Ryen ho zaregistrovala a trochu sebou zaškubala, aby mi dala najevo, že mě má pustit. Moc se mi do toho nechtělo, ale když Ryen ostře mňoukla, podařilo se jí se mi vykroutit. Ladně seskočila na zem. Srst už měla skoro suchou, zářila jako sníh. Všichni sledovali, jak malá kočka kráčí k velkému vlkovi.
Anja se na mě váhavě podívala.
Ice sklonil hlavu k Ryen a navzájem se očichali. Čekala jsem, že moje kočka zasyčí a že jí Ice napadne, ale to se nestalo.
Naopak, Ryen se vlkovi lehce otřela o nohy a já vykulila oči.
,,No, tak tohle nikdo nečekal" poznamenal Leo.
,,Má divné oči" podotkla Kassandra.
,,Vypadá jako Waryen" dodal Aaron.
,,Proto se jmenuje Ryen" poučil ho Justin.
Bílá kočka zastříhala ušima a podívala se na nás tak inteligentníma očima, že jsem si byla téměř jistá, že nám musí rozumět.

,,Právě volal pan Dinari" přerušila naší snídani Cassidy.
Všichni se na ní tázavě podívali. ,,Nenašli ty dívky, neví kde jsou. Dinari se je snaží najít, ale je to docela těžké, jelikož pořádně neví jak vypadají ani jak se jmenují"
Zamračila jsem se. To bylo dobré a špatné, ale spíš špatné.
Dobré na tom bylo, že pořád byly daleko od Noční můry, teda pokud ta se nerozhodla pro dovolenou do Afriky.
Špatné na tom bylo, že když nevíme kde jsou, nezjistíme ani, jestli je dostala Noční můra nebo ne.
A špatné taky bylo, že bez nich nebudu moct zničit portály.
,,Sakra" zaklela jsem. ,,Musíme je najít"
Cassidy se na mě podívala. ,,My nemůžeme dělat nic. V lese jsou příšery a s nimi Noční můra. Zatím nezaútočily, ale předpokládám že jejich drahá královna vymýšlí nějaký plán. Teď je to vše v rukách Dinariho a jeho vyvolených"
Zamračeně jsem přikývla.

Uplynul týden. Po pravdě, nic moc se nedělo. Jelikož jsme teď měli hodně času, cvičili jsme v jednom kuse. Musela jsem zvětšit svou sílu a vytrvalost. Několikrát přišla policie, to jsme se všichni s vyjímkou Cassidy schovali do tělocvičny, kterou Justin zahalil iluzí neviditelnosti. Policie měla nutkání se pořád přesvědčovat, jestli tu Marie náhodou není.
,,Nebude trvat dlouho a poznají, že ta stopa byla k ničemu" zamračila se Cassidy. ,,Nenapadá mě jiný způsob, jak je držet dál od lesa"
Příšery nezaútočili, ačkoliv my jsme se už několikrát odvážili vydat do lesa. Pokud chceme zničit portály, musíme taky nejdřív zjistit, kde jsou. Jenže vzhledem k tomu, kolikrát už byl tento les vyvolenými prohledán, trochu jsem se obávala, že je nikdy nenajdeme.
Dvě dívky se dosud nenašly, ačkoliv Dinari a ostatní po nich stále usilovně pátrají.
,,Waryene?" Oslovila jsem ho jednoho dne po výcviku. Tázavě se na mě podíval. ,,Mám otázku, která mi vrtá hlavou už nějakou dobu"
,,No?"
Chvíli jsem váhala, ale pak jsem se zeptala: ,,Proč dospělí vyvolení nebojují? Nechápu to. Cassidy a ostatní vedoucí by nám mohli vesele pomoct"
Waryen se zachmuřil. ,,Věděl jsem, že se jednoho dne zeptáš, ale doufal jsem že ne tak brzo. Ačkoliv, vzhledem k tvojí zvědavosti je to vlastně docela pozdě"
Sedl si ke stěně a já ho napodobila. Po očku jsem sledovala, jak ostatní ještě cvičí.
,,To, na co se ptáš je jedna z našich nejhorších slabin" řekl Waryen. ,,Čím je vyvolený starší, tím je taky silnější. A silnější a silnější. Když vyvolený používá svou sílu často, jednoho dne ho to jednoduše zabije. Každý vyvolený tak zemře, pokud teda nebude zabit v boji nebo nějakou nemocí. Naše schopnosti s věkem začnou selhávat. Ano, jsme sice silnější, ale to je ten problém. Přestaneme to zvládat a nakonec nás zabije naše vlastní schopnost. Například Leo, Harry, Nicholas nebo Kassandra pravděpodobně zemřou na uhoření. Lily se možná utopí. Lucas pravděpodobně sám propadne kouzlu své hudby a zešílí. Mě zabije blesk. A tak dále. Proto se žádný vyvolený nikdy nedožil sotva čtyřiceti a pokud ano, tak to bylo jenom díky tomu, že své schopnosti přestali používat. Proto dospělí nebojují, protože jejich schopnosti by je dřív nebo později zradili a oni by zemřeli ještě dřív, než by měli"
Roztřeseně jsem vydechla. ,,To nemyslíš vážně" namítla jsem.
Waryen si zachmuřeně povzdechl. ,,Věř mi. Přál bych si to.
Taky je tu jedna věc. Když objevíš svou schopnost brzy, třeba jako Zack ve čtrnácti, zemřeš pravděpodobně dřív. Ale například Anja zemře později, jelikož svou schopnost objevila až v osmnácti"
Najednou jsem se zhrozila při jedné příšerné představě. ,,Waryene" vyhrkla jsem. ,,A co ty? Své schopnosti máš od narození!"
Waryen se na mě vážně podíval, v očích měl smutek. ,,Moje schopnost je stále silnější, silnější než ty vaše. Však jsi to sama viděla. Po tom souboji s příšerami jsem nebyl skoro vůbec vyčerpaný, zvládnu věci které ostatní ne"
Začala jsem odmítavě vrtět hlavou. ,,Ne, ne, ne!" Zavrčela jsem. ,,Nemůžeš umřít"
,,Každý jednou zemře" pousmál se já ho praštila tak silně, až sebou sykl.
,,Tohle neříkej" zavrčela jsem. ,,Spolu až navždy. Vzpomínáš?"
,,Nic netrvá navždy"
,,Doprdele!" Nadávala jsem. ,,Mám tě praštit znova? Nech si ty pesimistické myšlenky pro někoho jiného, odmítám to poslouchat!"
Naštvaně jsem se zvedla a vykročila pryč. Nesnažil se mě zastavit, protože moc dobře věděl, že kdyby se o to pokusil, dala bych mu pěstí.
Důvod, proč jsem reagovala takhle přehnaně, byl prostý-pomyšlení na Waryenovu smrt bylo více než hrozné.

,,Takže... My zemřeme?" Vydechla Anja, když jsem jí i Terese opakovala Waryenova slova. Měli právo to vědět, protože to očividně jinak věděl každý.
,,Každý jednou zemře" zopakovala jsem trpce to, co řekl Waryen.
Anja mě probodla pohledem a neklidně pročesávala prsty srst Ice.
Já jsem měla na klíně Ryen, ale ze zkušenosti jsme věděla, že jakmile zavrčí, je to jasný signál k tomu, abycu jí přestala hladit. Ta kočka měla vyhrazený názor na dobu hlazení a drbání. Chodila si po domě jako královna a brzo se všichni naučili bát jejích drápů, ostrých jako břitva. Skvěle vycházela s Icem, ti dva byli velmi nebezpečná dvojice, co se týkalo nepořádku.
Přes internet jsme objednali kočičí záchod a jiné věci, jak pro kočky tak pro psy-ačkoliv Ice byl vlk-a jakmile jsme si všechno vyzvedli, okamžitě jsme poslali řidiče dodávky pryč. A poradili jsme mu, aby jel rychle, že se v okolí potulují medvědi. Kupodivu nám to uvěřil.
,,Proč nám to neřekli předtím?" Zeptala se Teresa lehce šokovaně.
,,Asi proto, že jsme se neptaly" nadhodila jsem zamračeně. Neměla jsem dobrou náladu, ne po tom, co jsme se dozvěděla. Waryenova slova mě neuklidnila. Má snad pocit, že brzy příjde jeho čas?
Při tom pomyšlení jsem se zachvěla.