❇Teresa❇

,,Ju, oni jsou roztomilí" rozplývala jsem se. Seděla jsem na Waryenově posteli, ze které byl perfektní výhled do okna naší chatky. Právě tam se Waryen s Nicole líbali.
Justin, který seděl vedle mě se zašklebil a řekl: ,,Fuj. Jak je možné, že se dali dohromady zrovna ti dva?"
,,Možná nedali" poznamenala Anja. ,,Já taky nechodím s každým, koho políbím"
,,Já se mezi ně nepočítám, že?" Ujišťoval se Frosty. Anja se zašklebila.
,,Možná. To si ještě rozmyslím" řekla a Frosty zakoulel očima.
,,Já se nudím" zasténala Marie a prosebně se na mě a Anju podívala. ,,Vrátíme se už?"
,,Nechceme přece rušit Waryena a Nicole při jejich činnosti" upozornila jí Anja. ,,Dáme jim ještě pár minut"
,,Já si nemyslím, že je nejlepší nápad, nechat je samotné" poznamenal Frosty. ,,Vzhledem k tomu, co se stalo ještě před chvílí na parketu"
,,Fuj, přestaňte všichni mluvit o tom, jak se líbá moje dvojče a můj kamarád" zašklebil se Justin.
,,Nicole taky přetrpí tebe a Teresu, buď trochu ohleduplný" řekla Anja a já zrudla.
Justin jí radši neodpověděl. Moudré rozhodnutí.
Anja se podívala na mobil. ,,Pár minut uplynulo. Jdeme" rozhodla. ,,Mějte se kluci"
Rychle jsem vyklouzla za ní a Marie jí nadšeně následovala.
Proběhly jsme až na verandu naší chatky, jelikož vedoucí by nás zabili, kdyby zjistili, kde jsme teď celou dobu byly. Když jsme vkročily dovnitř, naskytl se nám pohled na Waryena, držící v náručí spící Nicole. Očividně usnula, narozdíl od Waryena, který se na nás podíval, jakoby nás vyzýval, proti tomu něco namítat.
,,Hodláš tu být celou noc?" Zamračila se na něj Anja.
Waryen jí probodl pohledem. ,,Klidně" řekl tiše.
Musela jsem se zahihňat. Oni byli neskutečně roztomilí. Kdo by čekal, že tohle někdy uvidím?
,,Waryene, my se chceme převléct tak buď tak laskavý a zavři oči" řekla Anja.
Waryen si odfrkl, ale udělal co chtěla, zatímco my jsme se rychle převlékaly.
,,Nebude Cassidy vadit, že tu jsi?" Zeptala jsem se, když jsme byli všichni bezpečně v postelích.
,,Ne" řekl Waryen sebejistě.
Všimla jsem si, že Marie se posadila na své posteli. ,,Waryene, něco ti řeknu" zasyčela. ,,Nevím, co jsi udělal, že tě najednou má Nicole ráda, ale ublížíš jí a budeš mít tu čest se mnou"
,,V tomhle s ní souhlasím" ozvala se Anja.
,,Já taky" přidala jsem se.
,,Nikdy bych jí neublížil" prohlásil Waryen, očividně pobouřený tím, že si to myslíme.
Nikdo mu neodpověděl a celá chatka se ponořila do ticha.

✴Nicole✴

Když jsem se probudila, uvědomila jsem si, že se nacházím v objetí něčích pažích.
Bylo to... Příjemné. A vůbec se mi nechtělo stávat. Zavrtěla jsem se a přetočila se, abych se mohla Waryenovi podívat do tváře.
Už byl vzhůru a sledoval mě.
,,Um" řekla jsem nervózně. ,,Co tady děláš?"
,,Nemůžu tu být?" Zeptal se pobaveně.
Vzpomněla jsem si na to, co se stalo včera v noci, nebo spíš dneska hodně brzo ráno.
Když mě políbil, bylo to jiné, než předtím. Došlo mi, že Waryen byl tentokrát opatrný, jakoby se bál znovu vyvolat tu vášeň, aby se náhodou nestalo něco, čeho bychom mohli ráno litovat. To ale neznamenalo, že by ten polibek byl o něco horší než ten první. Bylo to krásné.
Pak jsme si povídali. Některé věci byli důležité, některé ne.
Například jsem mu říkala o Anjině plánu.
,,Já věděl, že to oblečení není z tvého šatníku" poznamenal Waryen.
,,Jo, to mi připomíná, že bych se mohla převléct" řekla jsem a vyklouzla z postele. ,,A byl by si tak laskav a otočil se?"
Waryen si povzdechl, ale udělal to a já ze sebe začala sundávat ty příšerné věci, kterým Anja říkala oblečení. Přitom jsem se podívala na Waryena, jestli-
,,Waryene!" Vyštěkla jsem, protože se ohlížel přes rameno.
,,No co?" Zasmál se a já bych ho nejradši pleskla.
,,Nezapomeň, že tu mám pořád někde šipky" vyhrožovala jsem.
Rychle jsem se převlékla do pyžama a vklouzla zpátky do postele.
Vyprávěl mi o svém životě, o nesčetných bojích s příšerami i o všech co ztratili. Byl to nekonečný seznam jmen.
,,Tolik vyvolených padlo při ochraně lidí" vydechla jsem.
,,Nejhorší je, že lidé ani neví, co děláme" řekl Waryen. ,,Kdyby to věděli, mohli by nám tu práci velmi usnadňovat"
,,Tak proč jim to neřeknete?" Nechápala jsem.
,,Jak?" Zeptal se Waryen. ,,Oni příšery nevidí. A kdybychom jim chtěli předvést, co nám příšery dělají za zranění, museli bychom mít na sobě něco ze Stromu života, což znamená že bychom byli pro lidi neviditelní, takže by to vyšlo nastejno. Není jak jim to říct"
Povzdechla jsem si. Všechno co říkal bylo logické, ale stejně se mi to nelíbilo.
Nebo jsme mluvili o Noční můře.
,,Já chci taky chodit bojovat" řekla jsem a Waryen ztuhl.
,,Jelikož teď víš, že jsme... Spřízněné duše, můžu ti na rovinu říct, že nesnesu představu, že by se zemřela" řekl laskavě.
Zamračila jsem se. ,,Narodila jsem se jako vyvolená se silnou mocí. Mám jí pro to, abych jí využívala k dobru a ne abych seděla na zadku a nechala ostatní, ať si umírají"
,,Noční můra tě chce zabít" řekl Waryen. ,,Ona není jako ostatní příšery. A já si nejsem jistý, jestli bychom jí dokázali porazit. Dokud tady bude, nikam tě nepustím"
Hádala jsem se s ním, ale nikam to nevedlo. Stál si pevně za svým. Na jednu stranu mě jeho starost těšila, na druhou jsem mu měla chuť vrazit a jít bojovat s příšerami sama.
Pak jsem asi musela usnout. A probudila jsem se ve Waryenově náručí.
,,Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že budu v jedné posteli zrovna s tebou..." řekla jsem nevěřícně a zavrtěla hlavou.
Waryen se pousmál a přitáhl si mě blíž k sobě. Zrychlil se mi tep.
,,My dva se k sobě vůbec nehodíme" vyhrkla jsem a Waryen se trochu odtáhl, aby se mi mohl podívat do tváře.
,,Proč?" Zajímal se.
,,Um, každý z nás je úplně jiný. A ještě nedávno jsem tě nenáviděla. A..." Vymýšlela jsem nějaké nesmysly, ale pak mi došla slova, pod tíhou jeho pohledu.
,,Víš, na tohle existují hned dvě přísloví. ,Co se škádlívá, to se rádo mívá' a ,protiklady se přitahují'"poznamenal Waryen a já se zašklebila.
,,Mohli byste se trochu ztišit?" Vyštěkl hlas, který neomylně patřil Anje. ,,Někteří se snaží spát"
,,No to určitě" uslyšela jsem tichý smích Teresy. ,,Vsadím se, že dychtivě posloucháš celý hovor"
,,Tss" zněla jediná odpověď.
,,Asi bys měl jít" řekla jsem Waryenovi.
Zamračil se. ,,Proč?"
Zakoulela jsem očima. ,,Protože jsi v naší chatce a za chvíli bude budíček"
Waryen se zatvářil, že na tom něco bude a obratně vyklouzl z postele.
,,Tak zase někdy" zvolala Anja, když vyběhl z chatky a ještě předtím na mě vrhl poslední pohled.
Já jsem si nemohla pomoct, ale nenápadně jsem si přivoněla k polštáři, protože celá postel nyní voněla jako on.