Bylo časně ráno, když jsem vstával. Slunce ještě pořádně nevylezlo, ale i tak jsem vstal. Nemám ve zvyku vyspávat do obědních hodin a ani to nešlo, když zuří válka.

Vylezl jsem před stan a sledoval nováčky, který běhali kolečko okolo tábora. Všiml jsem si Erena a zalezl zpátky do stanu nechtěl jsem ho vidět ne teď.

I tak se mu nemůžu vyhýbat celý den. Ten kluk se mi líbí má v sobě něco, co se nevidí jen tak u někoho.

Vyhrnul jsem si košili a pohlédl na modřinu, kterou jsem měl po raně od Erena, ani jsem si nevšiml, že mě zasáhl.

O měsíc později jsem připravoval můj tým na první misi. Bylo to součástí výcviku, ale já jsem připravoval na misi je to pro ně lepší.

,,Budete poslouchat každé mé slovo jasný?!" pohlédl jsem na Erena.  ,,Ano,pane!" všichni naraz vykřikli.

Pak jsem se otočil a šel k náklaďáku do, kterého jsem nastoupil.  Ostatní si přisedli ke mně. Eren si sedl naproti mě a přiblbě se usmál.

Opřel jsem se a důstojnickou čepici si dal víc do čela. ,,Idiot..." zamumlal jsem. 

Po několika hodinách jsme dorazili na místo. Byla to menší vesnička, kterou máme za úkol hlídat.

Ostatní měli nabito slepými, ale já a ostatní vojáci měli nabito ostrými, kdyby náhodou se něco stalo. Něco co nebylo v plánu vůči výcviku.

,,Týme!  Nacházíme se v menší vesnici, kterou máte bránit...útěk nebo porušení kázně bude trestán!  Trest vymyslím já...a budete ho plnit pod mým dozorem!"vykřikl jsem. 

,,Ano, pane!"