Ledík napjatě ležel v hlídkařském doupěti a dělal že spí.
Večerní hlídku rychle odbil, stejně jako večeři a pak si honem šel lehnout.
Veselý a Ostražitá si vyměnili pohledy, ale na nic se neptali.
Ledík s bušícím srdcem čekal, až se tábor ponoří do ticha a on může vyrazit za hledání odpovědí.
Opatrně se vyplížil z doupěte a pak rychle vyběhl z tábora, k území Sovího klanu.
Běžel jak nejrychleji mohl a proklínal svou zářivě bílou srst. Musí se vyhnout noční hlídce, ale překvapilo ho, že žádnou necítil. To ho trochu znepokojilo, a na chvíli ho ovládlo podezření, které honem zahnal.
Přemýšlel co bude dělat. Rozhodně nemůže vtrhnout do tábora Sovích s tím, že je Ledík a musí si promluvit s Chytrou.
Došlo mu, že tohle všechno je pěkně pitomí nápad. Byl tak rozrušený ze svého objevu, že nepřemýšlel dál.
Co když Šedé skály, ani mizení vlků nemají se záchranou klanů nic společného? Napadlo ho. Pokud ne, stejně bude užitečné si popovídat s Chytrou.
Když překročil hranice se Sovím klanem, podivně se uvolnil, i když by to mělo být naopak. Můžou ho zabít!
Posadil se vedle nějakého stromu a ztěžka oddechoval. Letěl jako vítr, aby se sem dostal a přitom nevěděl co bude dělat.
Najednou ho napadlo něco tak šíleného, že to málem zavrhl. Vynadal si, že ho to nenapadlo předtím.
Dokázal Chytrou sledovat pomocí snů a ona nejspíš jeho. Ale mohla by ho slyšet.
Věděl že vyspat se na území koček, které jestli ho uvidí, nejspíš rozcupují na cucky, není dobrý nápad, ale jiná možnost nebyla.
Proto zklidnil svůj dech, lehl si, a soustředil se jen na šumění řeky, která protékala nedaleko od něj.
Po chvíli ho ty jednotvárné zvuky ukolébaly ke spánku a on myslel jen na jedno: Chytrá.

Byl ve snu, cítil to.
Uviděl velkou šedou kočku s hustou srstí a oranžovýma očima.
Chytrá.
Naplnilo ho radostné vzrušení, a zároveň obavy. Tohle je nejspíš její sen, uviděl Chytrou, která stojí uprostřed řeky, nemůže se hnout a jen sleduje jak proti sobě útočí obrovská průhledná vlčice a dvě velké kočky, které měli na pomoc ještě kočky velikosti normálních vlků. Ledík se rozhlédl. Stáli v nějakém údolí ve skalách.
Napadlo ho jediné. Bitva u Šedých skal.
Hrůzou se mu zježily chlupy a on zavřel oči, když dvě kočky zavrčely, což znělo jakoby se ocitl uprostřed bouře.
Musel si promluvit s Chytrou, ale ta jenom civěla na nějakou puklinu ve skále, kde se něco třpytilo.
Ledíka popadlo podivné vzrušení, ale než se stačil rozhlédnout lépe, sen se změnil.
Chytrá, už v podobě vlčice, se skláněla nad tělem nějakého vlka, ve kterém poznal Betu, jejího bratra.
Bojiště kolem ní bylo poseto mrtvolami jak koček, tak vlků, ale jejich obličeje Ledík nerozeznával, jelikož to byl sen Chytré, ne jeho.
Rychle k ní přispěchal. ,,CHYTRÁ!" Zaječel jí do ucha a vlčice se otočila. Vzápětí tu stála jako kočka, zatímco on jako vlk.
Krajina kolem nich se změnila, stáli v Šedých skalách, ale koryto řeky bylo vyschlé a tráva mrtvá.
,,Ledíku?" Zeptala se Chytrá.
,,Musím s tebou mluvit" vyhrkl Ledík, jelikož cítil, že se ztrácí spojení. ,,Jsem na území Sovích nedaleko řeky. Přijď prosím!"
Chytrá nestihla odpovědět a sen skončil.

Ledík se rychle probudil a uvažoval nad tím, co viděl. Byl to sen, nebo ne?
Už dříve se mu stávalo, že jeho sny nebyli úplně sny, ale spíše něco co se právě děje, nebo se stane, ale tohle bylo něco úplně jiného. Bylo to nad jeho chápání.
Rozhlédl se a zavětřil, aby zkontroloval že ho nikdo nesleduje. Vzduch byl ale jen prosycený studenou řekou a vůní jehličí.
Položil si hlavu na tlapy a čekal.
Měsíc putoval po obloze a Ledíkovi začala být zima. Kde je? Pomyslel si. Snad jí nikdo nechytil.
Najednou ale uslyšel, jak někdo šplouchl do vody a plave.
Zvedl hlavu a upřeně zíral k řece. Za chvíli z ní vylezla velká kočka která se otřepala a olízala srst.
Pak přišla k němu a řekla: ,,Noční koupel jsem nezamýšlela" Úmyslně ho postříkala kapkami a Ledík se uchechtl. Chytrá, nebo-li Šedosrst. Uvědomil si, že je to poprvé, kdy jí vidí naživo, i když jejich podoby byli prohozené. Jejich osudy byli propletené, Ledík si to uvědomoval a byl z toho nesvůj.
,,Tak co?" Zeptala se Chytrá, posadila se naproti němu a olizovala si mokrou srst.
Ledík najednou nevěděl kde začít a tak jen zaraženě mlčel.
Když se Chytrá dočistila, obrátila se k němu a sledovala ho velkýma, oranžovýma očima.
,,Doufám že tě nevykopli ze smečky" řekla a Ledík spěšně zakroutil hlavou.
Konečně našel správná slova.
,,Chtěl jsem se tě zeptat na bitvu u Šedých skal. I když, mělo by se to jmenovat bitva v Šedých skalách, podle toho snu co jsem viděl v tvojí hlavě. Bylo to ono, že ano?"
Chytrá si ho měřila nepřirozeně inteligentníma očima, než připustila: ,,Ano"
Ledík se naježil, ale zima mu nebyla.
,,Myslíš že tam je..."
,,Něco co zastaví válku?" Přerušila ho Chytrá. ,,Ano, přesně to si myslím"
Chvíli mlčeli. ,,Co budeme dělat?" Zeptal se.
Chytrá si povzdechla. ,,Nejspíš nic-zatím"
Ledík na ní ohromeně civěl. Trmácel se až sem, viděl její sen a mluvil s ní jen proto, aby mu řekla že nic nebudou dělat?!
,,Netvař se tak" utrhla se na něj Chytrá. ,,Co myslíš že podle tebe budu dělat? Zvednu se, vytáhnu z té jeskyně tu věc, ať je to co je to a praštím s tím Alfu do hlavy, aby byl klid?"
Ledík se proti své vůli uchechtl. ,,To asi ne"
,,No vidíš" kývla Chytrá. ,,Musí to být pečlivě naplánované. Musíš zjistit, kdy budou útočit-jsi tam nový, neřeknou ti to, takže poslouchej kde se dá a..."
,,CHLADNÝ!" Vykřikl nějaký hlas a Ledík málem dostal infarkt. Chytrá honem letěla schovat se za strom ale Ledík už ten hlas poznával.
,,Osamělá! Co tu děláš?" Zeptal se, když se bíla vlčice vynořila před ním. Unaveně dýchala, jazyk jí visel z tlamy. ,,To bych se měla ptát já tebe" ušklíbla se Omega a Ledík jí honem podepřel, aby nespadla.
,,Můžeš vylézt, věřím jí" zvolal Ledík a zpoza stromu se váhavě objevila Chytrá. ,,Ahoj Osamělá" kývla hlavou a vlčice před ní poplašeně ustoupila.
,,J-jak mě znáš?" Zeptala se vystrašeně.
,,Za prvé: jsem Chytrá, takže tě znám. Chytrá s velkým CH. Ano, jsem ta vlčice. A za druhé: Ledík-pardón, Chladný-to řekl" Uchechtla se Chytrá.
Ledík se na ní otočil. ,,Neboj všechno ti vysvětlím"
Osamělá ztěžka zavrtěla hlavou. ,,Ne, o to nejde" řekla a hlas měla vyprahlý. ,,Alfa ona..."
Zadrhla se, a Ledík jí honem přivedl k řece. Když se napila, pohlédla mu do očí.
,,Alfa, ona dnes večer vyslala posly k ostatním smečkám, proto nebyla žádná hlídka. Řekla jim o tom.
Oni chtěji dnes v noci zaútočit a míří sem!" Řekla a podlomili se jí nohy.
Ledík jí zachytil, ale podíval se na Chytrou, která se tvářila stejně vyděšeně jako on.
Chystají se zaútočit.

Heeeeej! Kdo je nej?! XD
Jáááá! Čtyři kapitoly, juchů!
Můj nový rekord! Pokusím se dát pět! XD

A už se zase lidičky blížíme ke konci XD

To bylo rychle, co? XDDD

Zatím ahuuj^^