Prvně mě Prérijní růže zavedla za zbytkem mojí prapodivné skupinky než nás co nejkratší cestou vzala napovrch do pouště.

Kdyby byla někým jiným nejspíš by co nejvíc oddalovala chvíli kdy se naše cesty opět rozdělí, jenže taková nebylo. Ona mě naučila mít povinnost vždy na prvním místě a ostatní odsunout dozadu.

,,Až najdeš jablko,"odmlčela se a pohled upřela na ústí tunelu kde už jsem viděla první červánky.

,, Žádné, jestli tenhle riskantní zbytečný úkol dokončíš?"zeptala jsem se provokativně a zopakovala jí tím její oblíbenou frázi. Popisovala tak spoustu věcí, které nespadali do obvyklých povinností.

,,Ne, vím že věříš, že to musíš udělat," reagovala s klidem, i když nevyvrátila že by se to v její hlavě rovnalo šílenství. ,,Ale kdyby ses cestou zpátky potulovala přes poušť... V mramorovém městě budeš vítána."

,,O tom pochybuju,"odfrkla jsem si a nebyla jsem jediná. Cassian vydal záhadný pohrdlivý zvuk hned po mě. Za celou dobu co jsme šli ven nepronesl ani slovo a ted se najednou ozve.

,, Pleteš se, a já mám důkaz který to potvrzuje,"řekla klidně.
Zastavila se a já tak nějak předpokládala, že z kapsy u kalhot vytáhne nějaký dopis nebo královský dekret. Místo toho si ale sundala ze zad vak o kterém jsem si ani nebyla jistá kde ho vzala, protože bych mohla přísahat, že před mým soubojem ho ještě neměla.

,,Tohle ti Malkiawa posílá,"dodala s pousmáním a otevřela ho abych viděla co je uvnitř.

Byly to spíš obyčejnosti co se hodí na každou cestu, jako jídlo nebo léčivá mast ale mě nejvíc zaujali předměty schované na úplném dně.

Královna mramorového města mi totiž poslala dvě nejkrásnějších dýky jaké jsem kdy viděla. Měli zahnuté ostří tenké jako okvětní plátky lotosu a lehké byly natolik, že kdybych je neviděla nevěřila bych, že je držím.
Něco mi ale napovídalo, že takové ostří prořízne naprosto cokoliv.

Neměla jsem slova a nebyla jsem jediná, i Azrel byl tou nádherou přímo uchvácen. Hned jsem si je upevnila k pasu, protože královna nic nedělá polovičatě. Mimo pochvy k nim totiž byl i pás ze spleteného stříbra. Krásně vše doladil k dokonalosti.

,, Úplatek?"zeptal se Cassian hořce, protože královně nejspíš stále neodpustil, že ho zavřela a neviděl souboj.

,, Poděkování,"opravila ho Prérijní růže.,,Za to, že ušetřila život jejího manžela, i když to znamenalo riskovat ten svůj. Pro Malkiawa to hodně znamená."

,, Kdybych to udělala jinak musela by se otevřít země a spolknout mě."poznamenala jsem a zastavila se.,,Dál už půjdeme sami,"

Nechtěla jsem se s ní loučit, protože čím déle času uplynulo od mého rozhovoru s Okem bouře tím horší bylo mé tušení. To načasování bylo prostě až příliš očividné než aby nic neznamenalo.

,, Samozřejmě, samota je přece údělem Daei," řekla klidně a jen já viděla ten skrytý podtext.

Přikývla jsem a sledovala její záda jak mizí zpět v nitru tunelu.

Vyšla jsem na vroucí slunce pouště a povzdechla si. Už nás čeká jen poslední etapa naší poutě.

,,Mae, než budeme pokračovat musím tě o něco požádat, "řekla jsem mu vážně, když mě došel a ruce si založila na hrudi jako by to pro měl být pomyslný štít před vším okolo.,,Pamatuješ jak jsme kdysi  hledali způsob jak udržet Animae na živu i když Daei není?"

,,Pamatuju si, že jsme nenašli nic jiného než jedno opravdu staré kouzlo propojení,"poznamenal a když jsem přikývla zamračil se.,, No a s kým by ses chtěla propojit?"

,, S Cassianem, "řekla jsem prostě.,, On už mě k sobě taky jednou dobrovolně připoutal a tentokrát je to pro dobrou věc."

Šey jako by to vycítila mi přistála na rameni a něžně se otřela zobákem o moje ucho. Zlehka jsem jí pohladila po peří a otočila se dozadu.
Ten Kar mi dluží minimálně jeden život, protože kdyby se ten souboj zvrhl jiným směrem mohlo být po něm.

Zvažovala jsem jak se ho zeptat když nás došel a upřel na mě maličko vyčítavý pohled.

,,Víš Helmalay, měla by ses prvně zeptat mě než se začneš domlouvat za mými zády, "odmlčel se.,,Ale Šey mám rád, takže to udělám ať to znamená cokoliv."

,, Tohle kouzlo je jedno z nejnáročnějších o kterém jsem kdy četl. "přidal se Mae.,, Není to jenom o složitém obrazci ale hlavně o to, že se do nejmenších detailů musí přenést přímo na kůži obou a to trvale. Mimo elfů není moc druhů co by něco takového dokázali."

,,Proč je to tak složité?"zeptal se nechápavě a od přemýšlení se mu vytvořili na čele vrásky.

,, Protože to Mae neoznačil správně, není to totiž obyčejné kouzlo ale rituál."vysvětlila jsem s pokročením ramen. ,, Vytvořil ho kdysi princ temných elfů pro Daei, která byla jeho milenkou. No, a tak složité je to proto, že přenesení minimálně části schopností Daei je doslova proti přírodě."

,,Temný elf a Daei,"ozval se Azrel a něco na jeho tónu se mi příliš nezamlouvalo. ,,To zní jako úžasný příběh, budeš nám ho vyprávět?"

,, Kdybych věděla, že budeš chtít slyšet každý byť trochu zajímavý příběh na který odkážu, tak se tomu vyhýbám."povzdechla jsem si naoko otráveně ale v duchu jsem byla ráda za to, že se zajímá.

,,A tohle je zajímavý?"zeptal se jako by mě tím chtěl přemluvit ať se přikloním na jeho stranu.

,,Docela,"poznamenala jsem a omluvně se podívala na Mae. Vím, že nás to zdrží ale tenhle příběh jim možná pomůže víc pochopit můj druh.

Sedla jsem si na jeden z kamenů u vchodu do tunelu a pobaveně se usmála když si všichni tři taky sedli, ale do písku.

,,Prvně bych asi měla zdůraznit, že temní elfové smlouvu nikdy nepodepsali i když společně s ostatními bytostmi odešli na ostrov. Vždy byly mnohem uzavřenějším společenstvím, dokonce i víc než Živlonošky."zkusila jsem je uvést do děje ale Azrel byl jako vždy plný otázek.

,, Tak jak se vůbec s Daei princ setkal?" zeptal se a já záporně zakroutila hlavou.

,,Sice znám celý příběh od jeho začátku, protože princ odnesl svůj deník do knihovny v baště, jinak ani já nejsem vševědoucí ale příliš by nás to zdrželo. Začnu tedy od momentu, který je pro nás nejdůležitější."zamítla jsem jeho snahu o prodloužení příběhu.,, Vše se vlastně zvrtlo díky jednomu starému zákonu temných elfů. Podle něj se princ nesmí dvořit nikomu jinému než ženě elfího národa a to Daei skutečně nebyla. Jeho otec král se naštval a nechal jí zavřít do kobky než připraví vše na její popravu. "

Princ si sedl ještě blíž aby mu nic neuniklo. Byl docela rozkošný.

,, Seděla na lavici když k ní princ dostal za pomoci nějaké podplacené stráže ale nebylo to dost aby jí mohl vysvobodit. Král chtěl krev a ostrov potřeboval ochrance.
Museli tedy najít jiné řešení, a princ jí slíbil že ho pro ní nalezne. "zhluboka jsem se nadechla a uhla pohledem na horizont.,, Než se na království temných elfů snesla tma vrátil se s dítětem uneseným z vesnice, bylo čisté a nevinné. Přesně takové jaké si Daei představovala jako svého nástupce.
Víc požadavků taky mít nemohla, tlačil je čas. S prvními paprsky příštího dne měla její hlava viset na bráně. "

,,Stalo se to? Myslím s její hlavou?" vyzvídal tiše, maličko zelený.

,, Ano, ale trvalo to jen chvilku protože déle to princ nesnel. "odpověděla jsem na jeho otázky.

,, Jak ten rituál proběhl?" zeptal se tentokrát Cassian a já na něj upřela svůj pohled.

,, Princ královskou dykou vyril do jejího zápěstí ornament, který následně její vlastní krví nakreslil, totožný ornament, na ruku dítěte. Stačil jeden rozdíl a nepovedlo by se to,"vysvětlila jsem.,, Následně magií obě značky trvale ukotvil v kůži a vytvořil spojení silnější než smrt."

,, Jak ten ornament vypadá?"zeptal se Cass. Chápala jsem jeho snahu zjistit každý aspekt něčeho co se ho týká, nebo brzy bude.

,,Mae ti to ukáže,"řekla jsem a nabídla svému příteli jednu z dýk, které jsem ještě ani já nepoužila.
Byla nejostřejší.

,, Začíná se pentagramem,"řekl a já se usmála jeho věcnému tónu. Nedivím se, protože nikdy neměl rád když do mi musel působit bolest.

,, Pentagram znázorňuje pět hlavních sil přírody, "vysvětlila jsem když se k tomu Mae už neměl. ,, Oheň, voda, vítr, země a životní energie. "

Cítila jsem jak mi ostří prořízlo kůži a prvotní bolest rychle vystřídal spalující žár.
První krok následuje pocit jako by se člověk vařil ve vlastním těle.

To přešlo až ve chvíli kdy k pentagram Mae přidal špičky znázorňující zemi. Tělo mi ztěžklo a dokonce jsem se bála, že srostu s tím kamenem na kterém sedím.

Dva obloučky od každého hrotu hvězdy představovali křídla,tedy vzduch.
Na to jediné jsem nijak nereagovala, naštěstí.

Deset malých trojúhelníků za oheň a pod nimi jen malá tečka za vodu.

To mi připomnělo špatné vzpomínky, protože jsem si přišla jako by mi plíce zaplavila voda, ale naštěstí to taky znamenalo, že se blížím ke konci. Už jen okrasné čáry za vzduch a pentagon.

Dokončil poslední tah dýkou a nebýt mé praxe se skoro umíráním nejspíš bych omdlela.

Zatmívalo se mi před očima a teprve po nějaké době jsem si vůbec uvědomila hlasy co se snažili upoutat mojí pozornost.

,,Helly, jsi v pořádku?"ptal se Mae stále dokola a dle jeho výrazu už docela hysterčil.

,, Samozřejmě,"řekla jsem a zamračila se při pohledu na své zápěstí ze kterého tekla krev proudem.

,,Na tom není nic samozřejmého,"bránil ho Azrel.,,Od chvíle kdy začal s tím pentagramem jsi nepřestala křičet. Dokonce i Cassian uvažoval, že to zastaví ale Mae nám vysvětlil, že bychom pak museli začínat zase od začátku."

,,Ano, jsem v pořádku."odpověděla jsem tedy jinak a v duchu stále přemýšlela nad jeho slovy. Nejspíš byla bolest taková, že jsem přestala vnímat vše mimo ní. ,,Mohli bychom teď pokračovat než ta krev zaschne?"

Cass maličko váhavě přikývl a nabídl své zápěstí aby mu Mae mohl ten ornament taky nakreslit.

,, Vždyť to nebolí,"řekl Kar zmateně a přeskakovat pohledem ze mě na Mae a zase zpátky.

,, Vždycky to bolí jen Daei, to ti z toho vyprávění nedošlo?"zeptala jsem se otráveně a protočila oči, tedy spíš jsem se o to pokusila ale sil jsem na to příliš neměla. ,,Je to trest za snahu obejít matku přírodu."

Mae dokončila ornament na jeho ruce a následně svou magií oba ornamenty nechala splynout z kůží. V ten moment se oba rozzářily jasně zeleným světlem.

Hotovo, nyní je spojení mezi Animae a vámi dvěma je už navždy.

Vidět Cassianův pohled když slyšel Šey mluvit byl k nezaplacení.

,, Nyní nás Mae asi můžeš vzít do dolů,"rozhodla jsem a pevně se postavila na vratké nohy. Oblekla jsem si plášť, protože s ním se přece jen cítím trošku jistější a to teď potřebuju.

Sice se začíná stmívat ale v dolech bude tma tak jako tak.

Všichni se na mě podezřívavě podívali jako by nevěřili, že to zvládnu ale naštěstí nikdo nic nahlas neřekl. Těžko bych mohla popřít, že si přijdu jako by po mě opakovaně přešel drak ale musíme sehnat jablko dřív než se na ostrově rozkřikne o co se snažíme.

Nechci aby měl král sebemenší podezření, že jeho plán nevychází než bude příliš pozdě. Sice není z nejbystřejších ale má dostatečný vliv aby nás mohl zkusit připravit o vše. Obávám se, že by ani vlastního syna neušetřil kdyby vyšlo najevo jak sporná je jeho věrnost.

Azrel s Cassianem se připravovali na nevolnost co znovu přijde až Mae použije to kouzlo. Můj Sakeeidí přítel se k tomu ale příliš neměl. Položila ruku na moje předloktí abych její slova slyšela pouze já.

,, Helly, vážně tu cestu zvládneš? "špitla starostlivě a nešlo přehlédnout její obavu.

,, Musíme pokračovat," špitla jsem naoplatku rozhodně a věnovala jí slabí, snad uklidňující, úsměv.,, Čas je proti nám."

Sice to asi nebylo to co chtěla slyšet ale přijala to jako holí fakt. Dokončila kouzlo na přesun a mi najednou místo uprostřed pouště stáli v lese před temným otvorem do kamene, který byl součástí mnohem většího pohoří.

,, Doli Yai,"
Mae ty dvě slova řekla s takovým odporem až mi přejel mráz po zádech. Nebylo to pro ní vůbec typické ale s ohledem na jeho minulost tomu rozumím. Přísahala, že už se sem v životě nevrátí a stejně tu teď s námi stojí.
V tomhle jsme si byly až příliš podobné, ochotné čelit svým nejhorším nočním můrám pro vyšší dobro.

,, Šey, počkej tu na nás v nejvyšších větvích borovice, "poručila jsem jí mírně, nerada se od ní odděluji ale sem s námi nemůže.

,,Proč tu musí zůstat?" ptal se opět princ, který nejspíš jako jediný nikdy neslyšel o Yai víc než které zbraně se z něj vyrábí.

,,Protože Yai potlačuje veškerou magii, "vysvětlila jsem mu.,, Původně se v tomto pohoří usadili Bureni, jako všichni z rodu trpaslíků byly obezřetní vůči těm co používají magii a tak ze strachu aby jim nikdo neukradl jejich poklady podnikli kroky, který potlačují magii.
Jediný Mae by uvnitř něco dokázal a to jen proto, že je napůl potomkem právě této rasy. "

Rozladěná mrmlaní od lidské části naší skupiny mě pobavilo a zároveň určitým způsobem potěšilo. Když to celé začalo byla pro ně magie něco nepředstavitelného od čeho se chtěli držet co nejdál.

Vešli jsme do jeskyně, která byla celou dobu hned před námi. Věděla jsem totiž z vyprávění Mae, že jsou všechny propojené tunely.

Byla tu tma, která nás chránila před prozrazením. Pohybovali jsme se pomalu a tiše, protože i přes zjevný nedostatek strážců u tohoto vchodu jsme stále byly na nepřátelském území.

Doufala jsem, že to tu bude alespoň prvních pár metrů prázdné ale hlouběji v nitru hor už jsme takové štěstí neměli.

Zahnuli jsme za roh a dostali se do části tunelů osvětlené loučemi.
Tam jsme narazili na jednoho z otrokářů. Nebyl nijak vysoký ale slovo drobný na něj určitě nesedělo.
Pod jejich uniformu se rysovali svaly, které bych typovala spíš na kováře než na otrokáře ale černočerná nehořlavá kombinéza a rohatá helma mě nenechávali na pochybách. Ti muži díky tomu všemu vypadají jako démoni. Vypadají jako to co vnitru jsou.

Ani na okamžik jsem nezaváhala a tasila nové dýky. Je mi jasné, že dojde na pořádnou rvačku, tak proti té hroudě svalů nechci jít neozbrojená.

Můj protivník zareagoval dost podobně. Vytáhl z pochvy meč ale do druhé ruky si vzal bič.

Odpornější věc jsem neviděla. Byl zpletený z kůže něčeho o jehož původu jsem raději nechtěla nic vědět a do toho zapracováné ostré hroty, které celý bič dělali ještě nebezpečnější. Úplně jsem před očima viděla jak se hroty někomu zaseknou do kůže a nejenom že potrhají ale nebála bych se předpokládat, že to možná vytrhne i kousek masa.
Zkrátka to byla věc, kterou jsem se odmítala nechat zasáhnout.

Když tím poprvé po mě švihnul nastavila jsem do cesty jednu dýku a když se z větší části obmotala kolem ostří zatáhla jsem prudce k sobě.

Měla jsem štěstí v tom, že to nečekal a tak nejspíš nedržel bič tak pevně ale smůlu v tom, že mi pohybová síla vytrhla dýku z ruky.

Jen jsem slyšela jak cinkla o skálu, protože v ten okamžik na mě s bojovým výkřikem úplně vytočený zaútočil.

Ostří jeho meče se střetlo s mou dýkou a odlétli modré jiskry značící, že se jedná o podobně tvrdý kov. Nevěděla jsem kde se k němu ten násilník dostal ale neměla jsem čas nad tím přemýšlet.

Stál proti mě zručný bojovník. Bylo to příliš vyrovnané a já byla v nevýhodě, protože boj s jednou zbraní nebyl nikdy můj styl. Sice jsem měla sem tam štěstí a uštědřila mu mělké sekné rány ale nic velkého.

Jemu se podařilo mě jednou skutečně zasáhnout hlouběji do paže ale ten pohyb ho příliš odkryl.
Upustila jsem svou zbraň a po tvrdým úderu do předloktí mu sebrala meč.

,,Dost!"vykřikl Azrel současně s jiným hlasem,teprve když jsem se několikrát nadechla mi došlo, že to byl Mae, když jsem se chystala k poslední raně.
Ta by mu přejela po krku těsně pod koncem helmy a ukončila jeho bytí. Rychlé i když trochu krvavé řešení.
Místo toho jsem tedy zapíchla meč těsně vedle jeho hlavy, až mu škrábla přilbu.
Nemám ráda otrokáře z hory Yai, nemají žádný řád a kontrolu. Vládne tu pouze násilí, za které je ještě odměňují.
Neviděla jsem žádný důvod nechat ho žít, mohl by nás prozradit.

,,Ty jsi to neviděla?"zeptal se nakonec Azrel a přešel k nám. Šel pomalu jako by se mě v tu chvíli dokonce bál. To jsem nechtěla takhle jsem se pokusila svůj výraz změnit z bojové masky na něco přívětivějšího.

,,Nevím co bych měla vidět, "řekla jsem maličko zadýchaně. ,, Jediné co vím je, že pokud spustí poplach zabíjí nás všechny a ani to, že jsi princ tě neochrání."

Uniklo mi maličké zavrčení, protože představa selhat tak blízko cíle se mi vůbec nelíbila.

Toho varování si ale princ příliš nevšímal, opatrně ve vší ladnosti si klekl k muži nad kterým jsem se stále tyčila.

Odhrnul té stráži rozseknutou halenu stranou a já konečně viděla co myslel. Obyčejné černobílé tetování, ale to by nebylo tak zvláštní jako to co znázorňovalo.
Byla to Šey, sice ještě jako malé ptáče ale poznala bych jí všude.

Začínala jsem mít špatné tušení a byla vděčná těm dvěma, že zastavili mou ruku, i když ne doslova.

,,Co na to tak čumíte, to jste ještě nikdy neviděli obyčejnou sovu?"vyjel na nás. ,, Tedy ne obyčejnou, tohle poslední jsem viděl než jsem přišel o sestru."

To byly slova, která mi na okamžik vyrazila dech než se mi z obličeje ztratila všechna barva a v břiše se usadil divný pocit.

,,Bene,"vyslovila jsem to jméno se zvláštní jistotou ještě dřív než si sundal helmu.