Harry

Dorazil jsem na ono kýžené místo, kde jsem spatřil Voldemorta a jeho poskoky, včetně Belatrix, při pohledu na ní, jsem se zatvářil zhnuseně.

~Však počkej, na tebe taky dojde řada~ zavrčel jsem uvnitř svojí hlavy, to že by mě někdo sledoval jsem ani nevěděl, natož zbytek téhle sestavy. Po jistém okamžiku jsem si mohl všimnout Hagrida, kterého měli svázaného řetězy a drželi ho na místě, kolem něj se plazila Nagini jako pojistka. Chudák Hagrid, když mě tu viděl, sám tomu nemohl uvěřit, ale nemohl proti tomu nic udělat a já taky ne. Byl jsem už rozhodnutý, prostě se Voldemortovy vzdám a bude to. Cestou sem, jsem si aspoň popovídal s rodiči a taky se Cedrikem a Siriusem, kteří mě tak jako moje matka a otec doprovázeli na toto místo, které se mělo stát místem mé smrti. Aspoň, že jsem tam neměl navíc Remuse a Nym, i tyhle čtyři osoby stačily bohatě k tomu, že jsem z jejich přítomnosti byl v šoku a taky překvapený zároveň. Ale nejspíš za to mohl ten Kámen vzkříšení, co byl součástí Gauntova prstenu, který tvořil tu jistou část viteálu, co pak skončil zničen rukou jiné osoby.

Sjel jsem si pohledem všechny přítomné ještě jednou a pak jsem dlouze vydechl a pohledem jsem se upřel na Voldemorta, který byl z mého příchodu nadšený.

"Ahhhh tak přeci jen přišel. Chlapec, který je dle věštby Vyvolený. Harry Potter přišel zemřít." pronese úsměvně, zatímco na mě míří hůlkou. Neměl jsem mu na to co už říct, poslední co jsem od něj poté slyšel bylo nepromíjející se kouzlo "Avada Kedavra" poté jsem spatřil ještě záblesk zelenobílého proudu z jeho Bezové hůlky a to bylo všechno. Moje tělo muselo tím pádem skončit na zemi, a očividně nejevilo žádnou známku života. Takže co se s ním dělo dál sám nevím.

Moje podstata se přemístila na zcela jiné místo, bylo celé zářivě bílé a připomínalo vlakové nástupiště. Kdesi za sebou jsem uslyšel zvláštní zvuk, tak jsem se tam podíval, spatřil jsem ohavnou zmenšeninu těla Voldemorta jak se válí jen tak nahé na zemi, potřísněné od krve, no nechutný to pohled, nevěděl jsem co to je, a odpovědi od jiné už víc živé bytosti se mi taky moc nedostavilo. Spatřil jsem totiž v jistém bílém světle Brumbála, byl jsem z toho vedle, a kdo by nebyl, tak jsem ho hned pozdravil a ptal jsem se ho co tu dělá, a co je tohle za místo a tak po různu, včetně té věci na zemi. Na některé věci mi odpověděl na některé nikoliv, poté jsme se za jisté konverzace rozešli směrem na jiné místo, které si stejně i tak bylo podobné s tím, co jsem opustil v jeho doprovodu.

Poté se zastavil a podíval se na mě, řekl mi cosi o pomoci, že té se ji v Bradavicích dostane tomu kdo je toho hoden, ale poté své tvrzení, tedy své "Staré tvrzení" jak to on sám nazval změnil do zcela jiné podoby. Prý, že když bude nejhůř, tak v Bradavicích najdu pomoc, a dostane se ji tomu kdo o ní požádá, bez jakéhokoliv rozdílu. V jistých věcech měl pravdu, oni sami zdi Bradavické školy byli jedna velká záhada, a občas se tam opravdu našla pomoc nebo něco, co k ní toho dotyčného zavede, takže bylo jen dobře, že to své staré tvrzení změnil na toto aktuálnější.

Přesto jsem z toho všeho byl zmatený, takže jsem se ho i tak zeptal na jednu zásadní věc.

"Pane profesore, jsem tedy mrtvý nebo ne?" on mi na to odpověděl svoji verzi, ale moc mi to nepomohlo, tak jsem se ho optal ještě na jednu věc, než mi dočista nezmizel před obličejem v záři světla.

"Pane profesore, co podle vás mám tedy dělat?"

Severus

I nadále jsem se nacházel na tomto prosvíceném místě, naštěstí mě nikdo neviděl, ale za to jsem měl dokonalé místo na odposlech někoho nově příchozího, byl to Potter.

~Jak ten se sem dostal? To se snad zabil nebo ho už...~ nechtěl jsem to ani domýšlet, očividně se tak stalo, musel se postavit Voldemortovy a ten udělal co bylo třeba, zbavil se ho, tak jak pravilo proroctví, jeho proroctví.

Musím uznat, že ten jeho rozhovor s Brumbálem byl opravdu zábavný, hloupý ale zábavný. Poslední slova co z něj po odchodu Brumbála vypadla, byla vůbec nesmyslná.

~Bože Pottere, zapojte ten svůj mozek co nosíte v hlavě na krku, taková hloupá otázka, na někoho komu už bylo tolik je vážně směšná. Nedivím se, že vás Moudrý klobouk nezařadil do Havraspáru mezi ty hladové a chytrostí prolezlé orli. Vážně máte dlouhé vedení, to se musí nechat~ projde mi tato posměšná myšlenka nad jeho otázkou a jen pozoruji to dění dál. Albus poté zmizel do světelné záře, podíval se na Pottera a pak svůj pohled upřel na malou chvilku mým směrem, ale očividně mě nechtěl nijak prozradit, a stejně by si toho ani Potter nevšiml, byla to fakt jen chvilička, on byl stejně myslí někde jinde, takže jen dobře, že neví, že jsem tu taky přítomen.

~Jak jsem mohl celé ty roky učit někoho jako je on?~ vyřknu si v mysli tuto otázku, ale nakonec to nechám být, jelikož i přítomnost Harryho osoby začala jaksi z toho místa mizet očividně jinam, buď na místo kde měl být nebo zpět nahoru, netuším a bylo mi to v tu chvíli jedno, měl jsem své problémy a řešit něčí další, bylo zbytečné mrhání časem. Tedy možná, kdoví.

Hermiona

Průvod se odebral směrem k hradu, Hagrid i nadále držel tělo Harryho, o kterém prohlásila Narcissa, že je mrtvý, i tak pořád jsem si myslela, že to je jistě blbost, naprostá hloupost, použila jsem pobořené části jako krytí, abych se mohla proplížit do mých řad, zpět mezi studenty, takže jsem jen vyčkávala za rohem jednoho ze sloupů, až se někdo venku ukáže, abych tam poté mohla s klidem zaplout a dělat stejně překvapenou jako kde kdo, jistě Ron, Lenka a další co se mě snažily předtím zastavit si mé přítomnosti i nepřítomnosti byli vědomi. Ginny si toho i doposavad nevšimla, což mi hrálo do karet, pohledem jsem se tedy přivítala s Ronem, který měl vedle sebe Levanduli. 

Když došlo na to, koho tam Hagrid má ze strany Ginny, tak ji do hovoru skočil sám Voldemort se svou vysmátou tváří.

"Harry Potter je mrtvý."

"NE!! To není pravda!" vykřikla Ginny a už se proti němu chtěla rozeběhnout, ale její otec ji stačil zavčas chytit, aby neudělala nějakou hloupost, jelikož to Voldemorta moc nepotěšilo, když mu skočila do projevu radosti nad touto pozitivní zprávou pro jeho následovníky a jeho samotného.

"Mlč ty hloupá!" okřikne ji nazpět a jen ta slova zopakuje.

"Harry Potter je mrtvý."

"Nyní když je Vyvolený pryč, budete uctívat mě, pokud se přidáte na mou stranu, zaručuji vám svou ochranu a taky různé výhody a pravomoce, o kterých by jste si mohli nechat jen zdát. Každý má právo si zvolit na čí stranu se přidá. Pojďte ke mě, společně zajistíme řád a chod tohoto světa, učiníme ho lepším pro nás kouzelníky."

První kdo se toho příhodného okamžiku ujal byl Draco, ale jen na naléhání svých rodičů, hlavně své matky, která se ho snažila jen chránit, zatímco otec to bral jako samozřejmost, a to i přesto, že už u Voldemorta moc reputace nepochytil poté co zklamal přitom zničení věštby, co se týkala Harryho dětství. Všichni přítomni na Draca pohlíželi jako na nějaké zjevení, valná většina to očekávala, ale zbytek doufal v pravý opak, i tak se vydal směr svoje rodina. Voldemort ho poté zvláštním způsobem s hůlkou v ruce objal a on se tak mohl zapojit ke své rodině. Poté se na nás Voldemort podíval a tázal se na další jedince. Nikomu se do toho moc nechtělo. Pak se stalo ale něco nečekaného, Neville vystoupil z řady, načež se všichni Smrtijedi a zbylí bojovníci Voldemorta začali smát, včetně jeho samotného. Neville je však zarazil s tím, že by rád promluvil, čímž Voldemorta lehce popudil, ale i tak mu dal tu možnost se nějak ozvat. Než se tak ale stalo, aspoň co se toho závěru týkalo, co měl na něj připravený, a určitě by stál za to, tak jsem mu do toho skočila já. Vydala jsem se tím stejným směrem jako on, takže se na mě upřeli pohledy všech, a to včetně Nevilla samého, překvapeně na mě zamrkal očima a tiše pípnul moje jméno. Totéž se ozvalo i za mými zády, zaslechla jsem tam lehce hlas Rona a taky McGonagallové a pár dalších. Všem jsem tím zarazila doslova dech nazpátek do těla. Skupinka smrtijedů a těch zbylých se rázem přestala smát Nevillovy přítomnosti a probodli mě svými zkoumavými pohledy, poté se strhla chvíle šuškání na obou frontách, než to Voldemort nezarazil.

"A ty jsi kterápak? Někoho mi připomínáš..dlouhé kadeřavé vlasy, slušné držení těla a ta chůze, tak ladná, ale přesto do jisté míry pyšně vypadající."

"Určitě jste o mě musel už slyšet, z úst vaší nejvěrnější smrtijedky." pronesu nazpět a jen protnu pohled směrem k očím Belatrix, co se tvářila jak ..no ani nevím co přesně. Voldemort se poté na ní tedy podíval a vybídl ji, aby šla k němu a objasnila mu mé jméno.

"To je ta Grangerová..Hermiona Grangerová..ta o které jsem vám vyprávěla pane..Ta ukřičená holka, kterou jsem vyslýchala u Luciuse doma pane. Ta mudlovská šmejdka!" zavrčela zřetelně mým směrem, zatímco já jsem se tvářila zcela normálně, sotva by na mě byla ta nervozita poznat.

"Ahhh Hermiona Jean Grangerová, dcera těch dvou mudlů. Nerozumím tomu, proč by se zrovna ona chtěla přidat na mou stranu, vy snad ano?" všichni ale zakývali hlavou nesouhlas, prostě taktéž nevěděli, proč bych to zrovna já takto chtěla, když to je jeho volba koho přijme a koho ne.

"Pochopil bych tady ještě Longbottoma..potomka urozené krve, pro něj by se jisté místo v našich řadách našlo, ale pro někoho jako ty...." ani to nedopověděl, a opět si mě přeměřoval pohledem.

"Co bys mi zrovna ty mohla nabídnout užitečného?" řekne svou otázku očividně nahlas na místo, aby si ji ponechal jen v hlavě.

"Tahle...pfff...nic." řekne s opovržením Belatrix, dokud ji nepošle Voldemort zpět do řad ostatních.

"Věřte, že i přesto čí dcera jsem, bych vám mohla být užitečná, dle slov učitelů této školy jsem nejchytřejší a nejmazanější člen Nebelvíru. Vyznám se v lektvarech, ale i ve všech dalších věcech. Nedávno jsem zjistila, že umím i dobře léčit raněné, aniž bych měla jakékoliv důležité informace k tomu jak která kouzla fungují, ale vyléčila jsem těžce raněnou osobu, aniž by mě to stálo jakoukoliv kapku energie nebo krve, na rozdíl od jiných zkušenějších lékouzelníků. Krom toho...." ani tohle jsem doříct nemohla, jelikož bylo vidět, že už příliš mluvím a jeho to očividně obtěžuje, tak mě zarazil a znova si mě sjel pohledem.

"Hmmmm...pořád mi to nestačí, ale pokud porazíš mnou vybranou osobu, tak tě do svých řad i skrz tvou nečistou krev přijmu, ale budeš jediná a poslední, pro kterou to udělám."

"Ale pane..??"

"Tiše Belatrix!!" zakřičí na ní Voldemort, takže hold musela stáhnout ocas a jít s jeho rozhodnutím.

"Dobrá tedy, přijímám Váš návrh." odpovím nazpět, a jen čekám koho, že to proti mě tedy pošle do souboje. Už jsem si myslela, že to bude někdo z jeho vlastních řad nebo snad samotná Belatrix, co si na mě brousila nehty tak jako na Remuse s Nym, ale tady neuspěla, tak se chtěla vyzdvyhnout aspoň mou porážkou, když už k tomu byla možnost, ale ani té tu možnost nedal. Na místo toho se proti mě postavil on sám, což mě jaksi zaskočilo. Rychle jsem tasila hůlku, ale díky bohu na tento druh souboje nedošlo, jelikož pak Neville tasil meč Godrika Nebelvíra, co se mu objevil z Moudrého klobouku a jen cosi vykřikl a máchl s ním před sebou, aby si dodal kuráž. Tím se veškerý pohled přesídlil k němu, a poté se stalo ještě něco. Harry rázem spadl Hagridovy z náruče a Draco mu podal urychleně hůlku, než by se jeden zorientoval co vše se tu dělo, už tu rázem prolétlo první kouzlo směrem k Nagini, ta ale jen podrážděně zasyčela, tak se zkusila další salva kouzel, ale i to s ní nic neudělalo, jen ji to ještě víc naštvalo.

V tu ránu se následovníci Voldemorta začali rozpadat jak domeček z karet, prostě začali prchat z místa, jelikož si mysleli, že je skutečně Harry mrtvý, ale on to jen celou tu dobu předstíral a Narcissa ho přitom kryla, aby se mohla dostat zavčas k Dracovy, jak Draco tak i jeho rodiče pak prchli z bojiště, takže tu už moc dotyčných nezůstalo. Harry se pak pustil do souboje s Voldemortem no a ostatních se dali do zneškodňování zbývajících členů armády a smrtijedů. Moje osoba se poté přesunula nazpět k Ronovy a spol, a jen jsme řešily svoje trable.

Věnováno i dalším čtenářům :3

Uvidíme se opět u další kapitoly :)