♡Anja♡

,,Nechápu, co si o sobě myslí!" Uslyšela jsem rozzuřený hlas Mandy a jejího hejna slepic. ,,Waryen je můj!"
Ohlédla jsem se a spatřila Mandy, která se zamračeně dívala směrem k Waryenovi a Nicole. ,,Ta holka by si se mnou neměla zahrávat"
To už jsem nevydržela být potichu. ,,Víš Mandy, rozdíl mezi tebou a Nicole-kromě velikosti mozku-je taky ten, že tebe Waryen nechce a odmítl tě tolikrát, že by ti to už mělo být jasné. A Nicole ho má omotaného kolem prstu" řekla jsem posměšně.
Mandy mě probodla pohledem. ,,Kolik ti je? Deset? Běž si hrát s těma děckama tam" kývla hlavou směrem k nějakým dětem.
Zamračila jsem se. Nesnášela jsem, když někdo narážel na mou velikost. Než jsem stačila cokoliv říct, Frosty zasáhl: ,,Dej si pohov, Mandy. Pochop konečně, že Waryen tě nechce a že tě nikdo nemá rád kromě toho tvého stáda krav, které je s tebou stejně jenom proto, že nemají mozky na to, aby se bavily s někým jiným"
Zahřálo mě to u srdce a potěšeně jsem sledovala, jak Mandy uraženě plave pryč.
,,Díky" kývla jsem k Frostymu a on se zašklebil. ,,Není zač" řekl a smekl imaginární klobouk. ,,Rád zachraňuji dámy v nesnázích"
Zasténala jsem. ,,Teď lituji, že jsem ti něco říkala"

☂Cassidy☂

Zatímco byli táborníci u jezera, já jsem se posadila za počítač s úmyslem, zeptat se vyvolených z jiných zemí, jestli neví něco o Noční můře. Měla jsem to v plánu už před nějakou dobou, ale pak jsem na to zapomněla. Už jsem to ale nemohla dál ignorovat. Podle nejnovějších informací, představuje Noční můra nejen hrozbu pro nás, ale pro celý svět.
Najela jsem na soukromou skupinu, ve které byli všichni důležití vyvolení ze světa.
Chvíli jsem se rozmýšlela, co vlastně napíšu. Nakonec jsem začala ťukat do klávesnice a když jsem byla spokojená, zprávu jsem odeslala.
Zdravím vás, přátelé.
Píšu vám z tábora, který jsme se Zabijáky, jak sami víte, založili pro zabíjení příšer a možné odhalení jejich původu.
Před několika dny se však vyskytla neznámá hrozba, neznámá bytost, kterou jsme v životě neviděli.
Pokusím se vám jí popsat co nejlépe, ale já sama jsem jí nikdy neviděla, pouze mladí Zabijáci.
Tady jsem se věnovala co nejpodrobnějšímu popisu, jaký mi věnovali Zabijáci.
Říká si Paní temnot, Služebnice smrti, Nositelka smůly, ale nejčastěji Noční můra. Poprvé, kdy se s ní Zabijáci střetli, je nechala jít s tím, že jí příště mají přivést světlonošku-naší novou členku, Nicole Bluebirdovou, která jak vypovídá z předchozích slov, ovládá světlo.
Podruhé se objevila přímo u naší bariéry a mluvila s Waryenem a Nicole. Dovnitř však nemohla.
Potřetí se s ní Zabijáci setkali v boji. Ukázalo se, že na ní nepůsobí ani jedna ze schopností, s vyjímkou světla Nicole. Noční můra zmizela, ale myslíme si, že nezemřela. Ještě předtím tvrdila, že obětuje Nicole a její smrt poslouží ke změně světa, kterému budou vládnout příšery.
A tak se vás ptám, jestli nevíte něco o téhle podivné bytosti, protože mám za to, že by mohla být nebezpečnou hrozbou nejen pro nás, ale i pro celý svět.
Loučím se, Cassidy.

Byla jsem si celkem jistá, že odpověď nedostanu hned, jelikož v různých částech světa byl jiný čas a tak jsem vypnula počítač s pocitem, že jsem udělala všechno, co jsem mohla.
Přesto jsem si přála, abych mohla udělat víc.

☄Zack☄

To zvládnu. Waryen mě nezabije. Snad.
Jakmile jsme se vrátili od jezera, vydal jsem se ho hledat. Očekával jsem, že bude v chatce čtrnáct, čili ve své, ale ukázalo se, že ne.
,,Nicholasi, nevíš kde je Waryen?" Zeptal jsem se jediného přítomného člověka v dotyčné chatce.
,,Asi vedle" řekl Nicholas bezvýrazně. Nervózně jsem se ošil. ,,Díky" řekl jsem a radši vypadal z chatky, než mě tím svým smutkem nakazil. Už dávno jsem se naučil, že snažit se vyhrabat Nicholase z té jeho deprese, je jako snažit se vylézt na holou skálu. Když si myslíte, že vidíte nějaký úchyt, natáhnete se po něm, ale při tom se pustíte a spadnete.
Z chatky třináct se ozývaly hlasy a smích.
Když jsem vešel dovnitř, naskytl se mi pohled na skupinu lidí, smějící se jako šílenci.
,,...no a on říká..." vyprávěla Anja, v očích měla slzy smíchu, ale zarazila se, když jsem se objevil ve dveřích.
Cítil jsem se pěkně trapně, ale přinutil jsem se podívat na toho, s kým jsem se bavil. Má dobrou náladu. Možná mě nezabije, pomyslel jsem si šťastně.
,,Waryene, můžu s tebou mluvit?" Zeptal jsem se váhavě.
Waryen se zašklebil, neochotně pustil Nicole, kterou držel kolem pasu a pak se mnou vyšel až na verandu a zavřel dveře.
,,Co je?" Zajímal se.
Rozpačitě jsem žmoulal lem trička. ,,Um, pamatuješ si na to vidění v den, kdy se Nicole vyplížila z tábora?" Zeptal jsem se váhavě.
Waryen opatrně přikývl.
,,No, já jsem ti pár věcí zatajil" vykoktal jsem. ,,Nejdřív jsem viděl Noční můru, ale tehdy jsem nevěděl-nikdo to nevěděl-co je zač. A když jsem vás viděl bojovat, spatřil jsem taky Nicole, která vás zahlédla. Mohl jsem jí následovat, když po ní vyběhl kalaris a viděl jsem, jak spadla na zem. Tam teprve vidění skončilo"
Radši jsem se mu nedíval do očí, protože by mě jeho pohled dost možná mohl zabít. Jeho dobrá nálada zmizela jako mávnutím kouzelného proutku.
,,Děláš si srandu?" Sykl. ,,Věděl jsi, že Nicole napadne kalaris a neobtěžoval ses mi o tom zmínit?!"
Trochu jsem se skrčil. Chtěl jsem být statečný a dívat se mu pevně do očí, ale popravdě, tak odvážný jsem nebyl. Radši bych čelil příšerám než jeho hněvu.
,,Zatajil si mi ještě něco důležitého?" Zavrčel a já horečně zavrtěl hlavou.
,,Můžeš mi říct, proč sis takové informace nechal pro sebe?" Zeptal se, v jeho hlase byl špatně potlačovaný vztek.
,,J-já nevím" vykoktal jsem. Opravdu jsem nevěděl, proč jsem to nikomu neřekl. Ale pak mi to došlo. Nevím kde se ve mě vzala ta odvaha, ale zvedl jsem hlavu a podíval se mu do očí.
,,Možná jsem vás chtěl naštvat? Možná jsem chtěl, aby vám došlo, že nejsem jenom někdo, koho můžete využívat ve svůj prospěch? Že jsem chtěl, abyste mě zapojovali do bojů a přestali mě podceňovat?" Řekl jsem, odhodlaný stát si za těmito slovy.
Waryen se zatvářil lehce překvapeně, ale pak se zamračil. ,,Takže za to může jenom touha nám dokázat, že jsi schopný bojovat s příšerami? Tvoje... Sobectví ohrozilo život Nicole?"
Když to řekl takhle, opustila mě všechna ta chatrně nasbíraná odvaha. ,,Já n-nechtěl-" začal jsem, ale Waryen mávl rukou.
,,Kašli na to. Minulost je minulost. Ale odteď mi budeš říkat vše co vidíš. Bez vyjímky" přerušil mě tvrdě a vrátil se zpátky do chatky.
Ačkoliv prohlásil, že tohle už nebudeme dál řešit, měl jsem takový pocit, že mi to jen tak neodpustil.