*Půl roku po narození Sokola*
Vranitlapka byla čerstvá učednice, sestra Sokolíka a Sýkortlapky. Byl začátek léta a ona šla na lov. Sama. Měla předvést co dokáže. Její učitel Čmelák ji měl pozorovat. Všude kolem to bylo zelené a voněli různé druhy květin. Hmyz kolem bzučel a otáčí veselé cvrlikali. Vrannitlapka začal cítit čerstvý pach hraboše a rozběhla se za ním. To nebyla dobrá volba. Hraboše spatřila jen na malý okamžik, jak zalézá do nory pod zem. Vránnitlapka naštvaně kopla do malé bedly před ní.

Taková šance. Já hloupá!

Bylo velké horko. Vranitlapka cítila jak se potí. Pak ucítila pach odpařené vody.

No jasně jezero! Tam bych mohla zkusit ulovit rybu.

Vranitlapka se rozběhla za jezerem. Běžela podél lesa a louky, tráva ji příjemně hladila po tapkách. Dostala se až na kraj menšího srazu nad jezerem.

Nádherný výhled.

Pak sebehla dolů ke kamenům. Pak si všimla ryby, která proplavala kolem kamenů.

Musím se dostat na druhý břeh, tam se bude dobře chytat.

Vranitlapka vesele skočila na první kámen a poskakovala dál, za rybou. Kameny byli hladké a kluzké. Už byla na předposledním kameni a připravovala se na skok ale tlapka ji podklouzla a ona spadla do vody.  Máchala kolem sebe bezmocně tlapkama a nemohla se dostat ke kameni. Ba naopak, se od něj vzdálila. Pak ale u tlapi ucítila tlak. Vodní vír! Tahal dolů a ona nemohl nic dělat
,,Čmekáku! Pomoc! *Prsk* Pomoc!" křičela a topila se. Bezmocně se snažila dostat na hladinu a nepolikat vodu.

Ne, ne...

Docházel jí dech a vodní proud ji stahoval dolů. Už to nemohla vydržet a hrdlo se jí stahovalo. Pak, proti své vůli otevřela tlamičku a do plic je jí dostala voda. Také vlivem proudu zmizela pod hladinou...

Snad se vám to líbilo. (:
Taková kratší kapitola