Pomalým krokem jsme šli podél plotu tábora, Waryen se svítilnou v ruce já s baterkou. Občas mi kaplo na hlavu ze střechy budovy nebo z větví stromů, několikrát jsem šlápla do kaluže a naneštěstí i na slimáka a po celou tu dobu bylo mezi námi ticho.
Chtěla jsem, aby to byl on, který ho prolomí, ale nakonec jsem to nevydržela a řekla: ,,Proč jsi mě nevzal sebou?"
,,Nejsi připravená" odpověděl pohotově. ,,A navíc se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, vzhledem k Noční můře"
Zamračila jsem se na něj s jednou rukou v kapse a druhou svírající baterku. ,,Waryene, přijali jste mě mezi Zabijáky, abych bojovala s příšerami. Nemůžu se tomu vyhýbat"
,,Opakuji, že nejsi připravená" řekl Waryen. Štval mě jeho vyrovnaný, klidný hlas.
,,A Anja s Teresou připravené jsou?" Vyštěkla jsem.
,,To je něco jiného" odpověděl. Vážně, chtěla jsem mu vrazit. Dokonce jsem uvažovala, že se vrátím do chatky a vezmu si šipku.
,,V čem? V čem je to sakra jiné?!" Zavrčela jsem. Už jsem byla silně podrážděná. Chtěla jsem to být já, která bude klidná a vyrovnaná, ale místo toho mě jeho klid vyprovokoval.
,,Ovládají své schopnosti lépe než ty" řekl.
Probodla jsem ho pohledem. ,,Fakt díly za tvou důvěru, jsem ti hrozně vděčná" poznamenala jsem sarkasticky.
,,Tak to není! Grr, kašli na to" zavrčel Waryen. Potěšilo mě, že jeho klid trochu opadl.
,,A jak to teda je, hm? Předtím jste ani nevěděli, že nějaká Noční můra existuje, takže nebyl jediný důvod, mě nevzít sebou" vyštěkla jsem.
,,Bylo jich víc" poznamenal Waryen, který se očividně snažil vrátit ke své předchozí vyrovnanosti, ale moc se mu to nedařilo. Ostatně, byla jsem stejně napjatá jako on.
,,Jo, jaké? A jestli odpovíš, že nejsem připravená a neumím ovládat své schopnosti, tak ti jednu vrazím" vyhrožovala jsem. Mlčel. ,,Podívej Waryene, já chci bojovat s příšerami. A ty mi v tom nezabráníš, je ti to jasné? Klidně s nimi budu bojovat sama-"
,,Ne!" Vykřikl Waryen a zastavil se. Otočil se čelem ke mě a mě zarazilo, jak je naštvaný. ,,Jednou si poukazovala na to, že si vůči ostatním udržuji odstup. Chceš vědět proč?!"
Jednou jsem přikývla, ale měla jsem dojem, že i kdybych ho tisíckrát odmítla, stejně by mi to řekl.
,,Viděl jsem příšery od narození, jak už jsem ti řekl. Moji rodiče je také viděli a bojovali s nimi. Myslel jsem si, že jsou neporazitelní, že se jim nikdy nic nemůže stát. Pche. Bylo mi sotva deset, když se rodiče vydali zase bojovat. Tehdy nevěděli že existují i další lidé jako oni, bojovali na vlastní pěst. Stál jsem na zahradě, měli zpoždění. Začalo pršet. Déšť se změnil v bouřku a minuty plynuly. Pak jsem je zahlédl-pronásledovala je obrovská, blesková kočka.
Začali do ní útočit, jenže zariak trefil mou matku. Otec zariaka zabil, ale to nedokázalo zabránit tomu, aby matka nedostala zásah bleskem.
Rozběhl jsem se k ní. Otec křičel, ať se jí nedotýkám a pak řekl, že sežene pomoc. Zatímco se rozběhl pryč, já tam seděl. Matka se už skoro nehýbala, když se vrátil otec i s doktorem. Bylo už moc pozdě. Matka zemřela" řekl.
Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale on ještě neskončil. ,,Můj otec zemřel jenom o rok později a mě si vzal do výchovy strýc, o kterém jsem ani nevěděl, že ho mám. Neměl s mými rodiči moc dobré vztahy. Každopádně, také viděl příšery, ale narozdíl od mých rodičů byl ve spojení s tehdejšími Zabijáky. Začali mě cvičit, zasvětil jsem tomu celý život, ve snaze vyhubit všechny příšery, jaké existují.
Jednoho dne se k nám přidali dva kluci-Frosty a Jack. Okamžitě se stali mými přáteli, byli jsme nerozlučná trojice. Společně jsme bojovali proti příšerám a já byl tak dobrý, že jsem se dokonce stal vůdcem. Jenže Jack zemřel při jednom z útoků. Silně mě to zasáhlo, protože jeho, Frostyho a svého strýce jsem považoval za svou jedinou rodinu. O pár měsíců zemřel i můj strýc. Proto si od ostatních Zabijáků držím odstup. Abych zase náhodou někoho nezačal mít rád a pak ho ztratil. A poté, co se stalo Mackenzie... Nemohl jsem tě jen tak s čistým svědomím pustit do boje a riskovat tvůj život" dokončil.
Nevěděla jsem, co mám říct. Zvedla se ve mě vlna lítosti vůči Waryenovi. Byl to malý kluk, když zemřel o rodiče a později i o zbytek lidí, které považoval za svou rodinu. Taky mě zahřála u srdce jeho starost, ačkoliv jsem si nebyla jistá jeho důvodem.
Než jsem stačila cokoliv říct, ozval se laskavý hlas: ,,Ach, to bylo roztomilé. Bude polibek?"
Prudce jsme se s Waryenem otočili. Za plotem, který ohraničoval tábor, stála ta nejstrašidelnější bytost, jakou jsem kdy viděla. Podle popisu Anji a Teresy jsem poznala, že se jedná o Noční můru.
,,Paní temnot, Služebnice smrti, Nositelka smůly alias Noční můra" vydechla jsem. Dala jsem si práci, zapamatovat si všechny jména, kterými se představila.
Noční můra potěšeně zatleskala, ačkoliv měla ruce useknuté od zápěstí. ,,Škoda, že tě musím zabít" řekla tesklivě.
,,Ani se jí nedotkneš" zavrčel Waryen a postoupil dopředu. V rukách mu zasvítily blesky.
,,Ale no tak" řekla Noční můra a lehce naklonila hlavu na stranu. Pak natáhla dlouho bílou paži, jakoby se nás chtěla dotknout. Jenže její ruka se zastavila přímo nad plotem, jakoby do něčeho narazila a na tom místě se objevilo nepatrné zlaté světlo. Ochranná bariéra, pomyslela jsem si.
,,Vidíš?" Dodala Noční můra. ,,Dnes není tvůj čas, světlonoško. Ale brzy příjde. Jenom... Chceš slyšet radu?"
Neodpověděla jsem jí.
,,Dávej pozor na to, komu věříš" řekla tajemně, pak se zasmála a zvolala: ,,Sbohem"
A rozplynula se ve stíny.

,,Musíme to říct Cassidy" řekl Waryen zachmuřeně a já přikývla. Vydali jsme se zpátky ke dveřím, ale Cassidy nám už běžela naproti.
,,Cítila jsem, jak se někdo dotkl bariéry" vysvětlila. ,,Co se stalo?"
,,Noční můra nás poctila svou návštěvou" odpověděl Waryen.
Cassidy se zamračila. ,,Musíme o ní zjistit víc. Zítra se podívám do všech knih, které tu máme a kontakuji vyvolené ve světě"
Nervózně jsem se ošila. Kdybych tvrdila, že jsem při rozhovoru s Noční můrou neměla strach, lhala bych. Ona mě chtěla zabít! A dělala že je jí to líto, smála se a povídala si s námi, jakoby to bylo naprosto normální.
Dávej pozor na to, komu věříš.