Harry

Bitva byla na spadnutí, poté co byli studenti Zmijozelské koleje odvedeni směr sklepení, vydal jsem se s Ronem a Hermionou směr schodiště, kde jsme se zastavily. Každý jsme měli plán jak se zbavit nalezeného viteálu. Hermiona a Ron už jeden měli, a to pohárek Helgy z Mrzimoru, já jsem si dal za úkol najít diadém Roweny z Havraspáru, který by tu údajně někde měl být, řekl jsem McGonagallové, že potřebuji čas na to abych ten viteál mohl najít. Tolik kolik jen bude potřeba, s čímž souhlasila, a že to prý nějak zajistí. Pokynutím hlavy jsem ji poděkoval a razil jsem tedy směr Ron a Hermiona, na schodišti jsme se rozloučily, se slovy, že se poté opět uvidíme během bitvy.

Ron s Hermionou tedy razily směr Tajemná komnata, kde by snad mohli ještě najít nějaké pozůstatky Baziliška a s ním pak by mohli zničit ten pohárek, cestou tam se k nim napojila ještě Levandule, očividně nechtěla Rona nechat jen ve společnosti Hermiony, kdoví asi na ní žárlila, to je vlastně jedno, do toho jsem se jim montovat nijak nechtěl, měl jsem své práce dost. Všiml jsem si jak se tu rázem utvořil chaos, mladší ročníky začali pobíhat sem a tam, a ty starší se je snažily usměrnit nebo uklidnit, kdesi u točitého schodiště jsem se střetl s Cho a Lenkou, které mě na chvíli doprovázeli, aniž bych sám věděl kde vlastně začít. Cho však Lence vnukla zajímavou myšlenku o tom, kde bych mohl začít, tak to jen skrze sebe zopakovala mé osobě, jelikož Cho se mnou moc mluvit nechtěla, sice se trošku usmívala, ale ve směs mě potom co jsme spolu vedli menší dýchánek u madam Pacinkové v Prasinkách poslala k vodě, se to jen zhoršilo. Jistě možná, že kdybych nemluvil o Ronovy a hlavně Hermioně, byli by jsme teď spolu, ale jistě i ona, taková pěkně vypadají osoba a chytrá jako je Cho Changová si najde někoho nového k sobě, a nebo už někoho má, jen to ještě nedala pořádně najevo. Kdyby to tak bylo, tak ji to budu přát, já si to u ní pokazil, takže se nedivím, že se se mnou moc bavit nechce, a nechá to jen tlumočit Lenku, které od té doby věří nejvíc.

"Harry..měl by ses prý podívat do míst kde se pohybuje Šedá lady, ta by jistě mohla něco vědět o tom co hledáš."

"Díky Lenko, to by možná mohlo pomoct." pohledem jsem pak poděkoval i Cho, a rychle jsem se vydal do chodby, která se nacházela v jednom z pater, kudy občas projde nějaká ta průhledná osoba, nebo i sem tam nějaká ta živá, hlavně Filch nebo jeho kočka. Ono zase až tak těžké to není najít nějakého toho kolejního ducha. Nick se taky objeví odnikud, tak proč ne i Šedá dáma.

Chvilku jsem si s tím dával na čas, poté jsem zahlédl jak venku padají první útočné manévry od řad Voldemorta, snažily se dostat skrz štít, ale marně, za to podívaná to byla opravdu působivá, to se muselo uznat. Nesměl jsem se nad tím moc zdržovat, šlo tu opravdu o čas. Navíc jsem pak pocítil jistou bolest, takže jsem se na chvíli svezl o stěnu dolu a jen jsem se to snažil rozdýchávat, to nejspíš Ron s Hermionou už zničily ten pohárek, krom toho jsem viděl záblesk kde se momentálně Voldemort nacházel, a vypadalo to, že i on je z toho trošku sebraný, ale pokus o to, aby se dostal skrz štít zatím nevyzkoušel, prozatím to nechával na ostatních.

Vydal jsem se tedy opět ve své trase dál, než jsem nezaslechl jakýsi tichý ženský hlas, a poté jsem spatřil i onoho ducha, rozhodl jsem se ho tedy následovat a pak ho i oslovit o tu jistou pomocnou radu, kde bych našel diadém.

Hermiona

Procházeli jsme menším bludištěm, než jsme se neocitli v místnosti, kterou jsme poznávali, chvilku jsme se nad tím pozastavily, vůbec se to tady od těch posledních dob nijak nezměnilo, dokonce tu bylo přeci jen k vidění ono tělo baziliška, jen hold v podobě kosterních pozůstatků, ale bylo tam kde kdysi skončilo, poté co ho Harry zabil, s pomocí meče Godrika Nebelvíra, a pak tu zničil i první viteál z mnoha, a to deník Toma Raddla. 

Levandule se pro jistotu chytila Ronovy ruky, aby mi tím očividně zamezila totéž, ale v tu chvíli mě to ani nenapadlo, a ani jsem to stejně udělat nechtěla. Na co jim ten románek kazit, tak jako ten celý jejich zvláštní vztah. Podívali jsme se na sebe pohledy, a po pokynutí hlavy Rona jsme se rozešli směr tělo Baziliška, kde pak Ron utrhl jeden jeho zub, a opět jsme mohli rozdmýchat onen oheň v krbu, nad zničením tohoto dalšího viteálu. Určitě to Voldemort pocítí a možná i Harry, když jsou díky tomu všemu nějak propojení. Dávala jsem to však za vinu tomu, že měl Voldemort od dob Turnaje tří kouzelníků v sobě Harryho krev, a ne to, že by mohl být Harry jeden z viteálů osobně.

"A co se má stát teď?" optá se Levandule.

"Počkej a uvidíš." odpoví ji na to Ron s klidem, jen mě požádal pohledem, abych dala pohárek na zem, a pak se vydal mým směrem a jen si klekl k zemi, totéž udělala i Levandule. Na moment jsme se chytli tedy rukama, a vší silou jsme ten zub vrazily do pohárku.

"Uděláme to společně." dodal jen Ron před začátkem toho všeho.

"Na tři?" optala jsem se k těm dvěma, tak tedy pokývali souhlasně hlavama a v tu ránu, když přišla ona osudová rána pro tento viteál, se z něj objevila černá mlha, či jak to nazvat, v tu ránu se otevřeli veškeré otvory s vodou, takže jsme se vymrštily zpět na nohy a snažily se tomu uniknout, protože se kolem nás tvořila vodní bariéra, cesta k východu byla nedaleko, ale i tak, když jsme se k ní dostali, se na nás všechna ta voda vylila, přísahala bych, že ty jisté části měli tvář Voldemorta osobně, ale to bylo každému nejspíš jedno, když už jsme se poté spršce všichni tři ocitli mokrý jak slepice.

Trochu jsem se oklepala, pak jsem překvapeně zamrkala očima do prostoru před sebou, než jsem se neotočila na Rona s Levandulí, kteří vypadali stejně jako já. Trošku jsem se usmála, ale o chvíli na to jsem spíš na ně hleděla s lehce otevřenou pusou. Nejspíš jim to bylo jedno, že tu byl někdo navíc, ale co to řešit, že ano. Jednoduše řečeno, začali se líbat, než se od sebe neodtáhli pro vzduch a ještě se tomu zasmáli. Když jsem však trošku odkašlala, už na mě měli upřený svůj pohled.

"Asi by jsme měli jít pryč." řekne tiše Levandule.

"Pravda..svůj úkol jsme splnily, měli by jsme najít Harryho." odpoví Ron, já jim na to jen tiše přitakala hlavou, a poté jsme opustila místnost jako první, ti dva šli vzápětí za mnou. Když už jsem byla rozhodnuta se vrátit zpět ke schodišti, kde jsme se měli s Harrym setkat, bohužel ještě tam nebyl. Tak jsem řekla Ronovy, ať vyndá Pobertův plánek, s ním by to hledání bylo lehčí.

Netrvalo to kdoví jak dlouho, a už jsme ho mohli vidět jak jde kamsi do prázdné chodby, chvilku tam jen stál a pak rázem zmizel. Nejdřív jsme se na sebe podívali s nechápavým výrazem, ale postupně a to dost rychle nám začalo docvakávat, kde by Harry mohl být schovaný. Jediné místo které tu není pořádně zapsané je Komnata nejvyšší potřeby, takže musel být jedině v jejím nitru. Šli jsme to tedy prozkoumat, jestli nebude potřebovat nějak pomoci, to jsme však nevěděli, že se dostaneme do potíží v podobě Draca a jeho kumpánů. Levandule to okomentovala s tím, že bude čekat někde na začátku, pro případ nouze, kdyby se mělo volat o pomoc, takže jsme se do nitra komnaty vydali pak jen já a Ron, aby jsme tam našli Harryho, zatímco Levandule bude jistit východ.

Kombinace postav

Poté co jsme z Šedé dámy dostal patřičné informace, kde by se mohl diadém nalézat, vydal jsem se na jediné místo, které mi přišlo jako nejvhodnější, Komnata nejvyšší potřeby, tam se ten viteál dle nápovědy od Heleny nacházet měl. Naštěstí jsem si ještě pamatoval kudy tam vede cesta, takže po pár minutách procházením se po hradě jsem narazila na ono správné místo, jen jsem zavřel oči a v duchu jsem požádal o pomoc a pak se přede mnou objevily vchodové dveře, vstoupil jsem tedy do nitra komnaty, a ihned jsem se vydal hledat svůj cíl, netušil jsem ale kde začít, bylo toho tady tolik, věděl jsem však, že se viteál ozve tak nějak sám, až u něj budu nejblíže. Netušil jsem odkud se to pískání v mých uších dere, ale asi to mělo co společného právě s viteály, proto jsem se rozhodl toho využít, a jen jsem se ho mezi tím vším harampádím snažil najít co nejrychleji.

Cestou do jedné uličky jsme se střetl s Ronem a Hermionou, kteří mě tu prý našli podle Pobertova plánku, tak jsem se jich zeptal jak to šlo s tím pohárkem, ale jejich pohledy a to jak byli zmáchané mi bohatě stačily jako kladná odpověď. Ron mi taky sdělil, že u východu je schovaná Levandule, kdyby náhodou bylo potřeba zavolat o pomoc, nevěřil jsem však tomu, že by to bylo zase až tak nutné, ale ocenil jsem to, proč by ne.

Všichni tři jsme se tedy vydali kamsi dál a jen jsme to tam pohledem prohledávali, než se tu nesemlela ještě jedna zásadní věc, narazily jsme i na Draca Malfoye a jeho dva společníky. Draco ode mě chtěl nazpět svou hůlku, tu jsem mu však odmítal dát, takže se tu strhla bitva. Levandule pak do toho taky zakročila, svou notnou dávkou křiku a obrany, bohužel skončila jaksi stranou dočasně mimo hru, což Rona popudilo a tak po nich vyjel, jak slovně tak i s pomocí své hůlky. V tu chvíli jsem zaslechl jak mě k sobě volá onen viteál, našel jsem krabičku a v ní byl ten diadém, když jsem ho však chtěl vzít. Proletělo kolem mě po pár krocích dál kouzlo, nevím od koho bylo, ale viteál byl rázem kdesi fuč, rychle jsem se ho vydal tedy najít, a Hermiona mi přitom pomáhala. Ron byl kdesi u těch tří, ale poté jsme taky mohli zaslechnout jeho křik a o pár vteřin na to, jsme ho viděli jak utíká pryč, cestou ještě popadl Levanduly a hned na nás křičel, ať se odsud taky klidíme, že prý Goyle to tady všechno podpálil Zložárem, což je kouzlo, které se dá jen málokdy snadno ovládat, je to kouzlo určené jen pro velice zkušené kouzelníky a čarodějky a ne pro takového tupce, jako je zrovna on, takže nebylo ani divu, že ho nijak neovládal. V tu ránu tu začalo být horko, rychle jsem popadl diadém a hodil ho dolu Hermioně, poté jsme se společně vydaly za prchajícím Ronem a Levandulí, která se už z toho šoku probudila. 

Jenomže, cestou jsem se jaksi od sebe oddělily, protože plameny byli doslova všude, a každý začal mít podobu nějakého toho zvířete. Co vím tak jsem tu zahlédl očividně draka, pak lvici a ještě hada, co dalšího se tu ale ještě nacházelo jsem zkoumat nehodlal. Hermionu pak napadlo si propůjčit stará košťata, která tu byla uklizená, prý že by s jejich pomocí byla cesta ven snazší. Každý jsme si tedy vzali jedno, tedy až na Rona, ten chtěl letět s Levandulý, no spíš ona s ním, takže tím to bylo vyřešeno, nasedli jsme tedy na ně a rychle směr pryč.

..........

Byl to zmatek nad zmatek, narazily jsme na společnost Draca, Goyla a Zabiniho. Draco chtěl po Harrym nazpět hůlku, on však toto odmítal, takže se dali do kouzelnického sporu, když však jedno kouzlo zasáhlo Levanduli, popadl Rona vztek, okřik ty tři a rychle se za nimi rozeběhl se křikem a salvou svých vlastních kouzel. Harry pak nalezl mezi tím vším harampádím viteál, chtěli jsme už jít hledat Rona, když tu náhle viteál za pomocí kouzla od kdoví koho z těch tří tupců odletěl pryč. Harry ho šel tedy vyhrabat z kupy poblíž, a já lezla za ním, jakmile ho měl v držení hodil mi ho dolu a sám se ke mě vydal. V tu ránu jsme zaslechli Rona jak křičí a prchá kamsi pryč. Po cestě stihl nabrat do náruče Levanduli a nám jen sdělil ať utíkáme za ním, že se Goyle zbláznil a poslal jeho směrem nekontrolovatelný Zložár, čehož jsme se si mohli rychle všimnout, páč se tu zvedla teplota. Cestou k východu jsme se od sebe ale oddělily, netrvalo to ale nijak dlouhou, a opět jsme k sobě cestu našli. Levandule se v době, kdy jsme se nenacházeli na tom stejné místě jako ona a Ron stihla probudit, takže se ho pak držela za ruku a jen se všude zmateně dívala kolem sebe.

Tomu plamenu se nedalo jen tak uniknout, když jsme zahnuly do jedné odlehlejší uličky, aby jsme si tam oddychli, našli jsme shodou okolností stará nepoužívaná košťata, takže jsem klukům navrhla, aby si každý jedno vzal a s jejich pomocí by jsme se mohli dostat odsud ven, dřív než se tu upečeme zaživa. Všichni to odsouhlasily, takže jsme se pak vznesli nahoru a jen jsme hledali východ.

Po cestě k němu jsme si mohli všimnout jak na nějaké té hromadě zůstali uvíznutí Draco a Blaise, zatímco Goyle skončil ve vlastních vyčarovaných plamenech, po nezdárném úniku za těmi dvěma nahoru. Popravdě škoda ho moc nebyla, takže jsem vůči němu nijak lítost neprojevovala, mohl si za to sám. Ale nechat tam ty dva, to už bylo moc, to i ve mě samotné se hnulo jaksi svědomí, tak jsem jen houkla na Harryho, jestli s tím nemůže něco udělat, chvíli kolem toho místa jen kroužil, ale nakonec to vypadalo, že s tím souhlasí. Ron to pak jen okomentoval s tím, že, jestli tu zemřeme, tak mu to dá po smrti sežrat se vším všudy. Krom toho měl už místo na záchranu zabrané díky Levanduli, která se ho držela jako klíště, jelikož letěla na koštěti očividně poprvé v životě. Nuže tak tento úkol byl na nás. Rozletěla jsem se tedy směr ti dva hlupáci, Harry pak nabral Draca a já si vzala na starost Zabiniho, poté jsme se vydali za Ronem s Levandulí, zatímco za zády se nám hnalo snad celé stádo všemožných zvířecích ohnivých podob. Rychle jsem vyndala hůlku, když se v protisměru objevil had, s pomocí kouzla co utvořilo vodní bublinu jsem ho zastavila, takže jsem se mohli dostat bezpečně skrz, no a Harry se pak postaral o otevření vchodových dveří, které se nám snažily jaksi zmizet z dosahu. Naštěstí to bylo za pět minut dvanáct, takže se někteří z nás ocitly jaksi mimo košťata na zemi, ale Harry to pak mohl aspoň završit tím, že zničil diadém s pomocí baziliškova zubu, který jsem mu hodila při průletu z komnaty ven. Pak to ještě okořenil tím, že ho hodil do plamenů a při zavření místnosti to udělalo jen velké BUM, a tím byl i jeho úkol splněn.

Bohužel to mělo zase za efekt totéž. Stejnou bolest, kterou očividně vedl i Voldemort, ten ten nátlak ale už nevydržel, a jen s pomocí Bezové hůlky prorazil štít, který toto místo chránil. V tu ránu venku propukla bitva na život a na smrt. Voldemort byl sice opět ochromený, tím jak ztratil další kousek své duše, ale pořád mu nějaký ten viteál zůstával na blízku. Co to bylo za viteál to nikdo z nás zatím nevěděl. Ale další byl ze hry.

Dalo by se říci, že jsme se tedy dokázali zbavit dvou much jednou ranou. Ale pořád to ještě nebylo vyhráno, bitva teprve začala, a dokud nebude poražen Voldemort, tak nutně skončit ani nemusí.

Nám pak nezbývalo to, než se vrátit zpět k ostatním, aby jsme jim pomohli s tím krveprolitím tam venku.

Kapitola věnována i všem ostatním čtenářům :)