Stellaris měla překrásný výhled ze hřbetu dračice Jirgeni. Asi před pěti minutami ji bílá alfa vyzvala, aby se uvelebila do připraveného sedla na jejím hřbetě, protože řeka po níž plula ani ne za sedmdesát stop {pozn. Sedmdesát stop je délka zhruba dvaceti dvou metrů} ústí ve vysoký vodopád.

Nyní, když byla vysoko nad Maoristhaeskou džunglí, viděla, že stromy se táhnou míle a míle daleko, až někam k obzoru. Připomnělo jí to dobu, kdy cestovala s Tonrakem, Kirikenem, Nerou a Amixem a jejich zdánlivě nekonečnou cestu nad Lesem Padlé Říše. Tenkrát se bála sama letět na klidné Neře, natož na velkém stínovém drakovi Amixovi, který byl stejně klidný jako býk na zápasech.

Přestala se bát až po tom, když na ni Nera poprvé a zatím naposledy promluvila. Ujistila ji, že kdyby nechala spadnout svého jezdce, sama by nejraději naletěla do skály. Stella se od té chvíle nebála vyhoupnout se do jejího sedla a třeba hodinu i více létat sem a tam. Tonrak jí dokonce prozradil, jak ji má řídit, protože Kiriken (i přes to, že Nera byla jeho dračice) se nějak neměl k vysvětlování. Na Amixe se i tak stále bála.

,, Jirgeni, jsou všichni draci členy bouří, nebo jsou i samotáři?" Zeptala se po chvilce Stellaris. Nahoře bylo děsně ticho, jaké nikdy nezažila. A bylo jí neuvěřitelně nepříjemné. V hlavě měla tisíc otázek, ale začala je vypouštět postupně, aby jí na chvilku vydrželi.

,, Jsou i samotáři, ale takhle jim neříkáme. Pro nás jsou Ixerajs, ale lidé to píší jako Exiareic. Nechápu, proč prostě nepíší to, co slyší..."

A mě je to platný jak drakovi chůze. Pomyslela si Stellaris. Jméno samotářských draků jí ale vnuklo další otázku, a tak jí Jirgeni okamžitě položila.

,, Když mají vlastní jméno samotáři, má i nějaké jméno alfa bouře?"

Jirgeni byla chvíli naprosto zticha, až se mladá dívka bála, že neodpoví. Pak ale Jirgeni začala mluvit, a to neskutečně rychle. Stellaris málem nestíhala její slova pobírat.

,, Ano, mají. Alfa bouře, jak jsi to nazvala, tomu se říká Virga. Pak jsou něco jako zástupci, ty by jsi možná řekla beta. Pro nás jsou Sagnity. Sagnita má povinnost chránit Virgu, prosazovat jeho nařízení a celkově udržovat bouři pohromadě. Pak jsou Visari, ale ne vždy. Jsou to vlastně Sagnity útočící na post Virgy a v bouři mají zvláštní postavení. Jsou dost uctívaní a většina bouře se jich bojí.

Pak máme ještě Grúgy, což jsou vlastně léčitelé. V bouři je stěží jeden, občas ani to, ale v uragánu bývají i tři. Jsou takoví dost nevypočitatelní, dost často jsou zrádci, ale pro bouři i uragán jsou naprosto nepostradatelní.

V uragánu bývají i Wertzui. Jsou to okrajoví válečníci. Je zvláštní, že aby jsi se stala Wertzuem, nemusíš nastoupit k vyučení k nějakému členovi v skupině, ale musíš být Virgou cizí bouře. Jakmile se tvá bouře připojí k uragánu, z Virgy se stává Wertzui a z draků v bouři to, co zrovna chybí. Nejčastěji jsou lovci, ale mohou se stát i Sagnitou. Pochytila jsi alespoň něco?" Zakončila svůj monolog Jirgeni.

Stella se ze všech sil snažila si něco zapamatovat, ale z proudu nových pojmů chrlených Jirgeni si zapamatovala jen Virgy, Sagnity a nějaké útočící zástupce, kterým v duchu začala přezdívat AB- alfabety. I tak přisvědčila k otázce od dračice, protože její sáhodlouhý výklad se jí nechtěl poslouchat podruhé.

Jirgeni si začala pochvalovat. ,, Je fajn, že si mám zase s kým popovídat. Většina lidí které nosím nejsou dvakrát zdílní. A Starý Mistr také není typ na plané tlachání. No, to ale poznáš sama." Bílá dračice tak nějak ignorovala fakt, že zatím nejvíc mluvila ona.

Stellaris měla stále otázek plnou hlavu. Nechtěla ale, aby Virga co ji tak ochotně nese, zase začala nezastavitelně mlít. Pokoušela se proto myslet na něco jiného. Když vzpomínala na krásná stvoření pohupující se v korunách džungle, v mysli jí vyvstanuli Jirgeniny narážky na jakéhosi starého mistra, ke kterému ji zřejmě dračice nese. A tak, než se stihla opanovat, jí z pusy vyklouzla další otázka.

,, Kdo je k sakru Starý Mistr!?" Zašeptala. Jirgeni ji ale stejně slyšela.

,, To je takový moc milý stařeček, ale je hluchý jak poleno. Je to přítel můj, i celé mé bouře. Dal se do služeb Strážců Lothrenu, kteří sídlí v Omnest'mollar. Ještě se s nimi uvidíš, na to bych vsadila křídla."

Bílá dračice začala v širokých kruzích klesat na mítinku. Kamenné kostky prorostlé trávou a mechem se rychle přibližovali a větrná dračice ladně dosedla na šedé prostranství.

Stellaris se nechtělo vylézt z pohodlného sedla. S Jirgeni mohla jen povídat a na nic u toho nemyslet, kdežto tady na zemi na ní dolehla skutečnost, že vlastně nic nemá. Domov nemá, rodinu nemá, přátele nemá, dokonce ani kam jít nemá. Jediné co jí tedy zbývalo bylo nechat se zmítat vírem bohyně osudu Faright, která s ní nejspíš ve svých pozemských hrách ani nepočítala.

Jirgeni se zatřásla. Probrala tím mladou dívku na jejím hřbetě do reality.

,,Moc ráda jsem tě poznala. " Sklonila k zemi hlavu dračice. Jemné sluneční paprsky se jí odrazili od šupin, takže si Stellaris všimla, že Virga bouře je vlastně nažloutlá. Na všechny strany házela že svého krku světle žlutá prasátka, která na zemi vytvářela prapodivnou hru světel a stínů.

Zadul mocný vítr a Jirgeni byla ta tam. Jediné, co dosvědčovalo její nedávnou přítomnost byly dvě dlouhé rýhy vyrytých drnů.

A Stellaris osaměla.