Hermiona

Jen jsem se vracela se smíšenými myšlenkami, ale i pocity nazpátek do školy. Nechtěla jsem nic riskovat, takže jsem ihned zamířila směr poschodí, kde měl kabinet Severus, jen abych se ujistila, zda je opravdu v pořádku nebo ne. Něco se mi totiž na tom všem nezdálo. Chápu, že je schopný si pomoci i sám, ale tohle bylo divné i na něj samotného, určitě v tom musí být něco jiného, a já se pokusím přijít na to co to vlastně je. Krom toho, chci mu ještě poděkovat za záchranu, a nabídnout mu tu možnou společnou cestu za mými rodiči, jakmile se naskytne nějaký ten den volna nebo i více dní po sobě.

Opatrně dojdu před dveře jeho kabinetu, tam stojím dobrých deset minut, než se na ně neodhodlám zaklepat, ale z druhé strany se nic neozývalo, tak jsem to zkusila znova a poté ještě jednou, než jsem nechytla automaticky za kliku, a nezjistila jsem, že jsou dveře od kabinetu volně odemknuté, no tak jsem se tedy rozhodla vstoupit do nitra místnosti. To jsem ovšem asi neměla dělat, jelikož jsem poté spatřila Severusovu osobu jak je do půl těla nahá. Nevěděla jsem co dál dělat, aspoň prozatím ne, byla jsem v naprostém šoku, z toho co jsem viděla. Zprvu jsem si těch ran co měl na těle nevšímala, spíš jsem si prohlížela jeho celkovou osobu, i když byla jen do půl těla svléknutá, poté jsem i přes to vše zaregistrovala, že je poraněný od toho zápasu s Fenrirem.

Nejdřív mě sekýroval za to, že jsem přišla nevhod, a že jsem měla klepat, než někam vejdu, na což jsem se začala hájit, že tak se stalo, ale  zpětná vazba nepřišla, proto jsem to zkoušela znova a pak ještě jednou, než jsem se neobjevila tady uvnitř, jelikož mi to i tak nedalo a musela jsem vědět, že je v pořádku a tak podobně. Znáte to klasické ujišťovací odrhovačky a projev starosti o někoho na kom mi záleží víc, než snad na vlastním životě.

Poté se mě zeptal co vlastně chci, u toho jsem ale už mlčela jako hrob, prostě jsem to ze sebe nemohla jen tak vydolovat, jelikož mi teď do hlavy vlezlo úplně něco jiného, a to sice to, jak mu to vše dát do pořádku. Když se mé odpovědi nedočkal oplatil to jen zamručením, v tu chvíli jsem se jeho směrem rozešla a jen jsem mu začala pomáhat s hojením ran. Ani přitom jak jsem mu ta jistá místa kam si sám nedosáhl začala ošetřovat, jsem nevydala ze sebe ani jednu hlásku, bylo toho na mě moc, a na něj očividně taky, jelikož se díval jinam než původně.

Jakmile jsem toto měla hotové, on se jen postavil a rozešel se obléknout do čistého, aspoň si tedy vzal nový vrchní díl ošacení, ale barva ani styl se na tom nijak neměnil, bylo vidět, že mu padne jen tento, aspoň z hlediska jeho vnímání módy. Když došlo na tuto část, radši jsem pro změnu odvrátila tvář já, aby měl trochu soukromý, no aspoň mi za to stačil poděkovat, tak jsem se jen tiše pousmála, než se ke mě nevrátil a neptal se mě, zda-li nebudu od něj chtít čaj na uklidnění. Nechtěla jsem odporovat, tak jsem mu to odsouhlasila, sice jsem neměla chuť na nic z jídla ani pití, ale urazit ho jsem opravdu neměla třeba.

Když se odebral stranou, aby čaj začal vařit, mohla jsem si všimnout toho, že má u sebe v kabinetě menší knihovnu, tak jsem ji okamžitě propalovala pohledem, a poté jsem se otočila jeho směrem s prosebným pohledem, jestli si ji mohu jít prohlédnout nebo si něco vzít na přečtení, s čímž nijak neodporoval a onu cestu ke knihovně mi povolil. Vstala jsem tedy z místa a šla jsem si toto místo detailně prohlédnout, abych věděla co má rád za žánr nebo co nejčastěji čte za spisovatele nebo spisovatelky. Nemohlo mi uniknout ani to, že mezi tím vším co se učiva týkala, ale hlavně lektvarů, vedl i nějaké ty kouzelnické pisálky, ale co víc, měl tam i sbírku mudlovských kousků, takže očividně nebyl kdoví jak vybíravý co se četby týkalo, měl nejspíš rád od obojího něco.

"Víte že máte spoustu knih, které se spíš hodí pro někoho jako já nebo celkově pro mudly?" ano já vím, hloupá to otázka, ale nějak jsem musela začít komunikovat, jinak bych to už pod tou tíhou všeho co jsem mu ještě chtěla říci nevydržela.

"Ano jsem si toho vědom." odpoví mi takto, když ho uslyším za svými zády, tak jsem se tím směrem otočila, a jen jsem ho mohla spatřit jak sedí v jednom z menších křesel a celou tu dobu mě očividně pozoruje, jak se tím co tu vede kochám. Aspoň mě to tak přišlo, jak jemu to netuším, z toho jeho pohledu co nyní měl nasazený se to dalo horkotěžko vyčíst. Rychle jsem se proto oklepala a vrátila jsem se na místo, kde jsem tuhle seděla naposledy, abych si mohla vzít onen čaj, který sem donesl.

"Chtěla jsem Vám poděkovat za to, že jste mi zachránil život tam venku. Nebýt toho náhodného chodce, mohlo to dopadnout jinak, takže děkuji i jemu, ale převážně Vám a pak těm ostatním co u toho byli a snažily se nějako pomoci."

"Za tohle mi děkovat nemusíte Grangerová, tohle by nejspíš udělal kde jaký profesor a ne jenom já. I když, uznávám u mě to je nejméně předvídatelné než u ostatních, ale budiž, stalo se a vrátit se to nedá, nechte to být, neřešte to." odpoví mi nazpět prvně a poté jen vydechne a znova se nadechne aby mohl pokračovat.

"A co se týká toho kdo nás k Vám zavedl, tak mu to poté můžete říct osobně, jakmile se odeberete z mého kabinetu ven na chodbu. Stačí když se budete držet cesty směrem ke kuchyni. Nemusím vám přeci snad říkat kudy se jde do Mrzimorské společenské místnosti nebo snad ano?"

"Ahh to ne nene..jistě že vím kudy se tam jde." odpovím mu pohotově, aby se tohle nemuselo dál řešit.

"Dobrá tedy." odpoví mi nazpět a pokusí se pousmát, tak mu to oplatím taky svým úsměvem.

"Ještě něco jste potřebovala?" zeptá se mě o chvilku na to.

"Ehm..no vlastně ano."

"Poslouchám." dodá na to Severus.

"Ehmm no jak to říct, ale nemohly by jsme si.." ani jsem to nedořekla, nejspíš věděl co tím chci naznačit, tak mě odbyl zamítnutím.

"Ne to by jsme nemohli, nehodí se to, vzhledem k našemu postavení studentky a profesora, je to krajně neetické."

"A ani třeba jen v soukromí?" pokusím se ho přemluvit aspoň na toto.

"Ne ani toto nepůjde." udělám na něj tedy povadlý pohled a jen tiše vydechnu.

"Prosím." zkusím přitlačit, abych zjistila, jak moc je na co povolný. Takhle jsme se mohli přetahovat pět minut, dokud tedy nesouhlasil, aspoň s tykáním v soukromý, když už ne běžně na veřejnosti. Měla jsem chuť ho za to obejmout, ale radši jsem se držela bokem, kdoví jak by reagoval na tento podmět mé radosti, nejspíš by mě od sebe odtáhl, asi ano, to by udělal asi kde kdo, kdo by o nic z toho nestál.

"Děkuju." řeknu a pak vydechnu.

"Nemát...nemáš zač." opraví se o chviličku na to a taky vydechne, tohle je hold pro něj nezvyk, ale co se dá dělat, mě to prostě bylo divné a hloupé mu takto říkat, když k němu cítím to co cítím. U něj to vypadalo, že se s tím vším pere, ale závěr z toho nejspíš ještě neudělal, do toho teď ještě řešit ty problémy po Fenrirovy, které má nyní nově na těle, a poté i oné následky, co to bude mít do budoucna.

"Už je to všechno, co jsi mi chtěla sdělit?"

"Vlastně ještě ne. Je tu ještě jedna věc."

"Poslouchám." odpoví nazpět, stejným tonem hlasu i odpovědi jako prvně.

"Napadlo mě, že bych se během nějakého toho volna co budeme mít k mání rozhodla vycestovat mimo Bradavický pozemek, a celkově mimo kouzelnický svět."

"A co to má co dělat se mnou Hermiono? Nebo proč mi to vůbec říkáš?"

"No chtěla jsem se zajet podívat na svoje rodiče, tedy aspoň ještě doufám, že jsou někde v Austrálii na té své výpravě a neodcestovali někam jinam, ale bylo mi hloupé, abych tam jen tak cestovala sama, tak jsem se tě chtěla zeptat, zda bys nechtěl do Austrálie se mnou?"

"A proč se na to nezeptáš Pottera nebo Weasleyho, případně kohokoliv jiného koho tady znáš a je stejně starý jako ty, proč se na to ptáš zrovna mě? Sklepního netopýra?" u toho posledního slova jsem se musela zamračit, ano dřív pro mě Sklepním netopýrem byl to ano, ale teď je pro mě víc než jen to, takže se mi toto jeho oslovení osoby jeho samotné vůbec nelíbí.

"Ron bude nejspíš chtít být s Levandulí, no a Harry nejspíš s Ginny, pochybuji, že by měli čas někam takhle narychlo odjet, když mají svoje plány na prázdniny. No a ostatní o to žádat nechci, prostě jim nechci zkazit jejich plány na zábavu a jiné, proto se ptám tebe. Nikdo jiný mě nenapadl, abych to mohla obhájit, byl si první kdo mě napadl, a pak až ti ostatní, takže i proto." poté dlouze vydechnu a opětovně se nadechnu, abych mohla pokračovat dál, do toho se ještě napiju čaje a poté to zkusím znova, jelikož to vypadalo, že jeho strana byla jaksi mimo kontent a nevěřila tomu co slyšela.

"Takže?"

"Takže co?" zeptá se mě takto.

"No budeš se mnou chtít cestovat do Austrálie nebo ne? Třeba se tam najde něco zajímavého do tvé sbírky knih, co ty víš?"

"O tom dost pochybuji."

"Nikdy neříkej nikdy." odbudu ho takto a lehce se začnu nad tím smát.

"Bylo toho na mě dneska moc, a na Tebe zjevně taky, dejme tomu čas, poté se dovíš moji odpověď, teď bys měla už radši jít, abys nezapomněla vyjádřit projev díku i všem dalším, co byli u toho Tvého souboje se Šedohřbetem."

"Ano máš pravdu, tak to bude nejlepší." dá se to pochopit, opravdu toho bylo na nás dva moc, takže mu ten čas na rozhodnutí dám, že to je on, dám mu ho kolik jen bude sám potřebovat, dokud nenastanou dny volna. Zvednu se tedy z místa, dopiji čaj a jdu směr dveře kabinetu.

"A Hermiono?"

"Ano?" odpovím a jen se zastavím dřív než stačím chytnout za kliku a zmizet ven.

"Byl bych rád, kdyby to co si tu vše viděla, zůstalo jen mezi námi dvěma. Nestojím o oplétačky s Ministerstvem kouzel, a pokud by se někdo časem ptal, kam že jsem to zmizel, něco si prostě vymysli, chytrou hlavu na to máš dost, toho jsem si vědom moc dobře i já, natož ostatní. Jen se prosím nepřeřekni, a nikomu nic nenaznačuj o tom, že mi nějak vážně ublížil, prostě se i toto snaž nějak udržet v tajnosti. Nerad bych poté někomu zbytečně ublížil, když by se o to začal někdo nějak důkladně zajímat, ať už by to byl další z učitelů, studentů nebo kohokoliv jiného tady přítomného."

"Neboj se Severusy, spolehni se, budu ticho jako hrob, opravdu, nemusíš mít žádný strach, ode mě se to nedozvědí, ani kdyby na mě zkoušeli Veritasérum, tak ani to by mě nepřinutilo mluvit pravdu o tom, co jsem tu viděla nebo slyšela. To vše se budou muset časem dozvědět od tebe samotného. Ale neboj se, nikomu ani muk." pronesu a lehce se na něj pousměji, on udělá totéž, a poté už radši opustím jeho kabinet a jdu hledat onoho svědka toho útoku, který se dle slov Severuse měl nacházet v Mrzimorské společenské místnosti.

Věnováno jak jinak, i všem dalším co tento příběh čtou :)