Ráno přišlo až moc rychle.
Probudila jsem se do nového dne čilá a svěží, nadšená že dnes jedu na tábor!
Ne, tak takhle se to vážně nestalo. Vstávat se mi vůbec nechtělo a na tábor jsem se těšila asi stejně jako na hodinu matiky-tu mimochodem nesnáším.
Provedla jsem ranní hygienu, převlékla se a pak s výrazem, jakobych šla na popravu, sešla i s kufrem do obýváku. Nechala jsem ho tam a šla se nasnídat. U stolu už seděl Justin a něco dělal na mobilu.
,,Ahoj" řekl. Kdykoliv jsme se pohádali ohledně jeho přátel, druhý den dělal, že se nic nestalo. Nejdřív mě to štvalo, ale pak jsem se přizpůsobila. Nechtěla jsem se s ním hádat celý život.
,,Čau" řekla jsem a zívla. ,,Mamka je vzhůru?"
,,Je" ozval se za mnou hlas a já se otočila. Stála tam moje mamka. Dřív to byla hrozně energická osoba, neustále nám věnovala péči, usmívala se a pozitivní energie z ní přímo sršela. Jenže po smrti otce tahle její osobnost zmizela. Musela pracovat dvojnásob tvrdě a na nás neměla čas.
Ne že bych jí to měla za zlé.
Měla také hnědé vlasy, ale tmavé. Ty kaštanové jsme s Justinem zdělili po otci. ,,Těšíte se na tábor?"
Justin po mě vrhl postranní pohled, ale já ho ignorovala. Něco jsem zamumlala.
Co se týkalo matky, ona nebyla slepá a určitě si Justinových zranění všimla. Pokud s ním ale někdy na to téma mluvila, nevšimla jsem si toho.
,,Jo" přikývl Justin. ,,Bude to to nejlepší léto na světě"
,,Jak pro koho" zamručela jsem tak tiše, aby to nikdo jiný neslyšel. Když jsem dosnídala, ještě jsem zavolala Anje.
,,Proč mi voláš?" Ozval se její ospalý hlas. ,,Víš kolik je?!"
Zašklebila jsem se. ,,Shodou náhod ano" poznamenala jsem. ,,Neříkej mi, že se furt válíš v posteli. Jede se na tábor, vzpomínáš?"
V tu chvíli jsem si byla jistá, že Anja spadla z postele, jelikož se ozval nějaký divný zvuk. ,,Vážně?" Vyjekla. ,,Já na to zapomněla! Sakra!"
,,Jak jsi na to mohla zapomenout?" Divila jsem se. Já osobně jsem na to myslela v jednom kuse. Nejdřív nadšením, teď s nechutí.
,,Mám v posteli Johna" řekla Anja bezostyšně. ,,Páni, neřekla bych že-"
,,Ušetři mě detailů" přerušila jsem jí. Anja s tou svojí přirozenou přitažlivostí získala všechny kluky, na které si jen prstem ukázala. S několika výjimkami, samozřejmě.
Pak jsem jí to položila a přišla zpátky do kuchyně, ke svému kufru.
,,Celé léto budete pryč" řekla matka smutně a pevně si mě i Justina přitáhla do objetí. Oba nás to překvapilo, ale zároveň potěšilo.
Popravdě, původně jsem opravdu neměla v plánu, strávit to nejlepší, poslední léto před tím, než výjdu střední, na táboře, ale matka nás tam přihlásila a já s s tím nakonec souhlasila. I Anja se přihlásila a to jsem se docela divila, jelikož tohle léto mělo být nejdivočejší-a Anja byla vždycky všude, kde se něco dělo. Neprozradila mi svůj důvod, ale tak divně se u toho culila, takže jsem to radši nechala být.
Vyšli jsme ven a i s kufry v rukách mířili k autu. Nebyli jsme chudí, ale bohatí taky ne, takže jsme se museli všichni o jedno auto dělit. Ne že by mi to nějak zvlášť vadilo. Řídit jsem uměla, ale kdyby se mě někdo zeptal, jestli umím řídit dobře, odpověděla bych jinak. Ani Justin nerad jezdil autem, kvůli té autohavárii a stejný důvod s ním sdílela i matka, takže nám to jedno auto bohatě stačilo.
Dali jsme kufry-s věcmi-do kufru-od auta-a já se chvíli s Justinem hádala, kdo bude sedět vepředu. Nakonec nás matka přerušila: ,,Oba budete sedět vzadu, konec"
Zašklebila jsem se a udělala co chtěla.
Justin mě celou jízdu otravoval a já měla vážně chuť mu střelit.
,,Ještě chvíli a dám ti facku takovou, že se ti hlava otočí o tři sta šedesát stupňů!" Pohrozila jsem, když už do mě po několikáté kopl.
Matka vykřikla: ,,Nicole!" ve stejnou chvíli jako když Justin řekl: ,,To nedokážeš"
Napřáhla jsem ruku.
,,Nicole, chovej se" klidnila mě matka, ale v zrcátku jsem viděla, že se usmívá.
Projížděli jsme městem a já se dívala z okna. Celé léto to tu neuvidím. Ne že by se mi nějak zvlášť stýskalo.
Cesta netrvala dlouho a my jsme se ocitli před budovou nějaké společnosti, která ten tábor vede, či co. Moc jsem se o to nezajímala.
Už tu bylo pár lidí a k mé velké smůle, bohužel i Waryenova parta. Nebyli tu všichni a já nevěděla, jestli zbytek zůstává ve městě, nebo už jsou na cestě. Vystoupili jsme z auta a matka šla ještě vyřídit nějaké papíry, či co.
Justin se okamžitě rozešel k té svojí partě, zatímco já se marně rozhlížela po Anje. Vlastně jsem ani nečekala, že tu bude. Ačkoliv nesnášela, když někdo přišel pozdě, sama to dělala. Jen jsem se chtěla pohledem vyhnout té partě. Vážně, pomyšlení že s nimi budu celé léto na jednom místě mě doháněla k šílenství. Ve škole se mi dařilo se jim vyhýbat, ale na táboře? A s mým štěstím budu v týmu právě s Waryenem.
,,Ahoooj!" Zakřičel někdo za mnou a já se otočila, abych spatřila Anju, která se řítila ke mě.
Ačkoliv vím, že před chvílí vstala, vypadala dokonale upraveně, jako vždy. 
,,,Zdarec" řekla jsem zachmuřeně.  Nejdřív se zmateně zamračila, ale pak za mým ramenem zahlédla nejmenovanou partu a pochopila.
,,Doufám, že si nejedla ty sladkosti" napomenula jsem jí.
Anja se zatvářila hraně ublíženě. ,,Za koho mě máš?" Zeptala se.
Povytáhla jsem obočí a ona našpulila pusu. ,,Pravda, blbá otázka" ušklíbla se a já se zazubila.
Nevím jak dlouho jsme tu čekali. Nádvoří před budovou se plnilo lidmi nejrůznějšího věku-od šestiletých dětí až po sedmnáctileté puberťáky.
,,Čum" strčila do mě Anja a ukázala na nějakou holku.
Uchechtla jsem se. Co to bylo?!
Mohlo jí být asi tolik co nám, pyšně si vykračovala a i z té dálky jsem poznala, že má na obličeji tunu make-upu. Měla lokny světlých, hnědých vlasů a oblečená byla do jasně růžové. S tím, že měla výstřih hluboký asi jako Mariánský příkop.
Zaujalo mě, když si to zamířila přímo k Waryenově partě. Ona k nim nepatřila, tím jsem si byla poměrně jistá. A taky se to potvrdilo, jelikož jakmile se začala sápat po Waryenovi, zlostně jí začal odstrkovat.
To mě rozesmálo a smála jsem se pěkně nahlas. No ale kdo by se nesmál? Když jsem přestala, všimla jsem si, že celá Waryenova parta mě probodává pohledem.
To bylo poprvé, co jsem se střetla s pohledem Waryena Hollanda.