Když jsem se druhý den vzbudila, všimla jsem si, že Folium nebyl v doupěti. Jen jsem pokrčila rameny a vydala se na procházku. Cestovala jsem docela často, nikde jsem nezůstavala dlouho. Proto jsem byla tak ohromená, když jsem našla křišťálovou jeskyni. Vešla jsem do ní a kochala se krásnými barvami křišťálů.
,,Haló?" Zvolala jsem. Poslouchala jsem ozvěnu svých slov, která nakonec utichla. Šla jsem dál a jak jsem se koukala na krásné křišťály, vybavovali se mi vzpomínky na dobu, kdy jsem byla ještě vlče. Do očí se mi nahrnuly slzy a zavyla jsem. ,,Proč se to jen muselo stát?!"
Má slova se ozývala v ozvěně a já je poslouchala, i když už dávno utichli. Pak jsem zaslechla kroky a otočila se za nimi. Stál tam Folium a mě nenapadlo nic lepšího, než na něj zavrčet. ,,O tom ani slovo!" Folium jen přikývl a přišel blíž. ,,Máme problém." Řekl. Střihla jsem uchem a dala hlavu na stranu.
,,Jaký problém?" Zeptala jsem se ho. Kývl směrem k východu a já ho následovala. Když jsme vyšli ven, vedl mě dál. Už jsme překročili hranice té smečky Nicnetušících. Řekla jsem si, když jsme překročili pachovou stopu a šli jsme dál. Šli jsme pěknou dobu, když jsme dorazili ke chráněné mýtině. ,,Proč mě sem vedeš?"
Zeptala jsem se ho zmateně. Podíval se na mě a naznačil, abych byla zticha. Sice se mi nelíbilo, že mi poroučel, ale ztichla jsem a šla za ním dál. Vešli jsme menší dírou v ostružiní do chráněné mýtiny a skryli jsme se. ,,Teď poslouchej." Šeptl směrem ke mě a já otočila hlavu a spatřila jsem vlčí smečku. ,,Smečko Luny! Smečka Polárky," kývla nejspíš jejich Alfa k další početné skupině. ,,Nám přislíbila pomoc s bojem proti Rezavé smrti. Někteří z nás nejspíš zemře, ale porazíme jí!" Zavyla a smečky se přidali. Zamračila jsem se a ohrnula jsem tesáky. Folium do mě strčil ramenem a zavrtěl hlavou. ,,Na dvě smečky nemáš, Rezavá smrti."
Řekl na rovinu. Chtěla jsem na něj zavrčet, ale musela jsem mu dát za pravdu, tak jsem jen přikývla. Odešli jsme zpátky, ale cestou jsem se oddělila a odůvodnila to tím, že něco nalovím. Místo lovu jsem se ale vrátila k táboru té smečky. Opatrně jsem se proplížila dovnitř a schovala se kousek od dvou vlků, kteří se hádali.
,,Budeš mě poslouchat!" Zavrčel vlk na vlčici. Vlčice mu něco odsekla, ale ztratilo se to v jejím zakňučení, když se do ní vlk zakousl. Vlčice se svalila na zem v bolestivých křečích a vlk se k ní sklonil a zavrčel na ni. ,,Tak co, má družko? Budeš mě už poslouchat?"
V tu chvíli jsem se tam vrhla a přišpendlila vlka k zemi. ,,Takhle se chováš ke své družce? Nezasloužíš si ji." Zavrčela jsem na něj a prokousla jsem mu hrdlo. Pak se otočila k vyděšené vlčici a sklonila hlavu. ,,Važ si výběru a vyber si za druha někoho, kdo si to zaslouží." Řekla jsem jí a ona se usmála. Pak se tam objevili další vlci a já se dala na útěk. Byla jsem sice rychlejší, ale začali mě dohánět. Když jsem se blížila k provizornímu doupěti, spatřila jsem Foliuma, který sbíral bylinky. ,,Rychle! Pryč!" Nechápavě se na mě otočil a když spatřil vlčí smečku, vykulil oči. Rychle sebral bylinky a běžel za mnou. Běželi jsme dlouho, až jsme narazili na útes. Otočila jsem se a v dálce jsem zahlédla vlčí smečky. ,,Tohle je náš konec." Pronesl Folium se skloněnou hlavou. Pohlédla jsem na něj a pak jsem se podívala z útesu na jezero. ,,Tak to ani náhodou!" Zavyla jsem. Nechápavě se na mě podíval a zavyl, když jsem ho strčila z útesu dolů. Rychle jsem seskočila za ním, těsně jsem se vyhnula tesákům jednoho z Nicnetušících. Chvíli jsem padala, až jsem se ponořila do vody, kolem mě se rozprskly kapky vody. Vynořila jsem se nad hladinu a pořádně se nadechla. Kousek ode mě se vynořil kašlající Folium. Vzhlédla jsem vzhůru a všimla si, že smečky Nicnetušících jsou pryč. Asi si myslí, že jsme se utopili. Pomyslela jsem si a začala plavat ke břehu. ,,Dělej!"
Štěkla jsem na něj a on za mnou začal plavat. Vyškrábala jsem se na břeh a začala jsem si vyklepávat vodu ze srsti. ,,Jsi snad magor?! Mohl jsem se utopit!" Zavrčel na mě a díky těmto slovům si ode mě vysloužil pořádný pohlavek.
,,Abys věděl, zachránila jsem ti život, ty blbečku!" Otočila jsem se a vydala jsem se nějakým neurčitým směrem.
,,Najdeme si nové území." Zavrčela jsem přes rameno a šla dál. Po chvíli jsem uslyšela dusot tlap, objevil se vedle mě a šel po mém boku. Moc příjemné mi to nebylo, ale, i když jsem si to nerada přiznávala, potřebovala jsem ho. ,,A kudy chceš přesně jít?" Zeptal se mě jen tak. Zvedla jsem hlavu k zapadajícímu slunci a šla dál.
,,Za barvou krve. Tak, jak se na Rezavou smrt sluší."

Konečně další kapitola!
Popravdě, jsem na tuhle knihu úplně zapomněla. AndiiiiisekCz Do kdy je termín? To jsem také zapomněla... 😂
Snad se kapitola líbila... ❤
~ Barča aka Chloe 💙