( nahoru jsem vám dala ilustraci jak vypadají korunovační klenoty Coed)

Měla jsem jen pár možností, buď jsem mohla sedět na kamenné zemi své cely a zírat na stejně kamennou zeď nebo jsem mohla využít svého vnitřního spojení s mým zvířetem. Myslím, že je všem jasné jak byla tato volba snadná.
Zavřela jsem oči a tiše vyslovila její jméno. „ Šey.."
Ano, moje sova má své vlastní jméno. Možná je tvořena mou částí ale z velké části je hlavně sama sebou. Samostatná bytost s vlastním vědomím, rozumem i pocity. Jsme spojeny ale nejsme jednou. Ale i ona dostala své jméno od mé mámy, byly jsme její miláčci. Pojmenovala jí podle jedné jedinečné květiny co roste u zátoky ploutví, nikdy nemá tu stejnou barvu dlouho. Její zbarvení se totiž mění v souvislosti s denní dobou i s tím kdo je zrovna v nedalekém okolí a její míza dokáže na několik hodin paralyzovat většinu ostrova.

Moje Šey sice nemění barvu ale není o nic méně jedinečnější než rostlina po které dostala jméno. Je černou variantou sovy pálené což jí pomáhá hlavně v noci zůstat v bezpečí. Na rozdíl od běžných sov ale nemusí spát ve dne, svou energii si bere z našeho spojení a může tak létat ve dne i v noci. Záleží pouze na tom co se nám v danou chvíli hodí.
No a když jste na vrcholu seznamu lidí co chce král zničit, tak se vám soví zrak hodí stále.

To byl asi i důvod proč byla moje malá společnice tak nadšená když mě zajali, od začátku soukromé války mezi mnou a tím arogantním zmetkem neměla moc příležitostí si nerušeně odpočinout ale to jí nečeká ani nyní.
Za několik okamžiků už jsem viděla rozlehlý les na severu a někde v dálce i severní zeď hradeb. Tohle není daleko od tábořiště kde jsme se usadili, takže se ani nedivím že se sem vrátila. O to víc mě mrzí, že jí musím hnát do centra všech problémů ale potřebuji informace.

Šey, poletíme k paláci... pronesla jsem k ní šeptem v její hlavě. Sice bych mohla její tělo ovládnout a zaletět si tam sama ale nechci aby mě vnímala jako někoho kdo jí krade možnost se rozhodnout. Jsme rovnocennými partnery, nejsem žádný parazit. No, určitým způsobem by mě tak mohl někdo vnímat ale já se tak nehodlám chovat.
Let na křídlech sovy je plynulí a neskutečně tichý, díky tomu jsou také tak skvělými nočními lovci. Přistáli jsme na nejvyšším okně lidské věže ve které si stávající král udělal svůj trůní sál. Tam se dozvíme vše co budeme potřebovat, dělala jsem to tak vždy. On je totiž strašný tlučhuba a ještě ke všemu trpí samomluvou.

Mám dnes skutečně štěstí, protože v té přehnaně vyzdobené místnosti lemované zlatem a perletí se právě asi chystal důležitý rozhovor. Jeho veličenstvo se tam rozvalovalo jako přejetá blonďatá žába, dával na odiv své počínající panděro a vše sledoval svými vodovýma modrýma očima s tím svým povrchním šklebem, do kterého jsem mu tak toužila šlápnout. Seděl na svém honosném trůnu z našeho nejcennějšího kovu, který vypadal jako by se mu všechny ostatní rasy podvolily a z vlastních těl vytvořili trůn pro svého krále. Tedy v tomto případě jen rasy u kterých dokázaly lidé poznat, že se nejedná o člověka. Místo čtyř běžných nohou měl osm, protože základ tvořila ohnivá Živlonoška uprostřed proměny v draka a Alfa Proměnlivců také uprostřed proměny v pantera. Bylo mi jasné proč se jejich Živlonoška mění zrovna v draka, průměrný Proměnlivec má po přeměně zhruba metr a skutečně silný Alfa může být klidně vyšší než dospělá žena. No a on chtěl pokořit velkého Alfu. Takže nesedí na jejich hřbetech ale ze správného uhlu to vypadá jako by ho už kus snědli.

Područku mu na jedné straně dělá ocas Vodněnky, přesněji béžové Vodněnky, která leží Proměnlivci na zádech aby měl její ploutev před čumákem. Béžové Vodněnky nemají rády označení bílé či dokonce světlé, protože ani ony nejsou svaté.
Tohle vše je ještě v pořádku, protože to zobrazení alespoň nějakým způsobem odpovídá tomu jak vypadají ale ta karikatura na druhé straně co má znázorňovat Limwaybureny je absurdní. Jako chápu,že tím chtějí znázornit, že nejsou na stejné úrovni jako všichni ostatní ale udělat z nich třiceticentimetrovou figurku co nad hlavou drží jakoby trám je zvrácená. Obzvlášť když se vezme, že jím lidé sebrali veškerou svobodu a nutí je pracovat v dolech kde se těží Yai.
Nejhorší ale asi je, že většina lidí skutečně věří tomu, že tohle je jejich skutečná podoba.

Opěradlo trůnu už je spíš taková třešinka, protože se opírá o hruď Vitta. Kdybych měla typovat tak to podle mě byl někdo od Gllorků ale takhle když mají všichni stejně kovovou barvu je těžké to říct s určitostí. Klidně to může být Bar nebo Dragoniss. Stejně tu panu vševědoucímu králi z hlavní sedmičky chybí Asterie a Sakeeidi, a lidé pokud je tedy někdo skutečně chce počítat do té jinak docela tolerantní skupinky. Nemluvě o jiných obyvatelých Karganto perdai kteří se podepisování neúčastnili, jako například má rasa.

Asi bych se měla přesunout pozornost od jeho příšerného vkusu zpět k nim, protože to vypadá na to že budou mluvit.

„Vaše Velkoleposti," upozornil na sebe hlavní královský Kar. Nevím nad čím kroutit hlavou dřív, jestli nad tím do nebe volajícím egoismem nebo nad tím které inteligentní stvoření napadlo pojmenovat strážce království tak pitomě. Asi nad tím prostě nechtěli příliš přemýšlet.

„Och, jistě."řekl nabubřele ten panák a tváři se jako by úplně zapomněl, že jsou s nim v místnosti také. „Pozval jsem si vás kvůli té vzbouřenecké kurtizáně, co se Kaři uráčili před nedávnem zajmout. Ona je klíčem k úplnému ovládnutí Karganto perdai."

Ten musel spadnout z tý svojí věže rovnou na hlavu když si myslí, že mu budu pomáhat. I kdybych skousla fakt, že v podstatě zotročil celý jeden národ tak je tu stále to, že je falešný jak slzy Vodněnky. Vždyť i to jak mě nazval kurtizánou, tváří se vznešeně ale když je sám mluví hůř něž Baři. Myslím, že bych tohohle dokonalého vůdce neměla ráda ani kdyby to nebylo mé životní poslaní.

„To nevyjde."poznamenal trefně Tankarský princ. Když promluvil nepodívala jsem se na něj, nemám zapotřebí nechat se ovlivňovat krásnou lidskou tvářičkou. O Princi Azrelovi se říká dost věcí ale cokoliv ohledně jeho vzhledu je pravda. On je perlou Tankaru víc než by to zvládla kterákoliv princezna. Vlasy v barvě noci lemovali jeho opálenou ostře řezanou tvář,na které kromě dokonalého úsměvu zářili i dvě smaragdová kukadla, které mu mohla závidět kdejaká pouliční kočka. Hlavně to byl ale známí lamač srdcí, každá na něm mohla oči nechat ale on byl ledovec a stejně povýšený jako jeho otec. Jenže na rozdíl od krále má alespoň v hlavě něco jiného než seno a plány jak získat ještě větší moc.

„Nesmysl, jen jí to musíme správně podat. Pak bez zaváhání udělá všechnu tu špinavou práci za vás a jenom jí budete hlídat aby neutekla."řekl a nejsmutnější na tom bylo,že tomu skutečně věřil. Možná by mu to i skutečně vyšlo ale to bychom nesměli se Šey všechno slyšet.

„Co po ní vlastně chcete? Třeba bychom to dokázali sami."ozval se ten uniformovaný blbeček a nejspíš bych nad tím protočila oči kdybych byla ve svém těle. Sovu jsem totiž oči protáčet ještě neviděla a to s jednou žiju.

Nesnáším ho, protože on si to vybral dobrovolně. Princ se jako princ narodí ale tenhle imbecil si dobrovolně vybral být Karem. I když podle mě je k tomu musí nutit, protože člověk musí být úplně pitomý aby do toho šel sám od sebe.

,, Korunovační klenoty Coed."řekl král.

Já to čekala takže jsem si mohla užívat výraz ve tváři toho idiota. Kdyby to šlo poznat tak by určitě jeho tvář přišla o většinu své barvy. Jenže u něj to zkrátka poznat nebylo, byl totiž snědý s očima barvy medu. Ani nebyl vyloženě pohledný jako naše princátko, jeho rysy byly tvrdé a neotesané.
Žádná se na něj příliš dlouho nedívala. Nepomohly mu ani svaly z roků cvičení a bojů.

No já se ani nedivím, lidské ženy nejenom že nemají smysl pro dobrodružství a nebezpečí ale ani neumějí posuzovat podle očí. Jeho oči totiž nejsou tvrdé, jen skrývají mnoha tajemství.

,,To je jen mýtus."řekl princ zamítavě a tvářil se jako,že se jeho otec úplně zbláznil. Což o to, on byl blázen vždy ale v tomhle se bohužel neplete.

,,Ne, podle Kroniky Minearei saba existují."řekl zapáleně a vyskočil na nohy jako by se chtěl postavit každému kdo to zpochybní. ,, Když matka příroda stvořila Karganto perdai zasadila někde strom života Coed a v jeho koruně vyrostly i korunovační klenoty. Koruna, žezlo a jablko. Do jablka vložila kámen určení, který se rozzáří v rukou právoplatného panovníka a když ten umírá zjeví se tam nový panovník. Když se k moci dostal můj děd ty podřadná stvoření je ukradla, dřív než se k nim dostal on, a schovala je. Od té doby je žádný člověk už nikdy nespatřil."

Překvapilo mě jak pravdivě ten příběh vyprávěl. Čekala bych,že si ho nějak překroutí abychom z toho vyšli jako ti nejhorší. Místo toho se to téměř neliší od příběhu ve spisech Sakeeidů. Jejich knihovna je největší na ostrově.

,,A proč si myslíte, že nám tedy pomůže když to záměrně před námi schovaly ?"zeptal se Kar když se vzpamatoval z toho šoku. Když nad tím tak přemýšlím, vlastně neznám jeho jméno. Vím jak se jmenuje král i princ ale v kruzích kde se objevuju mu říkají jen vrchní či hlavní Kar.

,,Aby mohla dokončit svůj úkol a sesadit lidi z trůnu. Bude věřit,že ten koho si kámen vybere sjednotí zrůdy a ti nás odtud vyženou.."řekl s krvelačným úsměvem.,,Jenže mi na ně budeme už připravený a vyhladíme je."

Přejel mi mráz po zádech. Ten výraz v jeho očích. On miluje naší krev a vyžívá se v našem likvidování. Jsem vlastně docela ráda, že jsem mě strčily do věže. O místním podzemní se povídají skutečně hororové příběhy těch kterým se podařilo utéct. Jenže většina byla tím zážitkem stejně natolik rozbitá, že se nedožila další zimy.

Když jsem tu informaci vstřebala zahleděla jsem se na jeho dva společníky a překvapilo mě, že vypadaly stejně zděšení jako já.
To bylo zvláštní, myslela jsem že všichni co s ním spolupracují sdílí jeho postoj.
Úplně jsem si představovala jak má jeho syn ve svém přijímacím salónku pověšené vycpané hlavy Proměnlivců a před krbem má kůži Živlonošky.
Jo, možná jsem trošku morbidní ale na trhách jsem viděla například dýky z kostí Vodněnky nebo šperky z tesáku Proměnlivců.
Vlastně když nad tím přemýšlím meč co visí králi u pasu je určitě z Baří kosti, jednoho z nejtvrdších materiálů na ostrově. Sice až po Yai ale i tak je to úctyhodná zbraň, alespoň tedy z objektivního hlediska. Z toho morálního je mi z toho na zvracení.
I když kdyby to dělali ze všech vadilo by mi to méně, kdybych si mohla koupit třeba dýku z lidské kosti i když ta by byla jen na okrasu. Jejich kosti toho totiž moc nevydrží.

To ticho po jeho prohlášení bylo takové zvláštní, zlověstné, a úplně mi trhalo uši.
Byl to totiž příslib, že jestli selžu už to nikdo nespraví. Bude z nás téměř vyhynulý druh, z nás všech co jsme tu měli najít své útočiště.
V něčem měl ale král pravdu, potřebujeme ty korunovační klenoty abychom se mohli sjednotit. Pokud budeme mít vlastního krále či královnu, která dokáže přimět veškeré rasy ke spolupráci bude se král ještě divit. Možná to bude podle jeho plánu a bude na nás připraven ale nemá ani vzdálenou představu jak jsme mocný.
Jen jeden z kmenů Vitta by strčil celou lidskou armádu do kapsy a ani vy se při tom nezapotil. Natož kdyby to byly všechny tři plus Proměnlivci a Živlonošky.

Lidé si myslí když jsme jim přenechali Tankar tak ,že jsme proti nim i dohromady bezmocní ale opak je pravdou. Jen bylo pod naší úroveň válčit s něčím o tolik slabším, což lidem problémy nedělá při tom, že všechny jejich úlovky jsou naše slabší kusy.
Jenže král tímhle nápadem vyhlásil oficiálně válku všem rasám co v Karganto perdai žijí a to mi rozhodně nenecháme jen tak. Naopak se obávám,že až skončíme tím loveným druhém budou lidé.

Lidé co v sobě měli tolik drzosti aby se otočili proti tvorům co je na počátku chránili před útoky přírody. Ono jich totiž dřív bylo méně ale lidé se množí jako polní myši narozdíl od nás. Sice je velké procento ras dlouhověké ale máme často problémy s nějakým aspektem našeho života. To byl další z důvodů proč jsme mezi nás pustili lidi. Měli být tím zlomovým prvkem. Křížením s lidmi bychom se dostali alespoň na polovinu jejich porodnosti ale když nás zavrhli začal náš počet prudce klesat. Tedy u některých druhů.

Tím se ale teď nechci zabývat, mám horší problémy. Ti lidé totiž zvedly kotvy a dám královu hlavu do ohně za to,že šli za mnou do věže. Já bych mu tam tu hlavu dala klidně okamžitě bez ponuky ale asi bude ještě nějaký čas trvat než mi to bude dovoleno.

Povzdechla jsem si. Nejraději bych se tomu rozhovoru úplně vyhnula, protože s těmi dvěma nechci mít vůbec co dočinění, jenže já tam musím. Musím s nimi mluvit a nějak si zajistit propuštění abych se mohla vydat hledat klenoty Coed a když budu mít štěstí třeba bude pravda i to,že je v jedné části mapa ke stromu Coed. Jen tedy nikdo neví ve které a ke všemu tam bych ten lidský odpad skutečně zavést neměla. Bylo by to totiž něco jako svatokrádež.
Lidé jakožto konfliktní stvoření by vůbec neměli mít dovoleno tam vkročit.

Šey která vycítila můj rozkol to vyřešila za mě. Rozlétly jsme se k mojí věži. Je až neuvěřitelné jak moc se to v tomhle okamžiku podobá pohádce. Dívka zavřená ve věži a spanilý princ co se za ní chystá aby jí z té věže dostal ven, akorát ty jeho postranní úmysly mi k pohádce úplně nesedí. Pochybuju,že nějaký princ chtěl v pohádkách po dívce aby za něj udělala špinavou práci a pomohla mu zničit to co z jejich domova zbylo. Něco takového by asi nemělo správnou morální sílu.

Už tam stáli když jsme přiletěli a snažili se jakkoliv upoutat mou pozornost. Kdyby jen tušili,že to nejde.

Vrátila jsem se do svého těla a čekala na správný okamžik. Když už Karovi ujeli nervy a napřahoval se že mi dá facku, otočila jsem k němu hlavu a upřela na něj pohled.
,, Ať tě to ani nenapadne!"zavrčela jsem výhružně a on odskočil jako by viděl ducha. To by mohla být možná i pravda když vezmu,že jsem se z ničeho nic probrala.

Princátko se z toho šoku bohužel vzpamatovalo jako první.

,,Poslal nás za vámi můj otec s lákavou nabídkou, slečno.."řekl formálně jako bych byla další obchodní partner jeho otce. Očividně neví jak jednat s vězněm od kterého potřebuje pomoct. Vždyť očividně neví ani jak mě oslovit. ,,Stejně jako mi chcete zjistit kdo je právoplatným panovníkem a za našeho doprovodu se vám korunovační klenoty Coed budou hledat daleko lépe. Chápu,že jako vzbouřenecká kurtizána máte určité povinnosti ale tohle je určitě důležitější."

Zavrčela jsem jako zvíře a než se ten Kar stačil vzpamatovat držela jsem jeho prince pod krkem přiraženého na jedné zdi.

,,Teď mě poslouchej a poslouchej mě pozorně ty aristokratický zmetku." Mrazivý důraz co jsem na ty slova dávala ho rozklepal víc než kdybych na něj řvala.,, Ještě jednou byť i jen naznačíš ,že jsem něčí děvka a ukončím váš rod po meči, rozumíme si?"

Rozklepal se jako osika ale já ho ze svého sevření odmítala pustit dokud mi neodpoví a je mi úplně jedno jak moc se mě ten jeho hlídací pes snaží odtáhnout.

,,R-rozumím.."kňůkl roztřeseně a já měla chuť protočit oči. Tohle má být ten slavný princ, pýcha Tankaru?

Ale pak jsem si uvědomila,že se proslýchá o tom,že drží na skutečně krátkém vodítku a nepustí ho ani za hradby Minearei saba. Pokud nezná jiný svět než ve kterém byl vychován, možná si ani neuvědomil, že mi tím prohlášením doslova plive do tváře.

Nakonec jsem povolila sevření a tomu jeho ochránci se povedlo mě odstrčit s takovou razancí až jsem zády narazila na protější zeď.

,,Tohle už se nebude opakovat!"vyštěkl na mě jako správný pes a já se na něj i přes bolest sladce usmála.

,, Samozřejmě,že ne. Pokud to udělá znovu tak mu vyříznu jazyk aby věděl,že takhle se semnou nemluví."řekla jsem klidně a pomalu se zase vyškrábala na nohy.,,Jsem Helmalay Streigo pod křídlem sovy a on by si měl uvědomit proč matce přírodě stačí jedna Daei na boj s celým královstvím."

Sice teď blafuju, protože jediné co mám extra je Šey ale to oni přece nemusí vědět.

,,Já jsem princ Azrel de Calt."řekl obřadně naše zakřiknutý štěně a já protočila oči.

,, Nechci vám brát iluze ale vím kdo jste. Jméno potomka toho odpornýho, zakomplexovanýho a zamindrákovanýho.."

,, Kroť se, mluvíš o našem králi."zastavil mě těsně před koncem Kar. Mračil se jak sto čertů což té jeho vizáží moc nepřidalo, ale na druhou stranu ani jeho úsměv nebyl výhra.

,,Když si ho z tohohle poznal nemohlo se jednat o pomluvu."řekla jsem vítězně, protože zamračení v jeho tváři se ještě prohloubilo.

,, Neodpověděla jste nám, přijmete jeho nabídku?"zeptal se mě opatrně Azrel a já se samolibě ušklíbla.

Mám dvě možnosti, buď tu hnít dokud nepřijdu na způsob jak se odtud dostat nebo jít s nimi a bez problému je setřást během cesty. Volba nebyla těžká ale chtěla jsem si podržet ten moment napětí. Tak jsem se raději otočila na jedinou hrozbu v celé skupině a sjela ho pohledem od hlavy až k patě. Nebude snadné se ho zbavit ale já mám vlastní fígle.

,,Má ten tvůj hlídací pes nějaké jméno nebo mu říkáte jen Kar?"zeptala jsem se výsměšně prince. Pro mě je totiž ten Kar jen princova hračka, minimálně pro tenhle úkol.
Musí to být ale pro hlavního strážce strašná potupa když je z vůdce najednou chůvičkou, což je úkol který by měl zvládnout i Kar ve výcviku.

,,Cassian Nern."řekl stroze ale ani slovem se nezmínil o tom,že by mu vadilo jakým způsobem s ním jednám. On si král skutečně ty Kary asi cvičí poctivě.

,,Tak skoč pro klíče Cassi, ať můžeme co nejdříve vyrazit."řekla jsem s ušklebkem a zacinkala řetězem na kterém jsem měla kouly na noze.

Zavrčel ale nakonec přece jen donesl klíč od řetězu. Co mě ale překvapilo byly pouta co donesl také.

,,Snad sis nemyslela,že tě pustíme jen tak na svobodu bez nějakého jištění aby si nám neutekla."řekl s ušklebkem.
Nečekala ale překvapilo mě jakou variantu pout zvolil. Myslela bych si ,že zvolí nějakou lidskou klasiku z Yai ale ne. On si vybral pouta, které byly vytvořeny na základě Wassilli.

To je tradice Proměnlivců. Pokud na jejich území přišel nezvaný vetřelec, ať už před jejich příchodem na Karganto perdai nebo poté co se moci chopili lidé, alfa ho zabil ve středu vesnice. To se samozřejmě netýkalo děti nebo toho kdo se při setkání s Proměnlivcem otočí a opustí jejich území.

Pokud byl vůdce ale stále svobodný mohlo dojít k Wassilli, vetřelec se stal Alfovým majetkem, který musel plnit veškeré přání svého pána. Získal tím ale právoplatné místo v kmeni a po několika letech dokonce mohl požádat o osvobození. Kdyby alfa souhlasil stal by se právoplatným členem kmene a mohl by si tam najít životního partnera.

Tyhle pouta spojí stráž se zajatcem na úrovni která není úplně běžná. Pokud se strážci cokoliv stane, totéž se stane i zajatci a naopak. Sdílí životní energii a při dlouhodobém používání prý i některé schopnosti či náznaky emocí toho druhého.

Je to od něj svým způsobem chytré. Nemůžu ho nechat ničím sežrat ani ho podříznout ve spánku. Naopak si ho budu muset hlídat jako oko v hlavě, protože ten blb by se klidně mohl nechat pro krále zabít a mě vzít sebou.

Připnul mi ten pitomý úzký náramek z Yai na pravé zápěstí a pak si připnul i ten svůj. On do toho ale i něco zašeptal. Heslo, kterým pouta spustil a uzamknul. To samé heslo bude muset ta samá osoba říct aby se to spojení zase přerušilo.
Tyhle pouta jsou ti nejlepší co lidé mají. Jenže stejně jako u všeho jiného, tohle není jejich práce.

Vytvořil jim to jeden Limwayburen ve snaze se vykoupit z otroctví ve kterém žijí. Zabralo to ale jen napůl, dostal se sice z dolů ale pak až do konce života v paláci dělal další a další dokud nebyl král spokojený s tím kolik jich má. No a když jich měl dost nechal ho zabít aby nikdo jiný nezjistil princip jejich výroby a aby vzbouřenci neměli šanci přijít na to jak se jich zbavit.

Takhle je to u lidí se vším. To zajímavé co mají pro ně vytvořil někdo jiný a oni mu prokázali svou vděčnost skutečně zvláštním způsobem.

,, Kdy dostanu zpět své zbraně?"zeptala jsem se a oba se na mě podívaly jako bych se úplně zbláznila.

,, Doufám, že si vážně nemyslíš, že bychom ti dovolili jít s námi ozbrojená. Stále si vězeň."řekl Cass. Ano, tentokrát zůstanu u jména protože se nechci omylem opakovat. Stejně neexistuje slovo, které ho dostatečně vystihuje.

,, Naopak brouku, přesně to si myslím. Protože až překročíme hranice Tankaru, což nás nemine, budu já to jediné co bude stát mezi vámi a vaší smrtí."řekla jsem se sladkým úsměvem a zahleděla se mu do očí.,,Za běžných okolností by mi to vůbec nevadilo a sehnala bych si i něco co bych při té podívané mohla uzobávat ale jelikož bys mě díky těm náramkům vzal sebou musím vás bohužel udržet naživu."

Princátko po mých slovech zbledlo jako smrt a dokonce i výraz ve tváři strážce zakolísal. Asi nečekali,že budu tak přímočará ale nemám za potřebí to okecávat, protože mají právo vědět že za jiných okolností bych pro jejich záchranu nehnula ani prstem.

,, Nechci vám brát iluze pánové ale stále jsme nepřátelé. Možná se uráčím vás tolerovat dokud budu mít na zápěstí ten kroužek ale NIKDY vašemu druhu nezapomenu ty zvěrstva co stále pácháte na ostatních rasách."zavrčela jsem a obešla je ke dveřím abych zvětšila tu vzdálenost mezi námi.

,,To vy jste napadli nás, pokaždé."zavrčel Kar a moje pěsti se sami od sebe sevřeli.

,,Tohle můžeš nalhávat sobě ale u mě to nezkoušej. Viděla jsem jak Kaři vytáhli z vody malou Vodněnku a přivázali jí na sluníčku zatím co jí po jedné vytrhávali šupiny z ocasu."řekla jsem temně a můj pohled ještě víc potemněl. ,, Její bolestné kvílení rezonovalo lesem společně s jejich smíchem."

A princ nám změnil barvu znovu, tentokrát na zelenou. Nevědět svoje podezřívám ho ,že má nějaké geny od Proměnlivců.

,, Můžete si o nás říkat co chcete ale vy jste skutečná zvířata."řekla jsem nakonec tvrdě a založila si ruce na hrudi.
Odmítám se s nimi na tohle téma už dál bavit. Viděla jsem toho díky Šey víc než bych kdy chtěla a rozhodně víc než by se mi líbilo.

Je a nás nikdo nemůže srovnávat ale ne proto,že oni by byly proti nám nějak nadřazený. Naopak, je to proto že mi si mezi sebou neubližujeme pro zábavu.

Docela mě ale pobavilo, když to vypadalo že se princ, jen z toho co jsem řekla, pozvrací. Má asi slabý žaludek ale na to se narodil do špatné rodiny.

Kar pro změnu zamyšleně mlčel a probodával mě pohledem celou cestu z věže až dolů. Docela by mě zajímalo co má za problém. Zavedl mě do zbrojnice kde mi velice neochotně vrátil moje Sai a můj plášť. Očividně nikdo z nich nepřišel na to jak funguje a tak ho dali sem aby si neublížili. To bylo téměř chytré. Lepší by ale bylo kdyby dokázali rozluštit jeho tajemství, jenže to bych po nich asi chtěla příliš. Neváhala jsem, ten plášť je něco jako moje druhá kůže.

Teprve teď jsem si připadala zase sama sebou a mohla jsem se s nimi vydat na tuhle výpravu, která zákoně musí skončit naší smrtí. Protože když se Kar, princ a Daei vydají hledat ztracené korunovační klenoty, nejenom že to zní jako začátek špatného vtipu ale hlavně to rozhodně nemůže skončit dobře.

To se dřív Limwaybureni naučí lítat.