,,Donuť ho, aby se šel najíst" zavrčel Justin, sotva jsem vešel do chatky. Okamžitě jsem věděl, o kom je řeč. Samozřejmě o Nicholasovi. Všiml jsem si, že v poslední době moc nejí.
,,Nechci jídlo" zachroptěl Nicholas. Jako vždy, kdykoliv jsem ho viděl, vjel do mě mocný, zuřivý vztek. Příšery zaplatí. A jejich platidlem bude krev. Samozřejmě obrazně řečeno, příšery nekrvácely.
,,Nicholasi, musíš jíst" řekl Justin o něco mírněji.
,,Ne" zabručel Nicholas, otočený k nám zády.
,,Tak a mám toho dost" zavrčel jsem. ,,Vracíš se do města Nicholasi! Lituji, že jsem to neudělal hned"
To vyvolalo překvapivě silnou reakci. Nicholas se vymrštil do sedu a vykřikl: ,,Ne!"
Frosty překvapeně zamrkal, jelikož tohle nečekal.
Založil jsem ruce na hrudi. ,,Není důvod tě tady nechávat, Nicholasi. Akorát ti to ubližuje a ty ani nejsi schopný bojovat"
,,Jsem schopný bojovat" zavrčel Nicholas. ,,Ten kalaris utekl a ty čekáš, že si jen tak vesele odejdu do města, aniž bych ho nejdřív zabil. Waryene, sám moc dobře víš, jak silné jsou plameny pomsty. Nemůžeš se je snažit uhasit"
Trhl jsem sebou. Měl pravdu, ale neznamenalo to, že by to nyní bylo snazší.
,,Myslel jsem, že bez ní nemám důvod žít" pokračoval Nicholas. Zásadně se vyhýbal vyslovování jejího jména. ,,Ale teď ten důvod vidím. Zabiju všechny příšery, zničím je a rozpráším na prach. A pak... Pak už nebudu ten důvod mít"
,,Uvědomuješ si, že se nám nikdy nemusí podařit, zabít všechny příšery?" Řekl jsem.
Nicholas pokrčil rameny, v očích mu plál hněv. ,,Tak jich aspoň spoustu vezmu na onen svět. Nemůžeš mě poslat zpět" stál si za svým.
Pokrčil jsem rameny. ,,Fajn. Ale začneš jíst a chovat se jako normální člověk. Nenutím tě, dělat že je všechno v pohodě, ale vzhledem k tomu, že většina tábora neví, co se stalo, mohl by si být trochu nenápadnější"
Justin po mě hodil nesouhlasný pohled. Bylo mi jasné, že si myslí, že bych měl s Nicholasem mluvit trochu šetrněji. Já jsem ale z vlastní zkušenosti věděl, že lítost ostatních je člověku k ničemu. Nicholas se bude cítit lépe, když se k němu ostatní budou chovat normálně.
,,Dobře" zavrčel Nicholas a zvedl se z postele.
,,Mimochodem" řekl jsem. ,,Dnes příjdou příšery"
Nicholasovi se nebezpečně zablesklo v očích.

❇Teresa❇

,,Tohle není správné" namítla jsem, když se všichni Zabijáci sešli v tělocvičně. Všichni, kromě Nicole.
,,Souhlasím" řekla Anja.
,,Nicole své schopnosti ještě moc neovládá" vysvětlil Waryen a tvářil se ledově jako socha.
,,Nevím, jestli ti to ostatní sežrali, ale já ne" zavrčela Anja. ,,Narozdíl od ostatních totiž vnímám emoce ve vzduchu, bohužel"
Waryen jí probodl pohledem. ,,Nemíním se s tebou hádat"
,,Budeš si nést následky" upozornila jsem ho.
,,Nicole ti vrazí" dodal Frosty. Očividně i ostatní Zabijáci sdíleli názor, že by tu s námi Nicole měla být. Jediný Waryen ne. Zklamalo mě, jak malou důvěru v ní má.
,,Prostě ne a tečka" zavrčel Waryen. ,,A můžeme už konečně odložit tohle téma?"
Když všichni utichli, Waryen nám nováčkům vysvětlil, jak to probíhá. Už jsme s Anjou něco věděli, ale teď nám to popsal podrobněji. Pořád jsem se cítila špatně kvůli tomu, že tu s námi Nicole není.
Konečně jsme vyrazili z tělocvičny a já se podívala na hvězdnou oblohu. Pak jsem svůj pohled obrátila k temnému lesu před námi a vběhla do něj stejně neslyšně, jako ostatní.
Svou sekeru jsem pevně svírala v rukou a doufala, že dnes to dopadne dobře. Samozřejmě jsem cítila strach, ale také vzrušení.
Anja vedle mě najednou pozvedla hlavu. ,,Půjdou odtamtud" křikla, aby jí slyšeli všichni a ukázala doprava.
,,Jak to víš?" Zeptala se Ruby.
,,Cítím jejich hlad a vztek" vysvětlila Anja. ,,Odtamtud" trvala si na svém.
Waryen přikývl a prokřupal si klouby. ,,Tak pojďte na nás, příšery" sykl.

♡Anja♡

Čekala jsem, že uvidím světlo zariaka, protože ten byl, jak jsem slyšela, skoro v každém boji.
Místo toho jsem uslyšela hrůzné zavřískání a musela jsem si zakrýt uši.
,,Sakra!" Vykřikl Waryen. ,,Galek!"
Snažila jsem si vybavit, co jsem o něm četla v té knížce. Věděla jsem, že Galekové stavbou těla připomínají člověka. Jejich bledá kůže je pokrytá slizem a kdykoliv se postaví na dvě, jsou shrbení. Tímhle držením těla mi připomínali gluma. Hlavu však měl ještěří a na krku měl vějíř, který mohl v případě potřeby roztáhnout. A když to udělal, vydal hrůzostrašný křik, ze kterého vám praskají ušní bubínky. Slouží na zastrašení a ochromení nepřátel.
Ruby začala všechny obcházet a já si všimla, že má v uších špunty do uší, které rozdávala i ostatním. Vděčně jsem je přijala a děkovala tomu nenadálému tichu.
Nasadila jsem si na ruku náramek ze Stromu života a okamžitě mnou projelo zachvění, jako vždycky když se dotkl mé kůže.
A pak se mezi stromy vynořili příšery.
Věděla jsem, že zatím nejsem dost silná na to, abych bojovala s těmi silnějšími příšerami. Frosty říkal, že bylo štěstí, když se mi podařilo tehdy v lese aspoň na těch pár vteřin omámit zariaka.
Takže jsem se musela zaměřit na něco jednoduššího. Všimla jsem si, že Leo uskakuje před skupinou liloviů, kterým praskaly ty odporné puchýře, ze kterých se valila nechutná, modrá kyselina. Leo nevypadal, že by potřeboval pomoc.
Obrátila jsem pohled k Ruby, které stála přímo naproti galekovi. Co jsem slyšela, měla Ruby schopnost myšlenkového ostří. Nejenže to znamenalo schopnost, číst myšlenky, ale taky mohla s nepřítelem bojovat uvnitř myslí. A příšery většinou nebyly dost chytré na to, aby se jejímu útoku bránily, takže je Ruby snadno přemohla.
Teď jsem si ale všimla, že Ruby se začínají třást ruce úsilím. Galek byl očividně dost silný na to, aby se jejímu útoku bránil a možná se dokonce zmohl na protiútok.
Zvedla jsem ruku a z prstu mi vystřelilo růžové srdce, které zasáhlo Galeka do hlavy a on zavrávoral, jakoby byl opilý. Nad hlavou se mu vznášela srdíčka. Jelikož patřil k silnějším příšerám, pravděpodobně by moje kouzlo vydrželo sotva pár vteřin, ale to chvilkové vyrušení stačilo Ruby k tomu, aby ovládla jeho mysl. Poznala jsem to podle toho, že Galekovi se zkroutila hlava v nepřirozeném úhlu a on padl mrtvý na zem. Ruby na mě kývla a já se zazubila.
Najednou jsem přímo za sebou uslyšela praskání ledu a prudce jsem se otočila.
Za mnou stála ledová socha silaje s vlčí hlavou.
,,Chraň si záda!" Vykřikl Frosty, protože to byl on, kdo galeka zmrazil.
,,Nemusím!" Vykřikla jsem zpátky. ,,Chráníš mi je ty!"
Frosty se zazubil a já mu úsměv opětovala. Pak jsem se ale znovu zaměřila na boj.
Všimla jsem si, že Teresa se přetlačuje s jiným silajem, který jí očividně chtěl ukrást sekeru. Byla jsem si celkem jistá, že Teresa by vyhrála, ale stejně jsem po silajovi vystřelila srdcovou střelu a on sekeru pustil.
Teresa mu jí vytrhla z rukou a zabořila mu jí přímo do hrudi. Trochu jsem zavrávorala, jelikož pořád jsem nebyla dost vycvičená na to, abych vydržela takhle dlouho používat kouzla.
Najednou se ozval podivný hlas.