Hermiona
Dál jsem se připravovala na onu hodinu H, stále jsem jaksi trčela v kuchyni s Molly a Ginny, ale pak jsem si šla dát jistou pracovní pauzu, ruce jsem měla vytahané jako opice, takže mě šíleně boleli, ale chtěla jsem to vzít klasickým odpočinkem, než do sebe rvát narychlo nějaký ten lektvar na uvolnění svalů. Zalezla jsem tedy do pokoje a chvilku jsem si tam zkusila udělat pohodlí na posteli při nějaké té knize, co jsem si sem vzala pro případ velké nudy nebo ticha.
"Acio kniha." pronesu s pomocí hůlky a z kabelky mi rázem vyskočí knížka, tak si ji zachytím, hůlku dám nazpět na místo a jen si přečtu její název.
~Vida, Dvacet tisíc mil pod mořem, čekala jsem, že mi přijde Hamlet, ale i tohle je lepší než nic.~ řeknu si v duchu a jen knížku otevřu na první stránce a ihned se pustím do čtení, takže ani nevnímám kolik času uplynulo od mé poslední návštěvy kuchyně.
Ron
Byl jsem s Harrym a ostatními venku, měli jsme na starost rozestavět stan, kde se to vše bude konat. Takže jsem jen čekal na to, až dá táta znamení ohledně postupu. Koutkem oka jsem si všiml, že se v pokoji Hermiony svítí, takže tam očividně byla schovaná, buď tam něco dělala nebo ne, nevím, takhle to nepoznám, když u toho nejsem. Dlouho jsem se s ní už o ničem nebavil a krapet mě mrzelo, že mě nějak přehlíží. Buď to dělala úmyslně nebo to ani nevěděla, ale zlost jako takovou jsem ještě nepociťoval, třeba se mi bude věnovat později, až to vše bude probíhat, nebo se s námi začne bavit při hostině, aspoň jsem doufal, že se bude při svatbě Billa a Fleur nějak bavit, jistě pochopím, že to není nic pro ní, ale mohla se aspoň o tom zmínit předem, že ji to nezajímá, a nebo ji to nijak nevadí, jen se před zahájením prostě snaží přede všemi schovat. Tak jako tak by neměla zůstávat sama, to ji není typické, aspoň tedy pokud ji nechytnou ty její dny, což je lepší se ji stranit, to pak nemá dobrou náladu, to je pravda, ale jinak je zvykem, že vždy na ní někdo spočinul pohledem a utrousil sem tam nějaké to slovo nebo se s ní dal do řeči.
Tak jako tak je to kamarádka, a ostatní by od sebe neměla odhánět, ať už má náladu jakou chce, od toho přeci má kamarády, aby ji tu náladu zvedli. Krom toho si myslím, že se mě záměrně vyhýbá, protože přede mnou cosi tají, něco co neví ani Harry, ale pozná to právě jen žena. Bohužel z mámy nic nemůžu vydolovat, ta mi tvrdí, že se ji Hermiona zdá naprosto v pořádku, no a Ginny ta s ní drží basu snad už od druháku, takže ta neřekne vůbec nic, takže tu pak moc žen nezbývá. A ptát se na to Freda s Georgem je blbost, ti si umí vymýšlet dost věcí, takže těm bych nevěřil ani mrknutí, kdyby došlo na slova o holkách.
Z mého jistého rozjímání nad tím, co asi Hermiona v pokoji dělá mě vyrušil Remusův hlas, který mě upozorňoval na to, že otec už řekl svoje, tak ať se koukám zapojit do stavby, což se taky stalo, zvedl jsem mírně hůlku nahoru a jen jsem se řídil tím co dělali ostatní, dokud nebyl stan hotový, stejně tak i stanový průchod, co se táhl pár metrů od Doupěte. Nym se pak postarala o to, jak to bude uvnitř vypadat co se týkalo výzdoby, takže jsme se mohli odebrat prozatím dovnitř, jelikož za pár chvilek by měl dorazit i hlavní pár.
Rozhodl jsem se tu jistou chvíli strávit tedy v blízkosti Harryho a dvojčat, takže jsme se bavily o Famfrpálu a taky o jejich společném obchodě s žertovnými potřebami, co si rozjeli nedávno.
Hermiona
Kdosi mě ze čtení vyrušil, byl to hlas Nym, prý že už tu je Bill a Fleur, načež jsem se zděsila, jelikož jsem naprosto zapomněla na to kolik času uplynulo, tak jsem ji jen řekla, že se tam za pár chvil objevím, ihned jsem vystřelila z postele, knížku jsem kamsi hodila a začala jsem řešit šaty a taky účes, naneštěstí se Nym nedala jen tak odbýt a už mi do pokoje vlezla i bez výzvy, aniž by věděla zda jsem oblečená nebo ne, a se vším mi jaksi pomohla, abych pak mohla jít dolu kde už se to začalo jaksi hromadit do průchodu do hlavního stanu tam venku, kde už byli někteří hosti nedočkaví tím, kdy to nakonec propukne.
Když jsem viděla všechny ty lidi před dveřmi do Doupěte nestačila jsem se divit, jakmile mě všeci spatřily, ihned oněměli úžasem, očividně jsem jim přišla stejně krásná jako kdysi na Plese ohledně Turnaje tří kouzelníků, ale já se moc pohodlně necítila, ale tak bylo to jen na jeden den, tak to vydržím. Pohledem jsem je všechny pozdravila, včetně kluků co měli na sobě obleky s kravatou nebo motýlky.
Nakonec jsem se tedy vydala do hlavního stanu kde už byl Bill, který čekal až dorazí i Fleur, kupodivu jsem tam pohledem našla i Lenku a jejího otce a taky spoustu dalších slavných kouzelníků a kouzelnic, šla jsem se tedy posadit na svoje místo, a když došlo na obřad, všichni byli ticho jako hroby, ti dva si zrovna vyznávali lásku tím co si pro sebe připravily za proslov a pak došlo na polibek a na první novomanželský tanec, takže jsme to prozatím vše jen pozorovali a sem tam něco uzobávali z jídla a pití, dokud nebyl čas se taky nějak zapojit do té zábavy.
Pohledem jsem sondovala z místa na místo a říkala si zda si jít tedy zatancovat nebo ne, nakonec jsem se zvedla ze židle od stolu a šla jsem směr parket, kousek dál byl Harry a Ron nejspíš se o něčem bavily, takže si mě sotva všimli, nebo mě nechtěli rušit, kdoví. Tak jako tak jsem měla nasměřováno k nim, a když si toho pak Ron všiml, tak dal echo i Harrymu, už už to vypadalo že mě ten zrzek snad pozve na taneční parket, ale hold předhonil ho někdo zcela jiný, někdo koho bych tu ani nečekala, ale je pravda že i tak mě to mile překvapilo než jen pravý opak. Byl to Viktor Krum, ale ten ti byl, vypadal úplně jinak od poslední doby co jsem ho naživo viděla, a od té doby si spolu jen jednou za čas dopisujeme, když už máme chvilku pro něco takového. Ihned se uklonil a jen se mě optal, zda bych si s ním nezatančila, no tak jsem to tedy přijala, jelikož byl první a Ron to jaksi zaspal. Měli jste vidět ten jeho výraz na tváři, nebyl moc nadšený, a abych pravdu řekla, jistě pak Harrymu něco musel říkat, ohledně toho co zrovna viděl, ale mě to bylo vskutku jaksi jedno, Viktor byl rychlejší tak mu to upírat nebudu, a jestli pak potom co Ron viděl bude mít chuť mě vyzvat na druhé kolo, tak klidně může, ale očividně ho od toho přešla chuť už jen z pohledu na Viktora. Nevím co proti němu má, vždyť je pořád stejně milý a vlídný a celkově se změnil i ve vzhledu a jistém postoji, tak na něm nic špatného už k vidění ani není.
Viktor mi pak při tanci vysvětloval to, že tu je jen na tento den, a že se o tom dověděl zcela náhodou, takže si řekl, že se sem staví a bude doufat, že ho nikdo odsud nevyhodí. Což se jak je vidět nestalo. A nebo mi jen tajil to, že ho někdo pozval z Weasleyovic rodiny nebo Bill, případně kdosi jiný, kdoví, neřešila jsem to a snažila jsem si to v jeho přítomnosti i užít.
Jenomže pak se něco zvrtlo, venku se začal ozývat křik a do prostoru stanu nakonec vlítl patron, který mluvil hlasem Rufuse Brouska, no a ten říkal, že Ministerstvo padlo a že je prostě zle. Pak se tam objevily plameny z pověšených světel, takže to znamenalo jediné útok Smrtijedů nebo jen nějaké to jejich varování. Všichni okamžitě začali utíkat pryč jak jinak, takže jsem musela pustit Viktora z držení a dostat se co nejdřív k Harrymu a Ronovy, aby jsme mohli prchnout. Což vzal s klidným a chápavým hlasem, nijak se to mezi námi nezměnilo, pořád jsme byli přátelé, takže mi to za zlé neměl, krom toho i on je do jisté míry hledaný Smrtijedy, ale ne až tak moc jako Harry, takže se přemístil v tu ránu taky pryč, no a já jsem udělala totéž s těmi dvěma.
Byl by to byl pěkný obřad od začátku do konce, jenom kdyby ho ti šmejdi nezkazily. Ale co jsme taky mohli čekat jiného, hlavní bylo to, že ti dva už jsou oficiálně manželé a že to propuklo jen v době oslavy a ne při obřadu jako takovém. Znova by to asi absolvovat nechtěli, tedy být na jejich místě já, tak bych to už podruhé nezvládla, kdyby se mi to zase překazilo. Naneštěstí tohle není můj problém, ale i tak je to škoda, hlavní ale bylo naše bezpečí, však se zase jistě se všemi potkáme ne že ne, musí se to brát trochu optimisticky a ne jen černě, já v to věřila, jestli ti dva netuším, ale teď hold budeme trávit pár dní někde bokem. Ještě že jsem pro tyto chvíle nutnosti přibalila i stan a vše další potřebné, jakmile se to ti dva doví, tak se jistě budou divit, jak jsem to mohla vědět, a vězte že Obraceč času s tím nemá nic společného, ten už dávno nevlastním, takže tohle byl čistě jen instinkt nic víc. Zadní vrátka tak by se to mohlo i nazvat.
Věnováno jak jinak i
a dalším co mi nejdou označit :)
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen2U.Pro