Zde leží Caroline Forbesová - roztleskávačka, Miss Mystic Falls, ve třetí třídě šampiónka ve skoku panáka... přítelkyně, dcera, přehnaně ambiciózní člověk... zlá holka, občas, bez urážky

"Takže abychom si to ujasnily - Klause jsi našla? A strávila s ním skoro půl roku na cestě po světě? A teď se chceš místo vysoké školy stěhovat do New Orleans?" vypočítávala na prstech Elena a nechápavě si mě měřila pohledem. Seděly jsme na kolejích v pokoji, který měl být pro ni, mě a Bonnie. Obě dvě do školy nastoupily a poctivě se věnovaly studiu, kdežto já lítala po světě a momentálně se stala plnohodnotnou tetičkou. O Klausově dceři jsem neřekla jediné slovo - o to jsem byla Nikem požádána a rozhodně jsem to mínila dodržet. Koneckonců to není moje dítě.

"Jo," přikývla jsem s nejistým výrazem v obličeji. Bylo mi jasné, že ani jedna z mých kamarádek tenhle postup dvakrát neschválí, ale popravdě mi to bylo jedno. Rozhodovat o svém životě můžu já a jenom já. A já už se rozhodla.

"Zbláznila ses? Ty snad vůbec nevidíš, do čeho jdeš. Máte ty a Klaus vůbec něco společného? Vždycky jsi ho nesnášela," sledovala mě Elena svýma tmavýma očima a čekala, jak zareaguji. Na jednu stranu jsem ji chápala - chtěla mě jen chránit - vyjadřovala jsem se k Damonovi stejně, ale o to spíš by měla mít trochu víc empatie, protože to sama zažila.

"Jasně, že máme," přikývla jsem, "tak třeba - oba jsme tým Stelena."

"Vážně sranda," ušklíbla se Elena na oplátku, kdežto Bonnie se na vedlejší posteli rozesmála.

"Hlásím se taky do týmu Stelena," zvedla pobaveně ruku, "Damona nikdy nebudu mít ráda. Ani Klause, ačkoliv mi pomohl. Asi bych se s vámi měla přestat bavit, děvčata," zakřenila se. Poslední dobou byla veselá a šťastná. Ona a Jeremy navázali přesně tam, kde přestali, a ačkoliv byl jejich život stále plný nadpřirozených dramat, přesto se s nimi zvládali prát společnými silami velice úspěšně.

"Já si nedělám srandu," odpověděla jsem s hraně vážným hlasem, "Nik mi vyprávěl, jak Stefan dlouho předlouho bojoval s ovlivněním jenom kvůli pravé a ryzí lásce, co k tobě cítil. A sladká Elena nakonec podlehla bratrovi, který zlomil krk jejímu předrahému bratrovi, proměnil Vicky, jo a chtěl mě zabít, potom co jsem se proměnila."

"Klaus tě chtěl taky zabít," připomněla mi Elena, "chtěl tě obětovat, pokud si dobře vzpomínám. A místo tebe nakonec obětoval Jennu."

Z tváře mi zmizel hravý úsměv, který jsem si celou dobu držela, "já vím, Eleno. Chtěla jsem tím poukázat na skutečnost, že všichni jsme dělali hrozné věci. Někdo horší, než jiný, ale nikdo z nás není bez viny. Zabila jsem dvanáct čarodějek jenom proto, abych zachránila Bonnie. Ty jsi málem zabila mě potom, co jsi vypnula emoce. Na tohle už tu nemůžeme hrát," těkala jsem očima mezi jednou a druhou. "Nechci, abyste mi to schválily, holky. Jenom chci, abyste mi to přály," pousmála jsem se. "Všechny moc dobře víme, že tohle asi nebude trvat navěky. Přeci jen - je to Klaus. Ale holky, proboha, nechte mě užít si ty perfektní začátky plné sexu a naivních představ," zasmála jsem se.

To je výhoda toho, že jsme upíři - můžeme jet kamkoliv chceme. Můžeme si vybrat svoje spolubydlící. Mohly bychom - mohly bychom mít společný pokoj pro tři!

"Jsem oficiálně znechucená," oznámila nám Bonnie a hodila po mě svého oblíbeného plyšáka, kterého jsem ještě v letu chytila a přivinula k sobě.

"Snad nejsi frustrovaná? Hádám, že jenom upír ví, jak se správně používá pusa," škádlivě jsem se na ní uculila.

"Caroline Forbesová, jsi sprostá," zatvářila se naoko pohoršeně.

"Jenom tak, jako jsem byla vždycky," zasmála jsem se a hodila jí plyšáka zase zpátky.

"Holky, budete mi chybět," vzdychla jsem nakonec nešťastně. "Ale nemyslete si, že se mě zbavíte, jasné? Budu za vámi jezdit jak často budu moct a vy byste se taky mohly občas stavit - zajdeme na tah. New Orleans prý nikdy nespí," mrkla jsem na obě a nakonec pevně objala Elenu, sedící vedle mě. Bonnie přeskočila k nám na postel a bez váhání se přidala do skupinového objetí.

"Kámošky navždycky, jasné?" usmála se naše snědá kamarádka, když jsme se konečně pustily.

"Navždycky!" přitakala jsem s úsměvem od ucha k uchu. "Ale teď už budu muset jít. U mámy jsem si vyzvedla věci a taky obrečela ten fakt, že už s ní nebudu bydlet v jednom domě; další pláč už vážně nesnesu. Čeká mě pár hodin cesty autem a to ani nevím, kde se vlastně ubytuju," vzdychla jsem a unaveně si promnula krk. Nikdo mě zatím nezasvětil do plánu, který měl následovat, takže jsem měla vyrazit nazdařbůh jen podle navigace a doufat, že se dostanu do cíle.

"Myslela jsem, že budeš bydlet s Klausem. Takže ještě ani nevíš, kam tě ubytují?" zajímala se Elena.

"Nevím," zavrtěla jsem hlavou, "co jsem pochopila, tak New Orleans teď není úplně nejbezpečnější, takže bude lepší, když nikdo nebude vědět, že patřím ke Klausovi. Mohlo by mi to jenom uškodit," nervózně jsem se pousmála. Nebudu tvrdit, že jsem z toho všeho neměla trochu strach, ale na druhou stranu to byl ten příjemný druh strachu. Ten, kdy se vám žilami prohání adrenalin a vy jste zvědaví, jak to všechno nakonec dopadne.

"Hlavně buď opatrná, Caroline," zadívala se na mě Bonnie. "Není to Mystic Falls, je to velké město a ty ses přidala na stranu, která má nepřátele po celém světě. Není to hra. Máme o tebe strach. Kdyby se cokoliv dělo, okamžitě mi zavolej, ano? Vždycky se hodí mít na své straně čarodějku," pousmála se s ustaraným pohledem na tváři.

"Neboj, Bonnie," usmála jsem se na oplátku, "vím, do čeho jdu. Alespoň myslím, že vím. A navíc - vždycky se přece můžu vrátit domů."

"Máš pravdu. Hlavně o sobě dávej vědět, ano? A teď už běž, královno New Orleans," škádlivě se na mě uculila. S posledním zamáváním jsem opustila kolejní pokoj a vyrazila na dlouhou cestu zpátky do jámy lvové.

---

Trochu se mi ztratil vtip v překladu :( když se Caroline baví s Bonnie o frustraci, věta, která mi okamžitě vyskočila na mysl totiž byla - I guess only vampire knows how to eat you up properly, ale bohužel jsem nenašla stoprocentní ekvivalent, tak alespoň pro fanšmejkry ho nechávám tady pod čarou :D

Jinak nezapomeňte, že žádná konverzace není samoúčelná :) ačkoliv se to zdá jenom jako holčičí brebentění, je možné, že se na ni v budoucnu bude ještě odkazovat. A je taky možné, že jsme o Eleně a Bonnie neslyšely naposledy, takže si zasloužily menší uvedení do situace :)

V další kapitole už se konečně dostaneme do New Orleans a pomyslné misky vah se začnou konečně pomalu rozhýbávat - jakým směrem? To časem zjistíte sami :)