Druhý den ráno jsem se vydala na lov. Sluneční paprsky mě hřály na kožichu, který díky nim zářil jako zlato. Zrovna jsem číhala na bažanta, když mě do čumáku uhodil neznámý pach. Ach, další smečka Nicnetušících. Zavrtěla jsem hlavou a šla dál. Překročila jsem hranice jejich teritoria a zavětřila. Ucítila jsem pach bažanta a zahlédla ho. Pomalu jsem se k němu připlížila a ve správnou chvíli vyskočila a zabils ho. Něco mi tam ale nehrálo. Cítila jsem pach té smečky hodně blízko, blíž než bych měla. Když jsem zvedla hlavu, stali tam tři vlci a vrčeli. ,,Co děláš na našem území?!"
Zavrčela vlčice v čele. Klidně jsem zvedla hlavu. ,,Víte vůbec, kdo já jsem?" Řekla jsem klidně a podívala se jim do očí. Vlci podrážděně zavrtěli hlavami. ,,Slyšeli jste někdo o Rezavé smrti?" Pokračovala jsem. Ti dva vlci vzadu se usklíbli. ,,Rezavá smrt? Kdo to je? Nějaká nicka, která si tím jménem chce něco dokázat?"
Vlčice se zasmála, ale nestihla reagovat. Když se na své společníky otočila, už měli prokousnutá hrdla.
,,Já jsem Rezavá smrt." Zavrčela jsem vražedně. Vlčice stáhla ocas mezi nohy, otočila se a pelášila pryč. Jen jsem se ušklíbla, jednomu z těch vlků uhryzla zadní packu a zbytek těla i s bažantem jsem tahle zpět do svého doupěte. Kfyz jsem dolsa ke svemu uzemi, zmerčil mě Folium. ,,Ty opravdu máš vlky jako kořist?" Zeptal se znechuceně. Pobaveně jsem se na něj podívala.
,,Jasně, že ne! Jen v tom ostatní udržuju." Zasmál a jsem se a vlka položila kus od jeskyně. Pustila jsem se do bažanta, ale zachytila jsem Foliumův (nevím, jak to nejlépe skloňovat XD) pohled. Ukousla jsem pořádný kus bažanta a hodila ho směrem k němu. ,,Najez se," zavrčela jsem. ,,Budeš potřebovat sílu." Vděčně se na mě podíval a do bažanta se pustil. Jen se najez. Pomyslela jsem si. Ať alespoň nějakou dobu před smrtí máš dobře zážitky.

Ahoj!
Tady je další kapitola!
Tohle je jediná knížka, kterou teď budu psát, protože je do soutěže.
Snad se líbí ^^
~ Barča aka Chloe 💙