Utřu si zpocené čelo kouskem toaletního papíru, který následně hodím do přeplněného koše. Je mi špatně. Vypila jsem velké množství alkoholu. Nevydržím to. Opatrně položí mobil na zem. Vstanu. Otočím se. Zvednu prkýnko. Vlasy si přidržím. Nechci, aby se mi namočily do zvratků. Utřu si pusu, když se všechen můj obsah žaludku dostane do záchodové mísy. Spláchnu. Vezmu mobil ze země a přečtu si zprávu od Harryho.

Your_Hazz_03 : Pošli mi adresu toho klubu?

Kylia- : Ty fakt přijdeš?

Your_Hazz_03 : Asi jo. Ale pojedu busem.

Kylia- : Proč nejdeš pěšky?

Your_Hazz_03 : V tuto dobu většinou autobusem nikdo nejde. A navíc tam je wi-fi zdarma. Přeci si nebudu plýtvat data.

Kylia- : A bereš si nějaký převlek?

Your_Hazz_03 : Maximálně mikinu s kapucí a i ty sluneční brýle. Bude to sice nápadné, ale mě je to fuk.

Kylia- : Dám ti do držky, jestli si mi celou tu dobu lhal.

Your_Hazz_03 : Mám se bát?

Kylia- : Jistě.

Your_Hazz_03 : Dobře. Napiš mi tu adresu.

Napíšu mu ji. Odemknu dveře od záchodu a vydám se k obrovskému zrcadlu. Mobil dám vedle umyvadla. Rukama se opřu o mramorovou desku pod umyvadlem. Dívám se na sebe do zrcadla. Vypadám jako troska. Celý make-up mám v pohodě kromě rozmazané řasenky. Prsty namočím do vlažné vody a černé šmouhy pod očima si začnu upravovat. Pak mi dojde, že ta řasenka je voděodolná a ještě k tomu si místo toho sundám korektor, který zakrývá kruhy pod očima.

Vzdychnu, protože jsem na sebe naštvaná. Ještě k tomu rukou drcnu do mobilu a ten sklouzne do umyvadla.

„Ne to ne! To se může stát jenom mě!" vytáhnu trochu mokrý mobil z umyvadla. Chvíli ho utírám papírovými utěrkami. Nepomáhá to. Nakonec po vypotřebovaném úsilí mávnu rukou. Mobil je v celku suchy a hlavní je to, že funguje. Ne snad?

Vyjdu z umývárny. Projdu kolem líbajících a navzájem požírajících se párů. Ne vážně. Někteří mají hlavu svého partnera strčenou v smradlavé tlamě. Podle mě by si měli začít čistit zuby.

„Čau kočko." uslyším za svými zády. Ohlédnu se. Dělám, jako že se rozhlížím kolem.

„Počkej," nadzvednu obočí, „oni tu povolili vstup lidem i se zvířaty?" tázavě se na něj podívám. Nemyslím to vážně. Spíše nesnáším, když mě někdo takhle osloví.

„Nic o tom nevím, ale myslel jsem tím tebe." ukáže na mě prstem. Mrkne. Snaží se vypadat co nejvíce přitažlivě. Bohužel se mu to nedaří.

Protočím očima v sloup. Začnu se prodírat davem. Pokouším se najít svoji partu. Především se dívám nahoru, protože Jason je hrozně moc vysoký. Zastavím se, abych si přečetla nejnovější zprávu od Harryho.

Před 15 minutami

Your_Hazz_03 : Tak já se jdu převléct a vyrazím.

Kylia- : Fajn. Málem se mi utopil mobil.

Your_Hazz_03 : Spadl ti do záchodu? Myslím, že to bylo tím, že si měla moc rozkročené nohy.

Kylia- : Ne. Seděla jsem na prkýnku, kdyby něco. Mimochodem, kde si teď?

Your_Hazz_03 : Sedím v autobuse.

Kylia- : Já myslela, že si celebrity vždycky vezou zadek v limuzíně.

Your_Hazz_03 : Je dost pozdě, tak proto.

Kylia- : Však existují i taxíky ne?

Strčí do mě loktem Megan. Mobil málem upustím na zem.

„Kdes byla celou dobu?" směje se mému zmatenému výrazu.

„Olizovala beztak někoho." Jason se rukou opře o ramena zrzavé Jessicy.

„Ale prosím tě. Zvracela jsem. Takže jsem nedělala nic zajímavého." mávnu opět rukou a zamířím si sednout k baru. Rozhodnu se si zase něco objednat. Megan se posadí vedle mě.

„Čekáš na někoho? Vypadáš totiž hrozně nervózně." natočí se směrem ke mně.

„No dá se to tak říct. Přijde sem možná jeden kluk." Napiji se ze sklenice, kterou mi zrovna přinesl barman. Megan přinese úplně to samé.

„Fakt? Hustý. Jak dlouho se znáte?" hledí na mě s otevřenou pusou. Asi to bude tím, že jsem si sem nikdy žádného kluka nepozvala.

„Já ho už nějakou dobu, ale on mě... no... asi den." pozoruji Megan. Ta se zrovna napije ze sklenice a obsah, který má zrovna v puse na mě vyprskne. Kapky si utřu z obličeje. Mám opravdu štěstí. Nedostalo se mi to do očí.

„Cože?!" hledí na mě s vykulenýma očima. Krčím rameny.

„Tak holka ty máš dost," dopije zbylý obsah sklenice a třísknutím ji položí na bar, „já se jdu zatím bavit. Ty si daty na něj počkej. A když sem přijde nějaký dědula tak mi tě bude líto." Vstane a zmizí v davu polonahých tanečníků. Napiji se a pokračuji v konverzaci s Harrym.

Your_Hazz_03 : No, já vím.

Kylia- : A proč si nejel taxíkem?

Your_Hazz_03: Zjistili by název hotelu, ve kterém právě trávím tento týden.

Kylia- : Už tady budeš?

Your_Hazz_03 : Proč? Nemůžeš se dočkat?

Kylia- : Právě se mi do ksichtu vysmála má nejlepší kamarádka.

Your_Hazz_03 : Ou. Nechtěl bych. To ještě zbývají dvě zastávky. Potom musím dojít pěšky.

Kylia- : A dojdeš to?

Your_Hazz_03 : A proč by ne?

Kylia- : No jestli máš klouby a záda v pořádku, dědku. A nepotřebuješ takový to chodítko?

Your_Hazz_03 : ...

Kylia- : Víš, co mi došlo? Že naše zprávy vypadají ironicky.

Your_Hazz_03 : Proč?

Kylia- : Vůbec nepíšeme smajlíky, což je zvláštní.

„Dáte si ještě úplně to samé?" vyruší mě barman z vášnivého chatování. Já pouze kývnu. Vezme sklenici a nalije do ní samé. Začne se věnovat ostatním.

Your_Hazz_03 : Čekej mě u dveří.

Kylia- : Ok.

Rychlostí blesku vstanu a zamířím ke dveřím. Dovnitř se hrne spousta lidí. Zaměřuji se především na lidi s mikinami a se slunečními brýlemi. Čekám tu pár minut a nic.

Kylia- : Kde jsi?

Your_Hazz_03 : A jo. Já si spletl klub.

Protočím očima. Zvednu pohled od displeje. Podívám se před sebe. Uvidím ho. V ruce drží Iphone. Dívá se na mě a já na něj. Je to zvláštní pocit. Doslova nejzvláštnější pocit, který jsem kdy pocítila. Kdybych byla malá tak bych určitě na místě omdlela. Štípnu se do ramene. Nechci, aby tohle byl sen. Pomalým krokem se ke mně přibližuje. Stojíme naproti sobě. Oba mlčíme.

„Eee... Ahoj?" nevím co bych mu měla říct. Přitom si v psané formě povídáme naprosto normálně. To bude asi tím, že se chovám jinak na internetu a jinak v realitě.

„Takže mi do držky nedáš?" usmívá se. Já jenom vrtím hlavou.

„Tobě? Nikdy. Já jsem si myslela, že sis ze mě dělal srandu."

„Ne to fakticky nedělal." stále se usmívá. Má ten nejkrásnější úsměv na světě.

Snažím se slzy zadržet v očích, ale nejde to. Za nedlouho mi začínají stékat po tvářích. Brečím jako malé dítě. Jako malé opilé dítě.

„Nemusíš plakat."

„Tobě se to lehce řekne. Ty nemáš důvod k tomu, abys brečel. Já jo." Snažím se slzy otřít. Brečím čím dál tím víc.

„Tys mi splnil sen." Zasměji se. Na chvíli to vypadá jako bych brečela smíchy. Brečím, ale štěstím. 

„A to je asi dobře, co?"

Kývnu.

„Tak to je dobře," poplácá mě po rameni, „A teď přestaň plakat. Přilákáš na na nás pozornost. A v bulváru se o mně budou psát všelijaké kecy."

„Neboj." Zasměji se a hluboce se nadechnu.

„V realitě jsi nějaká přecitlivělá... Na internetu se chováš až moc drsně." mrkne.

„Možná jen trochu. Ale zas tak citlivá nejsem. Jsem maximálně tak opilá." krčím rameny. Pozoruji každý jeho pohyb.

„To jsem si všiml. A došlo ti, že když se zítra probudíš tak si nebudeš nic pamatovat?" dívá se na mě celkem zvláštním způsobem. 

„Proto nechci, aby dnešek skončil," řeknu vážně, „proto bychom se měli jít začít bavit." Usmívám se. On jenom kývne.

„Ale ještě předtím tě budu muset obejmout," odmlčím se, „chci si být jistá, že jsi reálný. A že nemám halucinace."

„Nemám námitky."

Chytnu ho kolem pasu a obejmu ho. On mi objetí oplatí. Doopravdy nechci, aby dnešek skončil.

---------------------------------------------------------------------

Prosím komentáře.

• Je to divný, ale začínám psát nějak aktivně. :D