Drobné upozornění, které by se možná mohlo hodit. Ve Wayardu, alias světu Windiga, jsou prohozeny sluneční světové strany, takže náš východ je jejich západ a náš západ je jejich východ. Enjoy 👍

,, Takže si to ujasníme. Tvá existence bude akceptována, ale víc nečekej. Jedna chyba a jsi tuhej, rozumíš!?"

To byla Nita. Zuřící a naježená polokočka, která nyní syčela výhrůžky do Nomádových očí. Ten jí pohled, když už ne v klidu tak alespoň pevně, oplácel.

Tahle skupina se ale nehodlala shodnou snad na ničem. Yajshen se na Feliňanku ublíženě podíval a pak začal poněkud agresivně namítat. On, ani Innak se s Nomádovou přítomností nehodlali smiřovat.

A Stellaris začala pomalu litovat, že tu s nimi je. Nehodlala se zapojit do probíhající hádky, protože neměla co k tomu říct. Nezbylo jí, než čekat na konec, který se ale zcela očividně v nejbližších chvilkách nedostaví.

Rozhlížela se po okolí. Na pravé straně, tedy na západě, se uprostřed propasti tyčila do výšin Sae El'dora, kterou ve spirálách a jiných obrázcích obletovali draci, ummaci, drakuani a všelijaká jiná havěť. Za jejími hradbami z šedavého kamene se do nekončících dálav rozprostíraly Therakelandijské lesy, které sice nebyly Therakelandijské a s lesem to nemělo nic společného, ale na to se nesmí koukat.

Přímo za sebou na jihu, i když trochu dál, se tyčily hory. Jejich jména neznala, ale určitě se je brzy dozví. Na vrcholcích se třpytil sníh, který pod silnými paprsky letního slunce pomalu tál. Trochu blíže byly vysoké smrčiny, které ještě místy nesly sněhové čepičky. Čím blíže stromy byly, tím menší se zdály a o to více listnatých stromů (převážně dubů a buků) tam rostlo.

Po otočce do prava neviděla téměř nic, neboť její výhled na stranu východní zakrývalo obří skalisko. I když zaklonila hlavu jak nejvíce to šlo, nedohlédla na jeho vrchol. Vzdala to tedy a otočila se k nejzajímavější straně - k severu.

V nejbližším okolí bylo travnaté pole. Čím vzdálenější trsy byly, tím se zvyšovali. Za tímto travnatým jezerem  by se dali spatřit jakési krystalky, které se tyčily do výše. Nedbaje zákonů fyziky některé dokonce levitovaly a samovolně se přemisťovali. Tomu místu se říkalo Arvën irmith a nikdy tam nevkročila živá bytost. I kdyby se o to nějaký blázen pokusil, tak už by se nikdy nevrátil.

Za tímto podivným místem, které protkávala stříbřitá mlha, už nebylo nic, jen zvláštní modrá plocha, která se táhla míle a míle k obzoru.

To bude moře! Zašeptala Stellaris do ticha. V životě nic takového neviděla a  byla velmi překvapena jeho velikostí. Někteří lidé v Aeghrou mu říkali velká kaluž a tak si myslela, že nebude větší než Tarkánské jezero, což byl jen zatopený povrchový důl. U něj se dalo snadno dohlédnout na druhý břeh i na dlouho se táhnoucí pole za ním,  ale teď tady stála u moře a koukala na tu nekončící vodní plochu.

Z jejího rozjímání ji vytrhl zvuk šustícího papíru. Malý lísteček hnal vánek po kamenech a Stellaris nedělalo problémy se sehnout a chytit ho. Po jeho rozložení a narovnání zklamaně vzdechla, protože na něm bylo něco napsáno. A díky své negramotnosti neměla nejmenší tušení co.

,, Eh," začala nesměle Atrayanka, ,, nerada ruším vaši debatu o smyslu života, ale myslím, že tohle je asi trochu důležitější." A začala mávat papírem nad hlavou. Nita jí ho vztekle vyškubla z ruky a začala nahlas předčítat.

,, Teď pamatuj si dobře ona slova do ticha. V místě, kde žiji i člověk utichá. Jsem tak blízko a přeci vzdálený, jsem jako krystal chodící po zemi.

Můj chrám je zelený, má peřina je mech. Jestli tě to nebaví, klidně toho nech. Buď půjdeš za mnou, nebo já za tebou, stejně se setkáme. Pod letní oblohou.

Jestliže na sever vydáš se, na jihu mě nalezneš. Jestliže na východ půjdeš, budu na západě. Jsem něco jiného než si myslíš.

PS: Tohle jsem nepsala já, takže na mě nic neházejte. Mám za úkol vás celou cestu sledovat, ale nevšimnete si toho. Hodně zdaru
                                 ~Shiloh"

Skupinka, která se ještě před pár vteřinami chtěla zamordovat  mezi sebou, si nyní vyměňovala nechápavé pohledy. Všichni čtyři doufali, že to někdo jiný chápe, ale zřejmě byli úplně všichni stejně v koncích.

,, Takže?" Zeptal se Innak. On byl válečník, ne mudrc. Doufal, že to za něj vyřeší Nita, která se asi jako jediná intenzivně zabývala četbou.

,, Takže..." Napodobila ho Feliňanka.

,, Takže by jsme mohli přestat takžovat a začít pracovat. Vždyť je to úplně primitivní!" Ozval se Nomád. Nikdo mu do teď nevěnoval takovou pozornost, aby si všimnul jeho zmizení. Stál u lesa a volal na ně, ale většině skupinky se nechtělo za ním.

Nita se zase ujala slova. ,, Takže, myslíte, že je ta krysa dost důvěryhodná, abychom za ním šli?" Takovouhle jízlivost od Nity Stellaris rozhodně nečekala. Myslela, že je milá a příjemná, ale očividně měla i svou druhou stranu. Bylo načase zasáhnout.

,, To, že vašim národům jeho kmen něco udělal ještě neznamená, že vás chce zabít. Můžete třeba na chvilku začít ignorovat svoje předsudky a začít uvažovat jako inteligentně myslící bytosti? Zatím nic neudělal, tak mu taky nic nedělejte, fajn?"

Chvilku si vyměňovali pár nehezkých slovíček, ale nakonec dali Stellaris za pravdu. Vydali se tedy k lesu, kde na ně čekal Nomád.

Veselé vánoce! Původně měl vyjít speciál, ale něco se pokazilo 😅. Tak stane se. Užívejte, přežívejte a hlavně se moc neopijte!