Bylo to k neuvěření, ale já, Teresa, Anja i Waryen-který se v naší chatce prakticky zabydlel-jsme se probudili ve stejnou chvíli.
,,Lidi?" Zašeptala Anja. ,,Teď jsem měla ten nejhorší sen na světě"
,,Jo, já taky" řekla Teresa.
,,Souhlasím" zamručel Waryen za mnou.
,,I já" špitla jsem.
,,Počkat..." Začala Anja. ,,Všichni jsme měli..? Noční můru. Byla ve vašich snech?"
Zachvěla jsem se, když Waryen i Teresa přikývli. Napodobila jsem je.
,,A sakra" zamručela Anja. ,,Myslíte, že umí ovládat sny?"
,,Je to možné" zamyslel se Waryen. ,,Myslím, že si neříká Noční můra jen tak"
,,Lidi, měli byste se trochu ztišit" upozornila nás Teresa. ,,Nebo vzbudíte Marii"
Venku už sice nebyla noc, ale slunce ještě nevyšlo.
Otočila jsem se ve Waryenově objetí čelem k němu a on si mě přitáhl blíž.
Slyšela jsem, jak mu zběsile buší srdce. ,,Měl jsem ten nejhorší sen" zašeptal. ,,A nikdy nedovolím, aby se uskutečnil"
Omotala jsem se kolem Waryena jako nějaká chobotnice-haha-a čerpala útěchu z jeho přítomnosti. Byl by schopný mi setnout hlavu? Asi ano.
,,Co jsi viděl?" Zeptala jsem se tiše. Pocítila jsem, jak se napjal. Chvíli neodpovídal, až jsem měla dojem že bude mlčet navždy, ale pak řekl: ,,Dvě verze tvojí smrti. První byla čistá a rychlá. Ale ta druhá..." Zachvěl se. Nemusel říkat víc, bylo mi celkem jasné, co se dělo.
,,Já jsem... Mě Noční můra ukázala, co se stane když se jí nevydám dobrovolně. Všichni zemřeli, Waryene, všichni. A ty..." Řekla jsem, ale nedokázala jsem to dokončit.
,,Co?" Zeptal se.
,,Zabil jsi mě" špitla jsem, ačkoliv to znělo hodně divně a těžko se mi to říkalo. Už tak byl Waryen dost napjatý a tohle mu v tom moc nepomohlo.
,,Mám nutkání opakovat, že nikdy nikomu nedovolím, aby ti ublížil. A rozhodně ne já" řekl pevně.
Neodpověděla jsem, ačkoliv mé mlčení se mu očividně moc nelíbilo.

Když zazněl budíček, Waryen v rychlosti vyběhl z chatky na tu svojí. Už si na to všichni zvykli a nikdo mu na to nikdy nic neřekl. Aspoň že tak.
,,Nechci, aby tu s námi pořád byl" poznamenala Marie.
Anja si povzdechla. ,,O tom už jsme mluvili. Nicole s ním chodí, takže tu být může" podotkla.
Marie se na mě podívala, jakoby doufala, že něco řeknu, ale já jsem radši mlčela.
Když jsme dokončili rozcvičku, na ranním nástupu nám byla řečena tragická zpráva...
,,Dnes půjdeme na výšlap!" Zvolala Cassidy.
Já jsem zasténala. Jak už jsme dřív zmiňovala, milovala jsem, když jsme s rodiči jezdili na hory stanovat. Ale to neznamenalo, že bych měla ráda výšlapy. Prostě jsem měla ráda jen tu krajinu kolem a čerstvý vzduch.
,,Vidím, že jsi nadšená" poznamenal Waryen a já se na něj zašklebila. ,,No hrozně" řekla jsem.
,,Mimochodem, všichni Zabijáci mi řekli, že dnes měli také sen s Noční můrou" zašeptal o poznání vážněji.
Zamračila jsem se. ,,Takže... Všem se dnes Noční můra nabourala do snu? Jak to mohla stihnout?"
,,Předpokládám, že ovládala několik snů najednou" řekl Waryen. ,,Nejsem si jistý, že je dobrý nápad, tě vůbec pouštět na ten výšlap"
Bude to znít blbě, ale místo toho abych se starala o to, že mě chce nějaká příšera obětovat, při Waryenových slovech jsem pocítila naději. Nemusím na výšlap!
,,Pro jednou s tebou souhlasím" přikývla jsem a snažila se neznít moc nadšeně při představě, že bych mohla zůstat v táboře.
,,Tobě se jen nechce na ten výšlap, viď?" Ušklíbl se Waryen. Sakra, možná jsem nebyla tak nenápadná.
,,Hele, pokud jsem jediná kdo jí může ublížit, nebylo by lepší, abych strávila co nejvíce času cvičením?" Vymyslela jsem si první logickou věc, co mě napadla.
Tvář mu ztvrdla. ,,Nechci, aby si s ní bojovala"
Frustrovaně jsem si povzdechla. ,,Děláš si srandu, Waryene? Proč mě nechceš nechat bojovat? A než prohlásíš svou klasickou odpověď, že nechceš aby se mi něco stalo, připomenu ti že ostatní Zabijáci také bojují a také ti na nich záleží, ať si myslíš cokoliv"
Waryen se zamračil. ,,Mají lepší výcvik. A i tak Mackenzie zemřela, přes jakýkoliv výcvik. Teprve nedávno jsem našel svou spřízněnou duši, Nicole a nehodlám jí jen tak ztratit"
To bylo roztomilé, ale momentálně jsem o to nestála. ,,Jestli chceš, abych přežila, tak musím cvičit, no ne?"
,,Neřekl jsem nic o tom, že nemůžeš cvičit" připomněl mi. ,,Jen jsem podotkl, že tě nechci vidět bojovat"
Zaskřípala jsem zuby. Tohle se mi nelíbilo. Čím víc mi Waryen zakazoval bojovat, tím víc jsem toužila ho neposlechnout.
,,Nejsem nějaký pes, který tě poslouchá na slovo, Waryene" zavrčela jsem. Neměla jsem ráda, když mi někdo rozkazoval. Měla jsem svojí hrdost. ,,A nemůžeš být víc osobností najednou. Vyber si, co chceš. Být můj vůdce, spřízněná duše, nebo snad nepřítel?"
Bylo mi celkem jasné, že ho musím přivádět k šílenství. Byl zvyklý na to, že ho každý poslouchá na slovo.
,,Teď jsem tvůj vůdce a můj rozkaz zní, že nebudeš bojovat s Noční můrou" řekl klidně.
Rozhořčeně jsem se od něj odvrátila. Uvědomila jsem si, že každý mohl slyšet náš rozhovor, ale stejně jsem pochybovala, že by tomu kdokoliv rozuměl.
Bolelo mě srdce z toho, jak nedostatečnou důvěru ve mě Waryen má. Měla jsem chuť, neuposlechnout každý jeho rozkaz, dokázat mu, že nejsem nějaká věc, se kterou si může dělat co chce, dokázat mu, že nejsem bezbranná a slabá.
Fajn. Prozatím budu hodná a poslechnu ho. Ale jenom prozatím.

,,Jak to, že ty zůstáváš tady?" Vyjekla Anja, sotva sem jí řekla, že s nimi na výšlap nejdu. Měli vyrazit hned po snídani a vrátit se až na večeři. Oběd měli sbalený s sebou, jednalo se o hamburger, toasty a nějaké další drobnosti. Kromě toho, Anja si vzala něco ze svých zásob sladkostí.
Tiše jsem to Anje vysvětlila a stejně tak Terese. Pomlčela jsem o mém nepříjemném rozhovoru s Waryenem, který následoval po rozhodnutí, že nemusím na výšlap.
,,To je tak nefér" zakňourala Anja a Teresa povytáhla obočí. ,,Nicole chce zabít nějaká příšera, proto tu zůstává pro vlastní bezpečí a tobě to přijde nefér?" Zeptala se.
Anja se chvíli zamyslela a pak rozhodně přikývla. Ušklíbla jsem se.
Cassidy svolala táborníky a holky mě objaly.
,,Tak ahoj" povzdechla si Anja. ,,Pravděpodobně už mě nikdy neuvidíš, jelikož moje nohy umřou"
Teresa do ní strčila. ,,Ale nech toho" řekla a kývla na mě: ,,Ahoj"
Pak odešly i ke zbytku táborníků a všichni vyrazili z tábora. Chvíli jsem je provázela pohledem a když jsem si byla jistá, že tu nikdo není, vyběhla jsem do tělocvičny. V táboře podle všeho nikdo nezůstal, s vyjímkou kuchařek, takže budu mít celou tělocvičnu pro sebe. Budu moct cvičit a nikdo mi v tom nezabrání!
Když jsem vklouzla dovnitř, pohled mi padl na jednoho nejmenovaného, fialovookého kluka.