Ahoj milí čtenáři,

už je to nějakou dobu, co jsem Vás informovala o tom, že chystám novou TVD/TO povídku, ačkoliv možná trochu netradiční. Děj se odehrává přibližně čtrnáct let po událostech poslední série Upířích Deníků a zaměřuje se na dvojčata Lizzie a Josie Saltzmanovi, Hope Mikaelsonovou a jejich boj s Prázdnotou. 

Pro ty, kteří si povídky ještě nevšimli - určitě budu ráda, pokud se do ní pustíte a vyjádříte svůj názor a pro ty, kteří povídku záměrně ignorují - pro ty mám jenom mračícího se smajlíka >:( :D

A pro ty, kteří ještě váhají několik úryvků z průběhu celého děje: 

"No, to zní neodolatelně," zasmála se Hope a položila ruku před sebe na stůl, "jdeme do toho?" Jako vždy se bez dalšího přemýšlení rozhodla namočit do největšího průšvihu, který jsme se za celý život pokusily udělat. A že už jsme toho provedly dost. Zřejmě to byl nějaký dar, který získala od své rodiny, protože oni byli v našem světě legendy. A rozhodně ne v tom dobrém slova smyslu.

VˇˇˇˇV (To jsou upíří zuby, kdybyste si nevšimli :D )  

Zhluboka jsem se nadechla a na okamžik sevřela čepel pevně v pěsti. Ostří projelo kůží a mezi prsty pomalu začínala protékat horká tmavá krev. Rozhodným krokem jsem vstoupila do středu kruhu a pokapala zvířeti hřbet.  

VˇˇˇˇV

Kol se jenom s úsměvem rozhlédl po mém pokoji, načež se ke mně trochu moc důvěrně sklonil a potutelně mrkl. "Nic z toho určitě není pravda, neměj strach," uculil se a konečně zase vystoupil z mé intimní zóny, díky čemuž jsem se mohla znovu zhluboka nadechnout.

VˇˇˇˇV

„To je dost, drahoušci," přivítal nás Kol okamžitě jednou ze svých sarkastických poznámek. Prsty si poklepával do volantu a startoval okamžitě, jak jsme se usadily na zadních sedačkách. „Tatínek se přišel podívat, jak ti sluší šatičky, lištičko?" zeptal se s mírným úšklebkem Hope a prudce sešlápl pedál plynu. New Orleans bylo vzdálené asi dvanáct hodin cesty, ale my tolik času neměli, proto musel po silnicích uhánět rychlostí zdaleka převyšující tu povolenou.   

VˇˇˇˇV

"Ou," lehce povytáhl jedno obočí, "Malachai Parker, ten šílenec, ostuda rodiny. Všechny je bez milosti zavraždil. Jo, tuhle pohádku už jsem slyšel. A slyšela jsi ty ten zbytek příběhu, drahá Jo?" znovu se na mě upřeně zahleděl, jako kdyby se mi snad pokoušel nahlédnout až přímo do nitra.   

VˇˇˇˇV

Dovolila jsem si ještě jeden pohled z okna, když jsem si oblékala kabát a zahlédla matnou siluetu kráčející v hustém dešti. Zaostřila jsem pečlivěji a rozeznala mužskou postavu, která držela něco v náručí. Jako ve snách jsem přešla blíž k oknu a sledovala, jak se silueta vynořuje na světle. Během pár okamžiků jsem poznala Kola. Šel pomalým krokem přes naši zahradu a v náručí držel... „pane bože," dostala jsem ze sebe překotně a bez dalšího váhání se rozběhla ke vchodovým dveřím.  

Tak a pokud Vás tyto úrovky nenalákaly, tak už Vás určitě nenaláká nic :D Odkaz je dole v komentářích, abyste nemuseli hledat :) 

Budu se na Vás těšit u dalších příběhů :)