,,Konečně šel spát první oddíl" oznámila nám Marie.
,,Teprve?" Zasténala Teresa a znuděně se opřela hlavou o stěnu.
Už nějakou dobu jsme seděli na toaletách, zatímco Marie nám průběžně chodila oznamovat, co se děje.
,,Hlavu vzhůru" řekla Anja. ,,Za chvíli bude naše chvíle"
Měla jsem chuť říct, že její plán je pěkně pitomý. Nejednou jsem měla chuť normálně odejít. Ale to by mi Anja nikdy neodpustila, takže jsem musela zůstat.
,,Taky jsem vám přinesla nějaké jídlo" dodala Marie. ,,Kuchařky se na mě sice dívaly jako na cvoka, ale usoudila jsem, že to oceníte"
S tím nám podala rohlíky s nějakou pomazánkou.
,,Mňam!" Vyhrkla jsem a okamžitě jsem se po jednom natáhla. ,,Díky" řekly jsme s Teresou a Anjou.
,,Jo, kluci se snaží zjistit, kde jste" pokračovala Marie.
,,Nesmíš jim to říct" upozornila jí Anja.
,,Já vím" přikývla Marie. ,,Ale mám pocit, že mě budou špehovat, aby to zjistili. Takže možná mi bude chvíli trvat, než sem zase příjdu"
Znuděně jsem se opřela o studenou stěnu. Už mě to tady nebavilo. Ale na druhou stranu, aspoň mě nikdo neviděl v tomhle oblečení. Vsadila bych se, že mladší dečka by při pohledu na nás, dostala infarkt.
Po nějaké době, která byla velmi dlouhá a velmi nudná, nám Marie oznámila, že druhý oddíl šel spát.
Anja vyskočila na nohy. ,,Skvěle" zatleskala.
Namáhavě jsem vstala-v těch podpatcích se nedalo chodit-a po boku Anji a Teresy jsme vyrazily za Marií.
Celou dobu jsem měla nutkání zaběhnout zpátky na záchod, ačkoliv ještě před chvílí jsem z něho chtěla vypadnout. Teresa to očividně cítila podobně.
Anja měla všechno pečlivě naplánované a já si v duchu přebírala všechny fáze jejího postiženého plánu.
Do klubovny jsme vtrhly dřív než kluci, což byla výhoda, jak upozornila Anja.
Vytvořily jsme vláček a probojovaly se doprostřed. Tam Anja nějak všechny ostatní donutila o krok ucouvnout a nechat nás uprostřed samotné.
Moje taneční schopnosti byly mizivé, tak jsem sledovala, co dělají ostatní holky a zkusila jsem je napodobit. Očividně jsem to dělala dobře, protože Anja se na mě povzbudivě usmála.
Netrvalo dlouho a Anja mi zašeptala do ucha, že kluci jsou tady. Taky mi nakázala, abych se po nich nerozhlížela, což jsem rozhodně neměla v plánu. Ne. Samozřejmě jsem instinktivně věděla, kde se Waryen nachází, ale nakonec jsem se překonala a nepodívala se tím směrem.
Anja se roztočila a kývla prstem na skupinu pohledných kluků z jiných týmů, co náhodou stáli opodál.
Kluci se nadšeně přidali k našemu malému kroužku a během několika minut šátrali rukama, kam se dalo. Tančili jsme tělo na tělo. Bylo mi to nepříjemné a cítila jsem se hrozně trapně. Litovala jsem, že jsem radši nezůstala na záchodech. Tancovat jsem ale nepřestala.
Nakonec jsem se zcela ponořila do tónů hudby. Zvedla jsem ruce nad hlavu a zavřela jsem oči. Zhoupla jsem se, otočila se a narazila do pevné hrudi. Přísahala bych, že je to některý z těch kluků. Pootevřela jsem oči a chystala se mu, ať to byl kterýkoli, říct, ať si dá odchod.
Anjin plán vyšel dokonale.
Hleděly na mě fialové oči, v jejichž hlubinách jsem zahlédla stěží skrývaný vztek. Silnýma rukama mě vzal kolem pasu a přitáhl si mě blíž.
,,Zatancujeme si?" Vybídl mě.
Nebyla jsem schopná odpověď, jakobych ztratila hlas. Sakra, s tím bych měla něco dělat, pomyslela jsem si. Je to Waryen. Ještě nedávno jsi ho nesnášela, a co...
Pche, nenávist vem čert.
,,Ty tancuješ?" Podařilo se mi ze sebe dostat. Gratuluji Nicole. Tohle vůbec nebylo trapné.
Koutkem oka jsem zahlédla Frostyho, který vnikl do Anjina osobního prostoru. Nečekaně se líbali. Teresa tancovala s mým bratrem a Marie poskakovala někdo okolo.
Waryen vzal můj obličej do dlaní a přinutil mě podívat se na něj. ,,Proč se tak divíš?"
No, protože do doby, než jsem zjistila že bojuje s příšerami, jsem si myslela že je to nějaký sexy závislák na drogách, který vede partu grázlů, kteří jsou stejně potetovaní a ne o moc méně nebezpeční, než on. Často jsem na škole slyšela nejrůznější drby.
Waryen jí lidské maso, Waryen pije lidskou krev, Waryen je nájemný vrah... Ne že by bych tomu věřila, ale neříkejte mi, že byste si to nemysleli taky.
Ale to jsem mu radši neřekla. ,,Nevím" zamumlala jsem. Fajn, tohle bylo hodně trapný. Vzpamatuj se.
,,Nevadí. Teď mě obejmi" přikázal a na tváři mu pohrával sebejistý úsměv člověka, který je zvyklý velet.
,,Uvědomuješ si, že se mi vůbec nechce poslouchat tvoje příkazy?" Řekla jsem. Ale věřte nebo ne, poslechla jsem ho. Dokonce jsem mu prsty přejela po páteři až do jeho hedvábně jemných vlasů. Nemohla jsem si pomoct, když se mi díval do očí a já cítila to podivné, jiskřivé chvění. Naprosto mi to zatemňovalo mozek.
Rozšířily se mu zorničky a jejich čerň zastínila nádhernou fialovou barvu jeho duhovek. ,,Většina lidí má ze mě takový strach, že mě poslechnou, sotva promluvím"
,,Já nejsem jako většina lidí" poznamenala jsem.
,,Hm" zabručel Waryen. ,,Anja tě takhle vyparádila, co?"
Zamračila jsem se na něj. ,,Ne"
Povytáhl obočí. ,,Vážně?" Podivil se. Bylo mi jasné, že mi nevěří.
Neurčitě jsem pokrčila rameny. ,,Zas tak dobře mě neznáš. Co ty víš? Možná mám takového oblečení plný kufr"
,,Asi je načase, navštívit tvojí chatku" usmál se Waryen.
Zabijte mě.
Waryenovi ten oční kontakt asi taky otupoval smysly. Jako alkohol. Protože takhle se nikdy nechoval.
,,Nicméně, to oblečení" při slově oblečení mu pobaveně zacukaly koutky a já se na něj zamračila. ,,Přitahuje pozornost cizích kluků"
,,Vadí ti to?" Zeptala jsem se.
Naprosto mě šokovalo, když odpověděl: ,,Možná"
Vykulila jsem oči a srdce mi začalo tlouct do hrudi jako kladivo. Přísahala bych, že to musí slyšet i přes hlasitou hudbu a všechny ty hlasy. Dál jsme se pohybovali v rytmu hudby, kolébali se a pohupovali.
Sjel pohledem k mým ústům, chvíli tam zůstal, ale pak zase zvedl oči nahoru.
Nenáviděla jsi ho. Nebylo to tak dávno. Vzpomeň si na to! Pomyslela jsem si, ale bylo to naprosto k ničemu. Místo toho jsem musela myslet na to, co jsem o něm věděla nyní.
Bojuje proti příšerám. Je vůdcem Zabijáků. Měl smutnou minulost, kvůli které se od ostatních odtáhl. Dokáže být jemný a starostlivý. Ale také drzý a sebejistý. Bál se o mě.
Měl mě rád? Možná. Mám ho ráda já? Možná. Nevěděla jsem. Sakra, já jsem nevěděla nic a-
Všechny myšlenky se mi vykouřily z hlavy, sotva se jeho rty dotkly mých.