prosinec 1975

Toho rána bylo ve Velké síni až nečekané ticho. Jediný halas přicházel od Zmijozelského stolu, u kterého několik starších studentů hýřilo úsměvy a vtípky. Nejhlasitějším z nich byl pak Avery, jemuž hrdě sekundoval Mulciber a na dovršení toho všeho ještě Evan Rosier, který se sice k pochybné skupince Zmijozelských přidal teprve nedávno, zato se velice rychle adaptoval.

Několik výtisků Denního věštce kolovalo mezi studenty z ruky do ruky a po místnosti se postupně rozléhalo tiché naléhavé šuškání, jak se spolu všichni znepokojeně vybavovali.

„Pane bože," zalapala Mary po dechu, když se jí noviny konečně dostaly do rukou. Zakryla si ústa rukou a do očí se jí draly slzy, které se pokoušela zaplašit mrkáním.

Tragédie v centru Londýna.

Hlásal tučný titulek na hlavní straně kouzelnického zpravodaje.

Ve včerejších podvečerních hodinách došlo k největšímu útoku přisluhovačů Vy-víte-koho, který jsme dosud zaznamenali. Odehrál se na tržnici před mudlovskou budovou známou jako Covent Garden.

Zde měl podle neoficiálních zdrojů proběhnout přátelský sraz několika bývalých studentů Bradavic, který byl zřejmě hlavním cílem smrtijedů. Domníváme se, že šlo o další z barbarských útoků mířených proti mudlorozeným, kterých poslední dobou na území Británie až znepokojivě přibývá.

Na místě zůstalo šest mrtvých kouzelníků a patnáct mudlů. Mezi zemřelými je i potomek slavné věštkyně Cassandry Trelawneyové, Alfred.

Ministerstvo kouzel momentálně pracuje na úpravě paměti všech mudlů, kteří se pohybovali v okolí. V případě dalších informací vás budeme neprodleně informovat.

Pohled Mary Macdonaldové okamžitě zabrousil k havraspárskému stolu, u kterého seděla drobná třeťačka s neposednými rozcuchanými kadeřemi. Oči skryté za silnými brýlemi mělo děvče zalité slzami a pod tíhou pohledů spolužáků se nakonec zvedlo od stolu a s pláčem zmizelo z Velké síně.

„Chudák Sybila. Byl to její tatínek," zašeptala Marlene do ucha Peterovi, který seděl hned vedle ní a sledoval, jak záda malé Sybily Trelawneyové zmizela za rohem.

„Neměl by za ní někdo jít?" zašeptala Alice ustaraně. Jako jediná z nich už totiž pocítila bolest ztráty těch nejbližších rukou smrtijedů, a ta se jí teď vracela jako bumerang.

Tou dobou už se ale od orlího stolu zvedl Xenofílius Láskorád ve svém hábitu ozdobeném barevnými kolečky a vyrazil za svou mladší spolužačkou.

Dokonce i James se Siriusem byli dnes až nečekaně tišší a zamlklí. Dvanácterák se jenom mlčky vrtal ve své snídani, ze které nesnědl jediné sousto, a Sirius si okamžitě po přečtení článku na stůl rozložil pergamen a ve spěchu naškrábal krátký vzkaz plný kaněk.

Drahá Andromedo,

upřímně doufám, že jste ty, Ted i malá Nymfadora v pořádku. Buďte na sebe opatrní! Jsem si jistý, že Bellatrix se tvé rodině pokusí ublížit. Odepiš, prosím, obratem.

S přáním zdraví a štěstí

Sirius

Mladý Black měl poslední dobou o své blízké čím dál tím větší strach. A ten největší měl právě o Andromedu, která byla považována za krvezrádce. Šla totiž za svým srdcem a vzala si čaroděje mudlovského původu, což se v rodině Blacků rovnalo té nejhorší zradě, jaké se mohla dopustit. A přesně kvůli tomu ji měl Sirius nejraději. Obdivoval její obrovskou odvahu, se kterou zpřetrhala pouta a vyrazila žít takový život, jaký si vysnila.

„Siriusi?" obrátil se na něj Náměsíčník tiše.

„To je v pohodě. Půjdu do sovince a pošlu ten dopis. Sejdeme se v knihovně," poplácal Tichošlápek svého přítele po rameni a rychlým krokem opustil Velkou síň, doprovázený pohledy svých přátel.

Na nádvoří hradu, kterým musel po cestě projít, měl tu čest stát se svědkem nepříjemné hádky mezi Lily Evansovou a Severusem Snapem.

„–ale Mulciberův a Averyho smysl pro humor je učiněné zlo. Zlo, Seve. Nedokážu pochopit, jak se s nimi můžeš přátelit! Vždyť – pro Merlina – jak se mohli smát při čtení o té včerejší tragédii? Zemřelo tam přece tolik nevinných lidí!"

„Ale vždyť–" pokusil se Snape bránit své zmijozelské přátele.

„Jaké ale?" založila si Lily ruce na hrudníku a zamračila se.

„Není to jasný? Pro ně to nebyli lidi. Byli to krvezrádci a mudlorozený. Přesně tak Mulciber a Avery přemýšlí. Stejně jako Rosier a Wilkes. Nemůžou se dočkat až si nasadí masky a přidají se k čístce," přerušil jejich hádku naprosto nečekaně procházející Sirius.

Oba dva na něj překvapeně otočili hlavu a Snapeovi se na tváři okamžitě objevil nenávistný úšklebek. 

„Říká bratranec Bellatrix Lestrangeové, jedné z mála, která se nepokouší zakrývat komu patří její loajalita."

„Rodinu si člověk nevybírá, Srabusi," ušklíbl se Tichošlápek a při odchodu do Severuse ještě vrazil ramenem. „Ale přátele ano a ty sis vybral přímo skvostnou partičku přívrženců," zasyčel mu nenávistně do ucha, ovlivněn dnešními vypjatými emocemi.

„Blacku!" okřikla ho zamračeně Lily, které Sirius věnoval jeden jediný vyčítavý pohled než pokračoval ve své cestě do sovince.

„Vidíš to?! Neříkal jsem to, Lily?" ohradil se okamžitě Severus a narovnal si hábit, který mu Sirius svým drcnutím zmuchlal. „Nemůžeš si snad myslet, že jsou něco lepšího. Šikanují kohokoliv se jim zlíbí. Narozdíl od nich Avery–"

„–šikanuje jenom lidi jako jsem já," doplnila za něj Evansová a nakonec zvedla ruce v odmítavém gestu. „Dneska už jsem slyšela dost, Seve. Už nemám sílu na víc."

S hlubokým povzdechem se otočila na patě a vyrazila rovnou do knihovny, kde se uchýlila do svého oblíbeného kouta. Doufala, že bude mít dostatek klidu na své vlastní myšlenky, ale to se přepočítala. Jako první se k ní přidala Marlene, která dorazila přibližně po deseti minutách a okamžitě ji donutila pustit z ruky brk, jenž zrzka doteď svírala.

„Všimla sis, jak byl Sirius rozrušený? Možná se mi neozval proto, že má starosti. Měla bych za ním jít a dát mu najevo, že jsem tu pro něj, co myslíš?" spustila McKinnonová okamžitě. Ačkoliv Mary už posedlost dlouhovlasým Lvem přešla, o Marlene se to rozhodně říct nedalo.

Lily potlačila touhu praštit čelem do stolu a hlasitě se rozkřičet. Vždycky se snažila být dobrou kamarádkou a poslouchat všechna trápení svých spolužaček, jenže někdy ji děvčata zkrátka lezla na nervy. V duchu si občas představovala, co všechno by jim nejraději řekla, a nic z toho obvykle nebylo příliš lichotivé. Tyhle myšlenky nicméně nikdy neopustily její hlavu a ona se tak vždy alespoň na oko snažila působit jako bezchybná přítelkyně.

„Nevím, Marlene," pokrčila nakonec rameny. „Znáš ho přece daleko lépe než já."

Kdyby tak tušila, že to vůbec nebyla pravda.

„To je asi fakt," přikývla nakonec blonďatá Lvice. „Zkusím mu připravit nějaké překvápko."

„Hm," odvětila Lily a znovu zvedla brk, aby se mohla pustit do práce.

Ani tentokrát jí ovšem nebylo přáno, jelikož do knihovny dorazila i čtyřčlenná partička Pobertů, která obsadila stůl hned vedle. Remus, Sirius i Peter si poctivě rozložili své učebnice a chystali se splnit zadané úkoly, ale Dvanácterák při pohledu na Lily úplně zapomněl, proč do knihovny vlastně přišel. Z jeho ranní mlčenlivosti rázem nezůstalo vůbec nic.

„Hej, Evansová," upozornil na sebe okamžitě a loudavým krokem přešel přímo před její stůl. „Nechtěla bys se mnou o víkendu vyrazit do Prasinek?"

„Tos uhodl, že bych nechtěla," odsekla Lily okamžitě, přičemž prakticky nezvedla hlavu od pergamenu, do kterého upírala oči.

„Proč ne? Zašli bychom k madam Pacinkové, prý tam mají skvělou čokoládu," zopakoval informaci, kterou se kdysi dozvěděl ze Siriusova dopisu od Marlene.

„I ta nejsladší čokoládu by mi vedle tebe zhořkla v puse, Pottere," ušklíbla se Lily a konečně na svého spolužáka zvedla oči.

„Ty přece víš, že to chceš, Evansová. Tak se tomu přestaň bránit, hm?" naléhal dál James a oběma rukama se opřel o stůl, na kterém se Lily doteď pokoušela pracovat. Rukou si přitom prohrábl vlasy, aby vypadaly ještě daleko neupraveněji než doteď.

Dřív než ho zrzka stihla znovu odpálkovat, se ozvalo až neobvykle hlasité zaklapnutí knihy. To se Sirius v pozadí rozhodl opustit hrací plochu a stáhnout se do ústraní. Už nechtěl poslouchat, jak James na Lily dorážel a pokoušel se všemožnými cestami získat její pozornost; k tomu všemu navíc naprosto špatně. Ne nadarmo mu dával přečíst její dopisy. Na jejich základě už mohl brýlatý střelec dávno vytušit, že Lily nebyla úplně obyčejné děvče, a že na ni zkrátka musí jinak. 

Kdyby se James pokusil získat Lily přesně tak, jak mu jeho přítel radil, pravděpodobně by uspěl už tehdy, jenže James Potter měl svou vlastní pravdu a tvrdohlavě si stál za svým neodolatelným já.

Sirius neřekl vůbec nic. Jenom s nezaujatým výrazem v obličeji odkráčel z knihovny, doprovázen palčivým pohledem svého přítele Remuse. 

Hluboko uvnitř něj bublaly dosud nepoznané pocity, které ho mátly a zaháněly do kouta jako divoké zvíře. A přesně jako vyděšená šelma i reagoval. Po cestě do nebelvírské ložnice na schodech rozladěně strčil do jednoho třeťáka, přebarvil kočku Marlene McKinnonové na zeleno a na dovršení všeho ještě rozbil malou sadu kádinek, když ji až příliš hrubě odložil na stůl. S rukama založenýma za hlavou nakonec ulehl do postele a nechal se unášet vlastními myšlenkami.

Netrvalo dlouho a jeho hloubání přerušilo zaklepání zobáku na okno. Na odpověď od Andromedy bylo ještě příliš brzy, což znamenalo, že muselo jít o psaní od Lily. Došlo mu, že zrzka v knihovně zřejmě vůbec nepracovala na domácím úkolu, ale snažila se mu napsat jeden z dalších dopisů. Vyskočil z postele a otevřel okno tak rychle, že div nevypadlo z pantů, načež se netrpělivě pustil do čtení.

Milý neznámý,

měl jsi někdy pocit, že žiješ ve světě, který tě nechápe? Že ti všechno kolem připadá jako zlý sen a ty jen čekáš, až se probudíš? Já ano. Člověk, který o mě netuší vůbec nic, se přede mnou natřásá jako mistr světa, můj nejlepší přítel se mi čím dál tím víc vzdaluje a svět tam venku mě neuvěřitelně děsí. Jednou opustíme zdi Bradavic nadobro a realita si nás najde. Co bude potom? Co když nebudu dost silná, abych bojovala a přežila? Co když ani nedostanu šanci poznat, jaký život ve skutečnosti je?

Naplněná strachem z neznáma,

s láskou, Lily.

Tenhle dopis žmoulal Tichošlápek v rukou dlouho. Déle než jakýkoliv jiný před ním. Ze všech těch řádků čišelo stejné zoufalství a stejný strach, který poslední dobu svíral srdce i jemu. Rodina, pro kterou byl jenom špínou na podrážkách, jelikož nezastával jejich postoje, už dávno nebyla jeho opěrným bodem. I on měl strach z budoucnosti. Byl krvezrádce a všichni věděli, jak Pán zla zachází s křivopřísežníky.

Nakonec se úplně poprvé rozhodl, že tohle není dopis, který by měly vidět Jamesovy oči. Sám nevěděl proč. Možná v tom byla touha chránit Lilyno soukromí a zároveň i špetka sobectví. A možná v tom bylo daleko víc.

Milovaná Lily,

přišlo mi, jako bys psala o mém životě. Zdá se, že toho máme společného víc, než jsme původně mysleli. Tahle doba je těžká. Nepřeje zbabělcům ani slabochům, ale věř mi, když napíšu, že my dva nejsme ani jedno z toho. Dokud budeme dýchat, budeme i bojovat, klidně proti celému světu. Je lepší zemřít pro něco, čemu opravdu věříš, než žít v područí mocných. Nemůžu ti slíbit, že se nám válka vyhne. Naopak. Bojím se, že ta největší bitva nás teprve čeká, ale jednu věc ti odpřísáhnout můžu: Vždycky budu stát na tvé straně. Až do úplného konce. Ať už bude jakýkoliv.

Neboj se nic stínů, lásko
má nádherná rusovlásko.
Tlapky tiše našlapují,
před zlými sny tě ochraňují.

S láskou

Sir

Tichošlápek se na poslední chvíli zarazil, když si uvědomil, že začal psát své vlastní jméno. Tak moc se tentokrát nechal unést. Naštěstí se to pořád dalo zachránit. Z některého z předchozích dopisů si vybavil krátkou část, ve které Lily psala, že miluje britské legendy. Po chvilce přemýšlení tak přidal k podpisu ještě pár dalších slov.

Sir Lancelot, rytíř Tvého srdce.

Pergamen pečlivě sroloval a připevnil na nohu sovy, která doteď trpělivě čekala na pelesti jeho postele. Vypustil ji otevřeným oknem ven a sám se skácel po břiše do postele. Do konce sázky tou dobou zbývaly poslední tři týdny a on sám už konečně pochopil, že je čas za ní udělat tlustou čáru.

Došlo na Remusova slova. Tenhle konec opravdu zlomí víc než jenom jedno srdce.