Celý zbytek cesty směr mudlovský svět jsem se ale držela už na pozoru, kdyby se to hodlalo opakovat. Doufala jsem, že jen co vystoupíme ven z vlaku a dorazíme na nástupiště Kings Cross, už budeme mít klid úplně, ale kdoví co se ještě semele za trable. Tohle tomu ovšem korunuje, dokud to nepřebije něco zcela jiného, v což jsem nedoufala ani si to nepřála.

..........................

Hola hej bobánci, tak jsem se konečně dokopala po tří měsíční pauze s tímto příběhem k další kapitolce, takže doufám, že se Vám bude líbit jako ty ostatní před touto. 

Vy všichni a to včetně mé osoby se ještě doví, co vše se může za takovéto situace stát. Takže si to nenechte rozhodně ujít. 

Prozatím se tato část bude odehrávat taková klidnější, aby té akce nebylo až přehnaně naráz moc, ale zase to nebudu mít takto do nekonečna.

Tak snad to ještě budete ochotni číst i nadále, než se taky někdy postupem času nedokopeme k samotnému závěru tohoto příběhu.

......

.....

......

...

.....

......

.....

......

.....

No jedno Vám mohu sdělit, tak brzo ten konec nečekejte, a až se tak stane, sami to poznáte ;) :D :D Na to vemte jed.

Tak tedy jde se na to :3

Vypadalo to, že si dá Sev trochu pauzu, nejspíš ho to seslání patronova kouzla zmohlo víc než mě, ale kdoví co v tom vězí za háček, mě napadalo jen to jediné, jistě i pár dalších věcí, ale spíš v tom hrála roli ta bitva mezi Fenrirem a ním samotným. A to, že z něj do budoucna bude vlkodlak, o kterém nikdo nebude doufám ani vědět, že existuje. Byla jsem si na necelých devadesát procent jistá, že ode mě se to nikdo nedozví, a že by ani tohoto činu nebyla schopna Winky, kterou měl Severus ve své péči. S menším vydechnutím jsem se na něj otočila a pousmála se.

"Jestli se ti chce spát, tak si klidně odpočiň, ještě nějakou tu dobu určitě pojedeme, já tě pak vzbudím, až budeme na nástupišti."

"Dělám to nerad, ale nemám na vybranou, není mi nejlíp, a to je co říct, že jsem to i já sám nějak pocítil, dřív by mi to bylo jedno, ale teď? Už sotva bych toto mohl tvrdit. Krom toho by si toho všimli i jiní a ne jenom ty Hermiono."

"Já vím Severusi, není to hold lehké, prostě se trošku prospi a já pak dám vědět až budeme u prvního z našich cílů slibuji."

"Dobře, tak tedy prozatím na viděnou." zamručí unaveným tonem v hlase a poté svoje onyxově zbarvené oči zavře a snaží se co nejrychleji usnout, aby nabral energie víc, než kdyby mu to trvalo třeba hodinu. Abych měla jistotu, že to bude nějak fungovat, lehce jsem ho objala kolem ramene volnou rukou a tou druhou jsem ho začala hladit po vlasech, do toho jsem pak ještě lehce broukala poklidnou ukolébavku.

https://youtu.be/vyn8gAYtNu4

(Jen si to představte hlasem Hermiony)

Vypadalo to, že to zabírá tak jak mělo, jeho dech byl klidný a vyrovnaný, takže usnul brzo, když bylo vše u konce, jen jsem se zadívala ven z okna a počítala další minuty, než nebylo opět potřeba z vlaku vyjít ven. Tedy ne tak doslovně, ale potřebovala jsem si odskočit, tak jsem Severuse nechala v kupé o samotě, odčarovala jsem jeho kouzla a poté je navrátila nazpět, aby k němu nikdo krom mě cizí nelezl, a hurá mohla jsem jít na toaletu.

Po této menší pauze jsem se opět vracela skrz různá jiná kupé nazpět tam kde jsem byla se Sevem. Rozhlédla jsem se kolem, všichni vypadali tak tiše až mě to samotnou děsilo. V duchu jsem si pro sebe polka, ale ten největší šok přišel poté. Už už jsem se chtěla otočit nazpět směr kupé, když tu náhle mě kdosi chytil za rameno, tak jsem jen instinktivně vykřikla, čímž jsem vzbudila pozornost bližších přísedících, ti chvíli zmateně jen koukali, ale pak se začali smát jak potrefení. Když jsem zjistila onen zdroj mého vylekání, bylo mi vše jasné, byl to Severus, který mě tak vylekal, tak jsem se na něj lehce zamračila, ale nakonec jsem propadla ve smích taky, protože se začal smát s ostatními studenty. Čímž se hned nálada ve vlaku navýšila k lepšímu, nakonec to dopadlo ale tak, že jeho smích byl krátký, ale i tak vydatný, poté mě jen zavedl nazpět do kupé, kde jsme se posadily a na zbytek cesty jsme se ještě dali do řeči.

.........

Nemohla jsem tomu sama uvěřit, konečně jsme stavěli na vlakovém nádraží, vylezli jsme z vlaku a skrz nástupiště 9 a tři čtvrtě jsme se dostali do mudlovského světa na Kings Cross vlakovou zastávku. Lehce jsem držela Severuse za levou ruku, aby jsme se nijak neztratily, jelikož tam bylo narváno, hold dopravní špička, co taky očekávat v tuto polední hodinu. Bedlivě jsem sledovala každý Sevův pohled na kde jaké místečko, byl z toho jistě sám unesen, co vše se ještě dá ve světě mudlů najít. Jistě sám s nimi jeden čas vyrůstal jako mladý chlapec, ale jak čas plyne, tak se vše postupem času vytrácí, a upřímně jeho vzpomínky na mládí nebyli kdoví jak šťastné, a hlavně ne zahrnuty takovými podměty jako nyní. Tak jsem ho tedy nechala, ať se tou vší výzdobou a tím zbytkem nějak kochá.

"Půjdu nám koupit něco malého na zub, co bys chtěl?" optám se ho, když už svůj zrak zaměřím na malý obchůdek, který tam měli hned u výdejny lístků.

"To je asi jedno, nejspíš to co budeš mít, hlavně že se to dá jíst."

"No tak dobře, počkej tady, hned jsem nazpátek." odvětím s klidem a už se jdu věnovat prodejci pochutin.