Procházeli jsme ulicemi a kryli si zada. Do cíle nám zbývalo jen pár metrů. Ulice byli čisté a tiché, dokud nám ticho nepřerušil zvuk vysílačky. ,,Liško sedm! Nechoďte do stanoviště! Opakuji..." šumění přerušilo spojení.

V posledních minutách jsme mohli slyšet výstřely a křik. moji vojáci trochu znezjistili.  ,,Jsme obklíčení? " zeptal se jeden z nich.  ,,Držte huby a poslouchejte mé rozkazy nikomu se nic nestane," pokračuji dál.

Vojáci mě následovali. ,,Nenechám vás zemřít...už to nedopustím," v koutku oka jsem zahlédl nepřítele.  ,,Schovejte se! Hned!' všichni se schovali a Erena jsem do krytu stáhl ja.

,,Proč, kapitáne?" zeptal se. ,,Jsme si kvit spratku," opřu se o stěnu a kouknu přes okno zda je nezahlédnu.

Stiskl jsem zbraň a namířil směrem k oknu odkud vycházeli výstřely.  Zabil jsem pár nepřátel a odebrali jsme se o několik budov dál. Nevěděli jsme kolik nepřátel tu na nás čeká, a tak jsme se ukrývali za rozpadlými zdmi.

Rukama jsem přiděloval rozkazy a snažil se je posílat do ne moc nebezpečných míst. Při přidělování rozkazů jsem, ale vykryl své rameno a schytal kulku přímo do ramene.

Bolest mě projela celým tělem a zastavila se, až po několika minutách.  Ležel jsem tváří v písku a sledoval lékaře, který se mi snažili zastavit krvácení.  ,,Nebojte se je to čistý průstřel. Budete v pořádku," pohlédl jsem na něj a souhlasně přikývl.

,,Byl jste mimo pár hodin mezitím jsme to tu vyčistili. Dostaneme vás odsud," řekl Eren a zavedl mě. Opřel mě o sebe a táhl za ostatními.

,,Zabili jste toho odstřelovače?" pohlédl jsem na ostaní.  ,,Ano pane. Jsou mrtvý všichni," odpověděl Eren a táhl mě k hamru, který údajně dorazili pár minut potom než mě postřelili.

Vysadili mě na hamr a nastoupili hned po mně. Zavřel jsem oči a odpočíval.  Tohle mi výjde na pár týdnů doma...netěšilo mě to, ale s tímhle zraněním bojovat nemůžu.