Klaus POV

Povím ti všechno o tom, jak být padouch

Zřejmě jsem ji měl zastavit a udělat to za ni. Moc dobře jsem věděl, že až jednou zapne svoje pocity, tohle bude věc, která jí bude strašit po nocích. Ale přes svou sobeckou pýchu jsem to nedokázal - bylo tak moc uspokojující sledovat ji, jak drží jeho srdce v dlani. Když škubla rukou a Lockwood padl bezvládně na kolena, koutky mi samovolně vylétly do letmého úsměvu. Ještě před rokem bych netušil, že můj sok v lásce skončí zrovna takhle - že mu Caroline doslova vytrhne srdce z těla. 

I na jejím obličeji se objevil letmý úsměv, když sledovala, jak jí srdce dotepává v dlani. Nakonec povolila prsty a nechala ho spadnout jen tak na zem. "Zašpinil jsi mi boty," ozvala se najednou znechuceně a ještě špičkou strčila do Tylerova bezvládného těla, aby se zhroutilo na záda a ne k jejím nohám. Oklepala si ruce a s úsměvem si prohlédla zbytek Tylerovi smečky. Stáli v jednom chumlu a s vyděšenými pohledy těkali očima mezi Caroline a mnou. Museli cítit, že je to konec. Prakticky jsem vnímal jejich strach a bylo mi z toho tak moc dobře. 

"Vezmi Hope dovnitř," otočil jsem oči na Jacksona a ukázal rukou na chatičku, vedle které stál. "Běž!" pobídl jsem ho hlasitěji, když stále zůstával stát na jednom místě s vyděšeným pohledem. Nakonec i s mou malou holčičkou zmizel za dveřmi a já se postavil po boku Caroline. 

Otočila na mě hlavu a povytáhla koutek do úsměvu. Bral jsem to jako výzvu, proto jsem jenom pokynul rukou ke zbytku smečky a zadíval se přitom na ni. "Zatančíme si, má drahá?" vyzývavě jsem se usmál a nechal své oči rozzářit jantarovým leskem. Chtěl jsem jim všem vytrhat hrdla a pomstít se za ten masakr, který způsobili u mého domu. A moje královna toužila přesně po tom samém, neboť její pohled zčernal a v ústech se zaleskly ostré špičáky. 

Pak jsem zaútočil - stejně jako obě mé drahé Barbie. Smečka se snažila rozprchnout do všech stran. Někteří křičeli a někteří dokonce prosili o své životy. Soucit byla ovšem věc, kterou jsme jim odepřeli. Nepřestali jsme dokud se všichni do jednoho nekoupali ve vlastní krvi. Teprve tehdy jsem mohl vydechnout a zbavit se toho vzteku, který mi původně ležel na hrudníku.

Rozhlédl jsem se po krvavé lázni, kterou jsme za sebou zanechali. Necítil jsem ani kousek soucitu, což ovšem u mě nebylo žádné překvapení. Daleko horší bylo vidět takový výraz na tváři Caroline. Z tváře zborcené cizí krví svítily jenom její modré oči a byl v nich pohled, který jsem ještě nikdy neviděl - krvelačnost. Ale byl to ten spokojený úsměv hrající na jejích rtech, který mě vyváděl z rovnováhy. Takhle by se neměla tvářit. Až teď jsem si uvědomil, že její nevinnost pomalu bledne a mizí v nenávratnu. Všechno, čeho jsem se obával, se pomalu naplňovalo. Má temnota nakonec pohltila její světlo. A není to tak, že bych jí proto miloval méně, to ne. Jenže zvuk jejího hlasu, který dřív nutil mé démony utichat, tentokrát šeptal s nimi. A já věděl, že bychom brzy opravdu mohli být nejobávanější král s královnou, kterých by se bál celý svět. A možná jsem si to v hloubi duše i tak trochu přál, jenže tu byla Hope. Pro lásku své dcery nemůžu nic takového dopustit. V jejích pohádkách musíme zůstat rytíři. 

Pod tíhou toho uvědomění mě zachvátila panika. Ta mě donutila uprostřed všeho toho neštěstí překonat tři kroky, které mě od ní dělili, pevně vzít její obličej do dlaní a dlouze ji políbit. Její rty chutnaly po krvi našich nepřátel a navíc mi vyšly okamžitě vstříc. Když jsem se odtáhl na délku paží a něžně očistil palcem její bradu od krve, pohled jí na okamžik změkl. Zahlédl jsem v něm záblesk její starého já, který ovšem velice brzy zase zmizel a já netušil, jak ho tu udržet déle. 

"Musíme zjistit, co se stalo," prolomila ticho a o krok ode mě ustoupila. "Jacksone! Můžeš vylézt!" křikla hlasitě a otočila se ke vchodu do chatky. 

Vlkodlačí alfa váhavě vyšel ze dveří a rozhlédl se po té spoušti, která ho obklopovala. Jenom těžce zalapal po dechu a přivinul si k sobě Hope ještě o chloupek blíž. "Řekli, že když půjdu s nimi, nechají Hayley jít," promluvil hlubokým hlasem. "Slíbili, že malé neublíží a Hayley běžela pro pomoc." 

"Kdo? Kdo přišel?" zeptal jsem se okamžitě a přešel rovnou k němu. Vzal jsem z jeho náruče svou dceru a něžně si ji přivinul k sobě. Okamžitě mi spadl obrovský kámen ze srdce, když jsem Hope držel ve svých rukou. 

"Byla to čarodějka - tmavé vlasy, světlé oči. Měla s sebou nějakého upíra, ten tam způsobil tuhle spoušť, byl jak utržený ze řetězů. Ona prolomila to ochranné kouzlo. Vypadalo to, že měla nějakou dohodu s tím hybridem," vychrlil ze sebe rychle vše, co věděl a jenom lehce kývl hlavou k Tylerově bezvládnému tělu. 

"Město je plné čarodějek a upírů, to nás nikam nedostane," zavrčel jsem. "Teď musíme najít Hayley - Hope potřebuje svoji mámu. Tohle vyřešíme později," zavelel jsem a ještě donutil všechny své společníky, aby mi pomohli naházet mrtvoly do bažiny. Předpokládal jsem, že aligátoři se o ně už postarají. 

A milovat kohokoliv z nás je rozsudek smrti, že? 

Ještě, než jsme byli hotoví, se k nám připojil i Elijah. Společně jsme co nejrychleji vyrazili zpět do domu, abychom dostali Hope do bezpečí a mohli ihned vyrazit hledat Hayley.  

Jakmile jsme ale vkročili do sídla, začal ve mně vzrůstat podivný neklid, který jsem nedokázal vysvětlit. Všechno se zdálo až moc tiché, až moc děsivé a ve vzduchu se vznášela podivná atmosféra. Jakmile jsem sáhl po vypínači a rozsvítil světla, přes nás všechny se mihl temný podlouhlý stín. 

"Pane bože," zalapala po dechu Rebekah a obě ruce si položila na rty. V očích se jí začaly objevovat slzy a o krok couvla pod návalem zděšení. Zvedl jsem hlavu na místo, kam se dívala a úsměv mi zamrzl na rtech. První jsem zahlédl nohy v úzkých džínách, které ovšem visely ve vzduchu. Očima jsem přejel po celém bezvládném těle, až k oprátce, která byla pevně utažená kolem jejího krku a druhým koncem přivázaná na okraji zábradlí. Tmavé vlasy jí rámovaly bledý namodralý obličej a oči byly podlité krví. A nakonec, přímo pod jejím tělem, byl na zdi krví namalovaný vzkaz: Tohle je poslední varování! Odejděte!

Úzkostlivé ticho přerušil až Elijahův zoufalý výkřik: "Hayley!"  

----

Mezitím, co Mikaelsonovi běhali lesem a hledali Hope, podcenili boj na druhé frontě a má to až příliš velkou cenu. Jelikož Hayley nikdy nezemřela u porodu, tak se z ní nikdy nestal hybrid a takhle byla jen křehký vlkodlak, takže byla nejjednodušší terč :( Teď už musí jednat rychle, nebo špatně dopadnou, indicie k pachateli už se kupí a už je jenom kousek od toho, aby si Davinu našli. Jakpak asi dopadne?