⚜Waryen⚜

,,Zdravím tě, Waryene Hollande" řekl známý, laskavý hlas.
Okamžitě jsem se rozhlédl kolem sebe, abych zjistil odkud přichází. Nacházel jsem se v lese, těžko říct jestli to byl ten kolem tábora, nebo nějaký jiný.
Mezi stromy jsem zahlédl siluetu Noční můry.
,,Co chceš?" Vyštěkl jsem a uvažoval, co tady vlastně dělám.
Noční můra se usmála. ,,Ukážu ti dvě verze smrti tvé Nicole"
Ztuhl jsem. ,,Nechci nic takového vidět" vyštěkl jsem. ,,Nic takového se nikdy nestane"
Noční můra mě ignorovala, mávla rukou a okolí kolem nás se změnilo. Stáli u nějakého kamenného oblouku, před kterým ležela na mramorovém podstavci nehybná Nicole. Za podstavcem stála Noční můra s průhlednou dýkou v ruce a kolem nich byla shromážděna neskutečná spousta příšer.
,,Ne!" Vykřikl jsem a chtěl jsem se pohnout, ale nemohl jsem.
Vedle mě se objevila Noční můra, ta která mi ukazovala ty verze.
,,Nevidí nás ani neslyší" řekla. ,,Smrt tvé drahé polovičky je nevyhnutelná, ale můžeš zařídit, jak zemře. Pokud jí nám vydáš dobrovolně, zabiju jí rychle. Nic jí nebude bolest, slibuji"
Její hlas byl tak něžný a laskavý, až mě to navádělo, jí věřit.
Druhá Noční můra, ta s dýkou jí zabodla Nicole přímo do srdce rychle a jednoduše. Vykřikl jsem, ale hned na to se výjev změnil.
Znovu jsme stáli na tom stejném místě, ale Nicole byla vzhůru a k mramoru jí poutaly řetězy.
,,A tahle verze nastane, pokud se budete bránit" řekla Noční můra jedna. Tentokrát byl její hlas tvrdý, chladný a nemilosrdný.
Chtěl jsem se odvrátit. Chtěl jsem křičet. Chtěl jsem vyrazit a zabít všechny příšery v okolí. Ale nemohl jsem dělat nic, jen sledovat, jak Noční můra dvě Nicole mučí.
Zručnými pohyby jí odřezávala kusy masa z těla a Nicole vydávala tak nelidské skřeky, že mě to mrazilo až do morku kostí.
Není to realita. Není to realita, opakoval jsem si v duchu, ale to neměnilo nic na tom, že mé srdce krvácelo, když jsem musel přihlížet jejímu utrpení.
Nakonec se mi zatmělo před očima a poslední věc, co jsem slyšel byl hlas Noční můry: ,,Dobře si rozmysli, jakou verzi si vybereš"

♕Nicholas♕

,,Zdravím tě, Nicholasi Lightworlde" ozval se něčí hlas.
Už jsem ho slyšel. Byl jsem si celkem jistý, že patří jedné odporné, Noční můře.
Kolem mě nebylo nic jiného než černota, žádný záblesk světla, žádný obrys.
,,Můžeš mi říct, proč lezeš do mého snu?" Vyštěkl jsem a rozhlížel se kolem sebe, abych tu odpornou Noční můru zahlédl.
,,Abych ti ukázala to co si ztratil a co ještě můžeš mít, pokud budeš hodný" řekl její hlas. Někde tu byla, ale já jsem jí neviděl.
Temnota kolem nás se rozplynula. Ocitl jsem se v táboře. Tváře normálních táborníků byli zamlžené, zatímco ty od Zabijáků ostré a výrazné. Viděl jsem, jak se smějí a žertují, jak šťastně vypadají.
,,Moc dobře vím, že ti vadí jejich radost. Truchlili pro tvou Mackenzie jen několik dnů a už na ní zapomínají" zašeptala mi do ucha Noční můra. ,,Vadí ti, že oni můžou mít štěstí, radost a lásku a ty si o tohle všechno přišel. Co jim dává právo na šťastný konec, který tobě byl odepřen?"
Nemohl jsem říct, že bych to tak občas necítil... Opravdu mi neskutečně vadilo, že se pomalu navrací ke starému způsobu života, který už ale nikdy nemohl být stejný, ne bez ní. Ale jejich štěstí jsem jim nezáviděl. Být šťastný by znamenalo, že by tu musela být Mackenzie a to bylo nemožné.
,,Není to pravda!" Vykřikl jsem a věděl, že mě Noční můra uslyší, ačkoliv jsem jí nikde neviděl.
Očividně mou poznámku ignorovala, znovu jsme se ocitli v temnotě.
,,Moje moc je obrovská, drahý Nicholasi. Větší, než si dokážeš představit. Ale pořád ne dost velká na určitá kouzla... Dokázala bych přivolat Mackenzie zpátky na zem, mezi živé. Byl by si zase s ní. Jenže takovou moc nemám, ne dokud neobětuji světlonošku. Vydej mi jí, Nicholasi a já ti vrátím tvou Zie" říkal laskavý hlas Noční můry.
Děsilo mě, že ví jakou jsem jí říkal přezdívkou.
,,Ne! Lžeš!" Vykřikl jsem. Lhal bych, kdybych prohlásil, že mě ta představa nelákala. Toužil jsem po tom, znovu sevřít Mackenzie v objetí, spatřit její drzý úsměv, pročesávat prsty její rudé vlasy... Ta bolest ze ztráty mě ničila zevnitř a představa, že by ta bolest zmizela, byla více než lákavá.
,,Nelžu. Jsem mnohé, Nicholasi Lightworlde, ale jedno ti říct mohu určitě. Své sliby plním" řekla Noční můra a tentokrát byl její hlas tak blízko, jakoby mi šeptala do ucha a já sebou trhl. Nikdo tam však v té temnotě nebyl... Nebo byl? Zahlédl jsem nějakou barevnou šmouhu, která se ke mě přibližovala, ale nedokázal jsem jí k ničemu přiřadit. Až když byla blíž, věděl jsem, co to je.
,,Zie!" Vykřikl jsem a běžel jí naproti.
Ve chvíli, kdy jsem se skoro dotkl její ruky se rozplynula a zmizela v temnotě. Klesl jsem na kolena, přemožen nenadálým zármutkem.
,,Proč mi ukazuješ to, co jsem ztratil a už nikdy nemohu mít?!" Zařval jsem zdrceně. Měl jsem chuť trhat a ničit.
,,Pokud mi přivedeš světlonošku, tak se já ti přivedu zpátky Zie z říše mrtvých. Své sliby plním, Nicholasi. Rozmysli si to" řekl její hlas, tentokrát jakoby z velké dálky.

ꨄMandyꨄ

,,Zdravím tě, Mandy Parkinsonová" ozval se nějaký hlas, který jsem neznala.
Zamračila jsem se. Okolo mě byla tma a jenom tma. ,,Tohle je pěkně debilní sen" poznamenala jsem.
,,Mandy, moc dobře vím po čem tvé srdce touží" řekl znovu ten hlas. Nelíbilo se mi, jak je příjemný a laskavý.
,,Co jsi zač?" Vyštěkla jsem a rozhlédla se kolem, ale nic a nikoho jsem neviděla.
,,Mé jméno není důležité. Stačí vědět, že jsem tvá přítelkyně" řekla neznámá.
Zamračila jsem se. ,,To těžko" řekla jsem. ,,Žádná z mých kamarádek nemá takový hlas"
Ozval se povzdech. ,,Mandy, cítíš se zrazená. Waryen dal přednost Nicole, před tebou. Co má ta holka a ty ne?"
Před očima se mi objevila scéna, kdy se Waryen a Nicole líbali.
,,Přesně to si myslím taky!" Souhlasila jsem s neznámou. ,,Nevím, co na ní Waryen vidí. Asi ho očarovala, nebo tak něco"
Neznámá se zasmála. ,,A chceš Mandy, aby byl Waryen tvůj?"
Scéna se změnila, místo Nicole jsem tam byla já.
Horlivě jsem přikývla, ačkoliv jsem nevěděla, jestli mě neznámá vidí, když ne já jí.
,,Tak přiveď Nicole v noci do lesa. Je mi jedno, v jaký den, jen to musí být do konce tábora. Splň to Mandy a Waryen bude navždy tvůj. Rozmysli si to"
,,Není co rozmýšlet!" Vykřikla jsem, ale nevím jestli mě slyšela.

✴Nicole✴

,,Zdravím tě, Nicole Bluebirdová" ozval se hlas, který nemohl patřit nikomu jinému, než Noční můře.
Stály jsme v temném lese, ona se vznášela přede mnou, strašlivá a děsivě krásná.
Zamračila jsem se. Byl to sen, nebo realita? Pokud to byla realita, tak nevím jak jsem se tu ocitla. Ale na sen to vypadalo až moc skutečně.
,,Doufám, že sis užila moje světlo" vyštěkla jsem, ve snaze jí prohlásit.
Noční můra mávla rukou, kterou měla od zápěstí useknutou. ,,Jenom nepříjemná mrzutost, nic víc" řekla. ,,Nehodlám se s tebou bavit o tomhle. Chci ti něco ukázat"
,,Nechci nic vidět" zavrčela jsem.
,,Na tvůj názor se neptám" řekla laskavě a krajina kolem nás se proměnila.
Viděla jsem Zabijáky, obklopené neskutečným počtem příšer. Bránili se ze všech sil, ale nepřátelé byli v přesile.
Uprostřed jsem viděla sama sebe, vrhat světelné paprsky, Zabijáci mě chránili.
Jedna příšera se natáhla po Anje a zvedla jí do vzduchu za kudrnaté vlasy.
Vykřikla jsem, když jí odtrhla hlavu od těla. Chtěla jsem se vrhnout do boje a pomstít její smrt, ale nemohla jsem se ani pohnout. Mohla jsem jenom sledovat, jak Zabijáci jeden po druhém umírají. Můj bratr. Teresa. Egoistický Frosty. Drzý Leo. Klidný Lucas. Milá Kassandra. Silný Aaron. Sebevědomá Ruby. Nervózní Zack. Smutný Nicholas. A nakonec... Waryen.
Zatímco jeho kamarádi padali mrtvý k zemi, on stále bojoval. Když zemřel poslední, zlostně se obrátil k mé dvojnici.
,,Za to můžeš ty!" Vykřikl a k mé hrůze vytáhl svůj meč z těla padlé příšery a setnul mé dvojnici hlavu.
Scéna zmizela a já s Noční můrou jsme se ocitly v temnotě. Roztřeseně jsem padla na kolena, před očima jsem neustále viděla smrt mých přátel. A Waryenův obviňující výraz.
,,Tvá smrt je nezbytná" řekla Noční můra laskavým tónem. ,,Ale opravdu chceš, aby Zabijáci zemřeli pro nic za nic? Pokud se tě budou snažit ochránit, nemilosrdně je zabiju. Ale pokud se nám vydáš... Nechám je žít.
Dobře si rozmysli, co uděláš, světlonoško"