"Dáš si čaj nebo něco takového?" optá se mě Severus, tak mu na to s klidem pokynu hlavou, že tedy ano.

"A posaď se, nechceš přeci zbytek téhle debaty jen tak stát." dodá navrch a jde tedy zařídit něco k pití jak pro mě, tak i pro sebe. Já si mezitím udělám pohodlí v křesle, které očividně patřilo jemu samotnému, a jen překřížím nohy a čekám, až se vrátí nazpět i s tou náloží tekutin. Ještě jsem si lehce rozepla dva knoflíky na blůze, abych dala prostor jistým částem mého těla, které jsem proti němu chtěla vytasit, pokud by se mě pokoušel nějak odvést od tématu.

"Už se to nese." řekne po pár minutách, tak se jen pousměji a vyčkávám, dokud si mě sám nevšimne. Ale jak se dalo čekat, dělal že nic neviděl, dal tác s čajem na stolek a projel si mě pohledem.

"Víš že sedíš na mém místě?"

"No očividně ano, jsem si toho vědoma, a vadí to snad nějako?" řeknu s lišáckým úsměvem, zatímco dám nohy normálně na zem.

"Ale jistě že to ničemu nevadí, já jen, že jsem měl v plánu se tam posadit, ale to je jedno, prostě si sednu tady." řekne na oplátku a posadí se tedy do vedlejšího křesla a jen si vezme šálek svého čaje, zatímco já si vezmu svůj. Naschvál se pro něj natáhnu tak moc, abych opět ukázala něco, co by ho mělo zaujmout, ale ani tak to s ním nehnulo. Opět dělal že se nic neděje, což jsem nechápala, ale dobře tedy, prostě nemá zájem, tak budiž, prozatím to tedy vyhrál, ale kdo tvrdí, že to bude takhle pořád.

"Takže kde jsme to vlastně skončily?" zeptá se po pár minutách ucucávání svého čaje, a zkoumavým pohledem po přejíždění okolí své pracovny.

Chvíli jsem tedy přemýšlela, kde že jsme to vlastně skončily, ale nakonec se zase na to téma nějak navázalo. Bavily jsme se do jisté míry o kde čem, než se nepřešlo k tomu hlavnímu, přičemž si musel Severus, nejspíš spokojeně oddychnout, že už je to konečně tady, celou tu dobu jsem se tomu musela smát, ne tak doslovně, ale měla jsem na tváři onen pobavený výraz, který ho nejspíš iritoval, ale co mi bylo potom, co jsem chtěla jsem do jisté malé míry i získala, ale ještě to není všechno. I na to ale dojde jednou čas.

"Dobře, tak jestli chvilinku vyčkáš, tak já pro Winky zajdu."

"Dobrá tedy." odpoví a opět si upije ze šálku, totéž udělám i já, abych nebyla kdoví jak pozadu, jenomže jsem si upila toho moc, takže jsem začala kašlat, snažila jsem se nějak uklidnit nebo to ze sebe vyhodit ven, pochopitelně ne tou špatnou cestou, ale prostě nějak normálně s klidem, ale ani to se mi nedařilo. Pohledem jsem zavadila o Severuse, který se nejspíš teď musel bavit na místo mě. Nakonec se ale z místa zvedl a šel mi s tím problémem pomoct. Stačilo jen pár lehkých ran do zad, a byl klid.

"Ehh..díky." zamumlu.

"Ale není zač." odpoví nazpět a pak mi ukázal na dveře.

"Ahh jo málem bych zapomněla." dodám a ihned se odeberu z místnosti ven na chodbu, abych šla najít Winky. Pak mi ale došlo, že by bylo nejlepší ji zavolat s pomocí kouzla nebo ji nějak upozornit, že si ji někdo žádá. Tak jsem tak tedy udělala, vyndala jsem hůlku z kapsy a jen jsem švihla do prázdného prostoru před sebou a poslala jsem k ní svého patrona. Ani ne o pět minut na to, už stála přede mnou. Prostě se objevila odnikud, trochu jsem se ji lekla, ale nakonec jsem se tomu začala smát.

"Winky přišla jak to jen bylo možné. Copak si přeje slečna..Gra...ngerová?"

"Mám pro tebe dobrou zprávu." odpovím ji nahned.

"Opravdu? A jakou?" zeptá se mě, a udělá k tomu ještě zvídavý kukuč.

"Našla jsem ti majitele."

"Tak přeci jenom bude mít Winky nový domov!" vypískne radostně a ihned mě jde obejmout.

"Jestli chceš, tak na tebe čeká uvnitř." řeknu na to, jakmile se odtáhne, a jen ji nabídnu svou ruku, kterou s radostí ve tváři přijme. Pak jen přejdu ke dveřím do pracovny Severusy, a chytím za kliku, otevřu dveře a i s Winky vejdu dovnitř. Dveře se pak za námi ihned zavřou. Chvilku ji dávám čas, aby si to tam prohlédla, dokud ji zrak nespočine na nábytku, a pak taky na osobě sedící v křesle opodál.

Nakonec ji tedy zavedu až k Severusovy, který si ji už od dveří začal zkoumavě prohlížet, a nejenom asi to. Jako kdyby čekal, že se snad hned pustí do své práce, měl takový ten chladný kamenný výraz, který se po pár vteřinách na to změnil v cosi, co se podobalo lehkému úsměvu. Pustím tedy ruku Winky a jdu se posadit zpátky do křesla, zatímco si nás oba začne prohlížet s jistým napnutým stylem držení těla, jakoby snad chtěla znát jméno svého majitele, nebo to jak vypadá. Pak se onen styl změnil na lehce zmatený, až nechápavý. Podívala jsem se tedy na Severuse a pak zpět na Winky a opět na něj, dokud jsem jen nepokynula lehce hlavou, abych ji naznačila, že její majitel bude Severus osobně.

"Z toho co jsem slyšela, ti nijak nevadilo, když jsem zmínila profesorovo jméno, tak jsem si řekla, že by on mohl být tvůj nový majitel. Jistě jestli se ptáš, zda-li jsem se ho na to ptala taky, a on souhlasil, tak tady máš svou předčasnou odpověď, a ta je Ano, nijak mu to nevadí. Má sice pár výhrad, ale ty ti jistě milerád sám zdůrazní, až na sebe budete mít chvíli času, bez mé asistence."

"Takže Winky bude sloužit panu profesorovy Snapovy?"

"Vadí ti na tom snad něco?" optá se hrubým hlasem Severus, což u Winky vzbudí dojem menšího strachu, tak jen svůj pohled sklopí k zemi, tak jako své uši.

"Jistě že ne, jistě že to Winky nevadí....."

"Ale....?"

"Co ale?" optá se o to víc zmateně Winky.

"No vypadalo to, že jsi ještě chtěla nějak pokračovat, než ti to nevyklouzlo pryč."

"To ne..Winky nic dál říkat nechtěla opravdu." ujistí ho, a snaží se působit opět normálně.

"No tak Severusy, neděs ji, je tu sotva pár minut, a už ji takto strašíš. Sám si souhlasil, no ne tak zcela, ale i tak. Dej ji šanci, jistě si ji oblíbíš a ona tebe. Jen to je na ní prostě všechno nové. Ty emoce a to vše."

"Mhhhh nejspíš máš pravdu." odpoví mi na to, což Winky přinutí k malému úsměvu, za to že jsem se ji pokusila nějak hájit.

"Tak jak to vidíš?" zeptám se ji, když přemístím svůj pohled k ní.

"Winky to přijímá." řekne pohotově, takže tady to asi už bylo vyřešené, teď se jen připravit na ty jeho proměny do budoucna, a taky pak na cestu k mým rodičům do Austrálie.

"Dobrá tedy. Jestli jsi připravená, tak mi jdi uklidit ten nepořádek v kuchyni a pak vyčisti vše na čem najdeš nějaký ten náznak prachu a špíny." rozdá ji ihned úkoly, aby se nijak nenudila.

"Ano pane..Winky to půjde udělat hned." odpoví a razí tedy směr kuchyň, po cestě tam si vykouzlí hadřík a vše další, pak nás nechá o samotě, v prostoru, který se podobá menšímu obýváku, takže se opět pustíme do malé debaty, u které se jaksi přemístím blíž k jeho osobě, jelikož jsem měla pocit, no spíš jsem měla nutkání ho políbit a tak podobně, jen abych mu opravdu dokázala, že o ten vztah, a to ten vážný s ním opravdu stojím. 

Jistě nehodlám ho na první metě nijak nutit, aby jsme šli spolu do postele nebo tak něco, ale když to nezačne on, tak kdo jiný? Jasně že to zbude na mě, no tak se hold jde konat, když už on se k tomu moc nemá, nebo to dělá naschvál, a jen čeká co vypadne ze mě. Winky si hleděla svého, takže sotva by do něčeho takového mohla zasahovat, no a dveře od pracovny, spíš jeho kabinetu byli zamknuté, o to jsem se už postarala, zatímco dával úkoly pro Winky, takže nás tady nikdo rušit rozhodně nebude, pokud by mělo dojít k nějakému malému románku. V což jsem doufala že by mohlo dojít. Jinak už nevím, jak bych na něj mohla zapůsobit, aby se k něčemu taky odhodlal sám od sebe. Dle mého jsem ty signály vysílala dost jasně a zřetelně, takže by je mohl přehlédnout jedině hlupák nebo někdo takový podobný, případně kdoví kdo ještě.

Věnováno i ostatním co to ještě čtou :)

Uvidíme se opět u další kapitoly :D