,,On tu teď s námi bude pořád?" Zabručela Marie.
Než jsem stačila odpovědět, ozvala se Anja: ,,Ale nech je, teprve před pár dny se dali dohromady a ty už je vyháníš"
,,Nechci ho mít v chatce" zamračila se Marie.
,,Jenže to není jenom tvoje chatka" upozornila jí Anja.
,,Ne, ale bydlím tady taky a mám právo vyhánět návštěvu jak budu chtít" řekla Marie.
Mojí kamarádce se očividně moc nelíbila skutečnost, že tu s námi Waryen je.
Od diskotéky uběhlo pouhých pár dnů, ale o tom, že chodím s Waryenem-asi chodím, já s ním o tom nemluvila a moc jsem nevěděla, jak to probíhá-už věděli všichni. Mandy z toho moc nadšená nebyla, popravdě se jí podařilo mi třikrát podkopnout nohy a vylila mi na tričko omylem celý kelímek džusu. Když si toho Waryen všiml, musela jsem se vymluvit, že jsem si ho na sebe omylem vylila já, protože by mi sice nevadilo, kdyby šel Mandy zmlátit, ale pak by z toho měl problém a to jsem nechtěla.
Waryen se mnou trávil každou volnou minutu a mě jeho pozornost neskutečně těšila. Nehodlala jsem se jí nikdy vzdát. V duchu jsem si říkala, jak jsem toho kluka mohla někdy nenávidět.
,,Nemá mě moc v lásce, co?" Zašeptal Waryen.
,,Asi tak jako já tebe před táborem" zašklebila jsem se. Waryen si povzdechl. Očividně mu bylo nepříjemné, když ho Marie probodávala v jednom kuse zlověstným pohledem. Ani se mnou se kvůli tomu nebavila. Chápala jsem jí, na jejím místě bych se cítila úplně stejně, ale i tak mě to mrzelo.

⚜Waryen⚜

,,Nemůžeš jí pořád chránit" namítla Cassidy.
,,Ne" zavrčel jsem. ,,Odmítám jí ztratit"
,,Podívej, já vím že-" začala, ale já jí ostře přerušil: ,,Ne, nevíš! Ty nevíš jaké to je, ztratit všechny, na kom ti záleží. Držel jsem si od ostatních Zabijáků odstup, aby mi nikdo nepřirostl k srdci a pak mi ho můj starý známý osud, vzal. No, jenže se musela objevit ona. Dívka, od které jsem se nemohl odtáhnout, kvůli tonu poutu spřízněných duší. A nehodlám se jí vzdát. A taky jí nehodlám ztratit"
Cassidy moje řeč očividně vůbec nevyvedla z míry. ,,Waryene, poslouchej mě chvíli. Myslím, že už jí znáš dost dobře na to, aby si věděl, že do toho půjde sama. Chtěla zjistit co děláte i předtím a pochybuji, že bude jen tak poslušně sedět na zadku, zatímco vy ostatní riskujete život" řekla jemně.
,,Ne" řekl jsem pevně. ,,Za touhle věcí si budu stát"
Cassidy poklesla ramena, jak si povzdechla. ,,Jak myslíš" řekla. ,,Ale následky si poneseš sám"
Vyrazil jsem pryč ze šatny, zpět do tělocvičny, kde už byli všichni Zabijáci. Všichni kromě Nicole.
,,Zabije tě" poznamenala Anja.
,,Nezabije" odporoval jsem jí. ,,Je to pro její dobro"
,,No právě" ušklíbla se Anja. Začalo mě štvát, jak všichni tvrdí, že nechat Nicole mimo, je špatné rozhodnutí. Copak nedokážou pochopit, že jí to ochrání? Noční můra jí chce zabít!
,,Plán je následující: budeme bojovat jako vždy, ale pokud se objeví Noční můra, pokuste se jí zabít. Nevíme, co je zač ani co umí, ale zabít jí musíme, pokud nechceme aby ohrožovala jak lidi, tak i nás" vysvětlil jsem.
,,Zajímalo by mě, na co chce zabít Nicole" poznamenal Zack. Moc se mi nechtělo, brát ho bojovat, jelikož jeho schopnost vidění mu byla v boji celkem k ničemu, ale svěřil jsem Frostymu, aby ho hlídal. Moc se mu to nelíbilo, ale to mi bylo jedno.
,,Mě by zajímalo víc věcí a stejně na ně asi nedostanu odpověď" řekl jsem. ,,A teď už pojďte"

✴Nicole✴

Zase šli beze mě. Zasáhlo mě to víc, než by mělo. Waryen mě varoval, že nebudu s nimi chodit bojovat, dokud Noční můra nezmizí, nebo jí nezabijí, ale to neznamenalo, že by to bylo o něco snazší.
Mlčky jsem zírala do stropu a snažila se svou mysl zaměstnat něčím jiným, než hrozivými scénáři, které mi probíhali v hlavě. Viděla jsem Waryena, Anju, Teresu i ostatní Zabijáky s roztrhnutým hrdlem, jako to měla Mackenzie. Představa, že bych je ztratila, byla nesnesitelná.
Nemůžu tady jen tak čekat a dělat, že nemám moc, pomyslela jsem si. Půjdu bojovat taky.
Jakmile mi tahle myšlenka proběhla hlavou, sedla jsem si a začala hledat v kufru oblečení, do kterého bych se převlékla. Při tom jsem si všimla, že Marie taky není v chatce. Zarazila jsem se, ale pak jsem usoudila, že asi šla na záchod a pokrčila jsem rameny.
Rychle jsem se převlékla a navlékla si na ruku náramek ze Stromu života. Prstem jsem přejela po vyřezané kočičce a pak jsem vyrazila z chatky. Nejdřív musím zajít do tělocvičny pro nějaké zbraně. Pořád jsem svou schopnost nedokázala ovládat tak dobře, abych mohla vyrazit bez zbraní.
Tiše jsem vešla do budovy a vytáhla klíče od tělocvičny. Rychle jsem je odemknula, když v tom se za mnou ozval hlas: ,,Já věděla, že půjdeš sama"
Prudce jsem se otočila a spatřila Cassidy s lehkým úsměvem. ,,Waryen mě pravděpodobně zabije za to, že jsem tě pustila, ale já mu říkala, že jeho počínání bude mít následky"
Všimla jsem si, že v ruce drží meče a podala mi je.
,,Aby ses nezdržovala" vysvětlila.
,,Děkuji" kývla jsem a Cassidy se jen zasmála a nechala mě jít.
S meči v rukách jsem vyrazila z tábora. Přesně jsem věděla kudy jít, jelikož přes naše pouto s Waryenem jsem věděla, kde je. Když jsem nad tím moc přemýšlela, tak mi ta informace vyklouzla z mysli, ale když jsem prostě běžela náhodným směrem, moje nohy automaticky mířili za Waryenem.
Zdálky už jsem zaslechla boj a moje vzrušení vzrostlo. Tohle bude můj první boj s příšerami! Ten útěk před kalarisem se totiž nepočítal. Waryen asi bude zuřit za to, že jsem ho neposlechla, ale to mi bylo celkem jedno. Musí si zvyknout, že ho prostě všichni neposlouchají.
Zahlédla jsem tu mýtinu, na které bojovali když jsem je poprvé viděla. Zastavila jsem se mezi stromy a zhodnotila situaci. Noční můra tu nebyla, nebo jsem jí aspoň neviděla.
Byli tu dva zariakové, samozřejmě nějací liloviové, několik silajů a pár dalších. Zabijáci to celkem v pohodě zvládali, až jsem si říkala, že byl pěkně pitomý nápad, sem chodit.
Vtom se země zatřásla a na chvíli se přestalo bojovat. Příšery i Zabijáci od sebe ustoupili a já si zhrozeně všimla, že několik stromů kolem mýtiny vytahuje své kořeny ze země, jejich větve se mění v ruce a chystají se bojovat po boku příšer.
Říkalo se jim enti, tedy aspoň podle té knihy, co mi dal Waryen. Bojovali málokdy a nebyli to tak úplně příšery. Spíše oživlé stromy, které probudila k životu jedna určitá příšera. Ale tu jsem na mýtině nikde neviděla.
Vykřikla jsem, když mě jeden z entů vyzvedl mohutnou větví do vzduchu a já upustila své meče. Snažila jsem se vyprostit, ale bylo to naprosto zbytečné.
,,Nicole!" Vykřikl Waryen, který samozřejmě zaznamenal mojí přítomnost. Střetla jsem se s jeho pohledem, ve tváři měl zlost. Než stačil cokoliv udělat, na mýtinu vstoupila příšera, která uměla oživovat stromy. Siluetou připomínala člověka, ale neustále měnila vzhled. V jednu chvíli byla celá pokrytá kůrou a listy, v další byla jenom z plamene, vody nebo větru. Jmenoval se arack a patřil ke vzácným příšerám. Byl hodně silný, už jen kvůli své schopnosti vyvolávat své služebníky.
Na mýtině, po boku aracka se najednou vynořila Noční můra.