazivovou a elastickou.

Sklovitá (hyalinní) chrupavka tvoří základ kostry embrya, dotváří chrupavčitou část žeber a obaluje kloubní plochy. Je lesklá, namodralá a křehká. Vazivová (fibrózní) chrupavka vytváří pánevní sponu samic, obruby kloubních ploch nebo meziobratlové ploténky. Je matně bílá, houževnatá v tahu i tlaku. Pružná (elastická) chrupavka je základem ušního boltce, hrtanové příklopky či prstenců průdušnice. Její barva je nažloutlá.

Kostní tkáň
Je nejpevnější tkáň těla a to v tahu i tlaku. Na svém povrchu je kostní tkáň zpevněna okosticí, která dále zajišťuje její citlivost a výživu. Kostní tkáň má dvě podoby podle části kosti, kde se nachází: hutná (kompaktní) a houbovitá (spongiózní)

Hutná (kompaktní) kostní tkáň je nejsilnější v tělech dlouhých, rourovitých kostí. Základem tohoto typu kostní tkáně jsou lamely, uspořádané do čtyřech vrstev. Vnější a vnitřní vrstvu lamel tvoří plášťová vrstva, mezi nimi jsou uloženy koncentricky uspořádané osteony (kanálky, tzv. Haversův systém, vedoucí krevní cévy a nervy) a dále jsou zde meziosteony (zbytky původních rozpadlých osteónů, které byly rozrušeny růstem kostí). Houbovitá (spongiózní) kostní tkáň se nachází především na hlavicích dlouhých kostí a v plochých kostech. Je tvořena neuspořádanými, vzájemně propojenými trámečky, jejichž síla odpovídá zatížení kosti. V místech, kde není kost zatížena, se trámečky ztenčují až vymizí. Proto se struktura houbovité kostní tkáně mění během celého života.

Trofická tkáň
Hlavní trofickou tkání těla je krev, tvořící 7-9% živé hmotnosti zvířete. Množství krve závisí na druhu zvířete, plemeni, pohlaví, stáří, zdravotním stavu, atd. Je tvořena trofickými buňkami (krevními elementy) a tekutou mezibuněčnou hmotou (krevní plazmou). Krevní elementy (krvinky a destičky) se tvoří z kmenových buněk v červené kostní dřeni a dále v krvetvorných orgánech (slezině, játrech). Krevní elementy zajišťují výměnu plynů (červené krvinky- erytrocyty), obranyschopnost organismu (bílé krvinky - leukocyty) a srážlivost krve (krevní destičky - trombocyty). Dalšími funkcemi trofické tkáně je rozvod živin v těle, odvod metabolitů, rozvod hormonů, účast na termoregulaci, umožňuje určení diagnózy choroby, umožňuje transfuzi krve.

Svalová tkáň
Na těle zvířat lze popsat 3 typy svalové tkáně: Hladkou, žíhanou a srdeční. Hladká svalovina vznikla z embryonálního vaziva. Žíhaná svalovina (příčně pruhovaná) je převážně kosterní, okrajově uvnitř těla, např. některé svěrače, část jícnu,... Srdeční tkáň je strukturou jako žíhaná a funkcí jako hladká. Tvoří pouze stěnu srdce.

Nervová tkáň
Tvoří ji nervové buňky a řídká mezibuněčná hmota. Nervové buňky se během vývoje diferencují na neuronové buňky (neurony) a na neurlogliové buňky (neuroglie).

Neuronové buňky
Každý neuron má tělo s jádrem. Neuron má 2 typy výběžků: krátké = dendrity, dlouhé= neurity. Dendrity slouží pro příjem vzruchů, propojují jednotlivé neurony a to tak, že se spojuje buď dendrit na dendrit nebo dendrit na tělo vedlejšího neuronu. Tím vytváří zápoje, SYNAPSE. Neurity slouží pro přenos vjemů, jsou obaleny myelinovou, neboli Schwannovou pochvou. Shluky neuronů se nazývají GANGLIE.

Nerogliové buňky
Jsou podpůrnými buňkami neuronů. Tvoří prostornou síť, která vyplňuje prostory mezi nervovými buňkami. Tvoří výstelku neurocrania a míšního kanálu (tzv. EPENDYM). Obalují neurity, tvoří jejich myelinovou pochvu. Při poškození se stmelí v jizvu.