Hermiona

Radši jsem se pak od kluků vytratila na jistou prohlídku Regulusova domu, Ron a Harry se pak začali bavit o Famfrpálu, aspoň přišli na jiné téma, od toho co se zrovna jaksi dělo, ale pořád to bylo neustále to samé, nechápu jak se o tom sportu mohou bavit pořád do kola, tohle mi do teď prostě nejde na rozum, ale co už, u mě by zase nebaštily ty různé keci o knihách a podobných záležitostech co zase baví mě, oproti tomu co baví je.

Stejně nikdo nevěděl kdy se přesně Kreatůra vrátí a zda Mundunguse vůbec najde, takže jsem zaplula nejdřív do hlavní haly a pak kamsi do pokoje, který se jevil jako stará ložnice nebo tak něco, všude kolem bylo spoustu zaprášených poliček, ale aby v nich bylo něco pořádného k nalezení to aby jeden pohledal, spíš tam byl jen prach, pavučiny a plno krámů, co ani vlastně nedávali smysl, že je tam kdy někdo mohl mít.

Oči mi po jisté době spadli ke starému krbu, tak jsem si udělala pohodlí na jednom starém křesle a zkusila jsem lehké kouzlo na zapálení starého dřeva, co tam ještě po bývalém majiteli zůstalo, sice jsem tomu moc nefandila, že to ještě bude schopné hoření, ale kupodivu se stal pravý opak, dřevo po použití kouzla vzplanulo a hořela zcela normálně, o to větší pohodlí jsem si tedy na křeslu udělala a s pomocí hůlky jsem si přivolala něco svého na čtení, chvilku jsem jen tak listovala různými stránkami onoho díla od Jules Verna, které mi opět na místo Hamleta nebo čehokoliv jiného přistálo jako první do náruče. Pak jsem narazila na část kde jsem skončila no a tam jsem svou četbu navázala.

Opět jsem se snažila ponořit do toho příběhového děje, být na palubě té proslulé ponorky Nautilus, která se žene za jakýmsi podivným a tajemným tvorem, co s ladností labutě potápí zdejší proplouvající plavidla, jakoby to byl kus dřevěné kůry. Ani nevím proč, a kdoví jak se mi to ani nelíbilo, jsem si představila na místo onoho slovutného kapitána Nema zrovna Severuse Snapa. Fakt nevím co mě to v tu chvíli popadlo, proč zrovna on byl kapitán Nautilu a ne někdo třeba jiný nebo se tam nemusel objevovat vůbec, trvalo to však jen pár minut, než jsem tu jistou představu ze své hlavy dostala zcela ven, šok ve mě ale stále přerůstal, takže jsem knihu zavřela, dala ji zpět na místo a pak jsem se zahleděla do praskajícího plamene, a s tichostí jsem jen vydechla, abych se opět mohla nadechnout.

~Co to sakra mělo být?? Co se to se mnou sakra děje, a proč se mi v tom ději objevil Snape u všemocného Merlina!!~

~Tohle je moc i na mě, a to to myslím smrtelně vážně! Aspoň jsem si mohla představit někoho jiného, kohokoliv Ronalda, Harryho nebo Viktora..kohokoliv, ale ono Ne, on tam musel zalézt Snape, sakra já tu knihu s takovouhle ani nedočtu, jestli se mi tam objeví znova!~ dávala jsem to však za vinu tomu, co udělal Brumbálovy a to jaký teď je, a že vede celkově Bradavice, a nedávala jsem vinu tomu, že by mi na něm kdy mohlo vůbec záležet, a to ani přes ty jeho chytré argumenty, narážky a nebo celkově inteligenci a sečtělost samotnou, ne spíš jsem házela vinu, kvůli těm událostem před naším útěkem z Bradavického okolí, a ne tomu, že bych ho byla snad schopna i milovat.

Při takovýchto představách nebo jen myšlenkách se mi obraceli všechny orgány v těle a vše se mi zvedalo hrůzou nahoru, vlasy i chloupky za krkem a taky na rukou, prostě vše toto, ale nic příjemného jsem na tom nevydedukovala. Rychle jsem tedy uhasila oheň a šla jsem zpět za klukama, co teď drželi pro změnu minuty ticha nebo co, no můj pohled značil znechucení a taky nervozitu, ale víc to znechucení, z toho co jsem prožila pár vteřin na zpět, takže došlo na spoustu otázek, nejvíc jich měl Ron, takže jsem ho jen odbyla s tím, že mi nic není, že jsem si jen vzpomněla na Brumbála a taky to co se stalo cestou sem. Ale pravou podstatu toho všeho jsem jaksi zamaskovala, a to je jen dobře, jelikož by pak přišli jistě různé narážky a další sestavy otázek, proč tomu tak je, a co mě k tomu vedlo a tak dále, a tak dále. A o to jsem fakt nestála. No aspoň že se tu pak objevila Kreatůra a taky i Mundungus, a nešli rozhodně sami, byl tu s nimi i Dobby, takže se pak pozdravil s náma se všemi, a mohlo se přejít na samotný výslech našeho dočasného zajatce.

Toho se ovšem ujal Harry, takže já jsem tu byla spíš jen jako opora a případná zábrana, před něčím špatným, co s ním mohli třeba ti všichni udělat. Vždyť by se nám ještě mohl nějak hodit, ale prozatím nám postačí, když nám řekne kde najdeme pravý medajlonek Salazara Zmijozela.

Věnko i pro

Roubzu

Wild_Flame

zdkurkova

patule12

a další co to čtou :)