Chytrá cítila tolik kořisti, než kdy dříve. Les Sovího klanu byl přímo nacpaný k prasknutí, a trochu žárlila. Její smečka umírá hlady, a tady mají kořisti hromady.
Honem ty myšlenky zahnala. Kočky potřebují jídlo stejně jako oni. Zamyšleně kráčela lesem a přivykala na tu změnu.
Byla hrozně malá! To bylo na proměně asi to nejhorší. Bála se, že jí najde nějaký vlk a roztrhá na cucky.
Uvědomovala si nyní tíživou situaci koček. Pokud jsou tak malý, oproti vlkům, i kdyby bojovali jak nejlépe umí, jejich nepřátelé jsou hrozně velcí. Zase na druhou stranu, koček bylo více, a navíc neměli jenom jednu zbraň. Jak Chytrá zjistila, používali jak zuby, tak drápy.
Vlci se nemohli ohánět tlapami jako kočky, jejich dlouhé nohy k tomu nebyli přizpůsobeny. Navíc byli kočky malé, mohli proběhnout pod nějakého vlku a zakousnout se mu do břicha.
Najednou si nebyla jistá, kdo by vyhrál, kdyby se střetli.
Měla sny o kočičích klanech, a naučila se o nich docela dost, takže věděla, že se jen tak nevzdají.
Povzdechla si. Stačil by i malý kousek jejich území, aby se jim život zlepšil.
Potřásla hlavou. Ne, Soví nemají tak velké území, aby ho mohli rozdávat, i když v něm bylo hodně kořisti.
I přes horší čich vnímala spoustu pachů, zatímco si vymýšlela jméno a příběh.
Šedosrst samotářka.
Přemýšlela, jak se asi má Ledík, kocourek, který byl před nějakou dobou proměněn ve vlka. Doufala že ho Alfa nezabije, protože pokud je jediný, kdo dokáže zastavit válku, musí přežít.
Stromy tu nebyli tak natěsnány u sebe, prosvítalo sem sluneční světlo, a navzdory ročnímu období jí hřálo do kožichu.
Bylo tak nezvyklé cítit paprsky slunce v lese. I když se tábor nacházel na obrovské louce, kde mohlo klidně zářit slunce, většinou ho kryli Šedé skály a jakoby se nad lesem vznášela chladná atmosféra, která měnila teplo v zimu.
Tady to bylo jiné. Prosvítalo sem světlo a dávalo jí novou naději. Nedivila se, že Alfa chce tohle území pro sebe, i když jí to nepřišlo správné.
Najednou ztuhla a celá se napjala. Ucítila pach nějaké kočky, která se blížila k ní.
Najednou spatřila velkého, hnědého kocoura s jasnýma smaragdovýma očima. Podle svých snů, si vzpomněla na jeho jméno. Jestřáb, zástupce Sovího klanu.
Když uviděl cizinku, zavrčel a naježil se. Chytrá byla zvyklá na to, že je větší, a tak jí přišlo nezvyklé být takový prcek, oproti tomuhle velkému kocourovi.
,,Co jsi zač?" Prskl a naštvaně si jí měřil pohledem.
Chytrá hrdě pozvedla hlavu a nebojácně mu pohlédla do očí, což na něj udělalo dojem, i když na tváři nedal nic znát.
,,Jmenuji se Šedosrst. Jsem samotářka, a hledám nový domov" odpověděla a snažila se, aby jí do hlasu nepronikl strach. Co když jí to neuvěří?
Jestřáb přimhouřil oči ale vzápětí zafuněl. ,,Pojď"
Vyrazil pryč, ale čekal na ní, aby mohl jít vedle ní, a tím pádem jí hlídat.
Chytrou to proti její vůli udivilo. Nemyslela si, že kočky jsou hloupé, ale vypadali tak jinačí, než vlci... Vlastně se ani tak neliší, aspoň povahově.
Šli lesem mlčky, a Chytrá se snažila soustředit na to, kudy jí vede, a sledovala všechno, co by jí někdy mohlo pomoct jako záchytný bod.
Tam vyvrácený strom, tam velká pavučina...
Celý les přímo zářil životem, oproti lesu, ve kterém vyrůstala, a to se blížil Chladomráz, nejzimnější období roku. Pak byli ještě Rudolist, Květodéšť a Horkoběs. Ty jména jí přišli divné, ale ona je nevymyslela.
Najednou spatřila vysoký kruh z kamenů a Chytrá si ze snů vzpomněla, že tam je tábor. Zachvěla se.
Jestřáb zaškrábal na jeden kámen, a pak čekal.
Chytrá nervózně přešlápla, a upřeně kámen sledovala. Vzápětí se odvalil a Jestřáb kývnul, aby šla dovnitř.
Ona se zhluboka nadechla, přikývla a vkročila dál.

Tábor jí vyrazil dech. Byl tak jiný, oproti prostému, vlčímu taboru.
Jestřab si všiml jejího obdivu a ušklíbl se. Hned nato, jí začal říkat co je co.
,,Takže tam je doupě velitelky. Na té skalce oznamuje různé věci" vysvětloval a ukázal k dvoum kamenům, které stínili jámu, skrytou různým podrostem. ,,Předpokládám že si nikdy v klanu nebyla. Velitel, nebo velitelka mají ve jméně hvězda nebo měsíc, jsou spojeni s Hvězdným klanem-to jsou naši předci žijící na Stříbrné kožešině a velí klanu"
Chytrá tiše poslouchala.
,,Tam, je doupě válečníků" řekl a Chytrá se podívala mezi kořeny velkého stromu. ,,Válečníkem se kočka stane, až dokončí výcvik. Chodí na hlídky, loví a bojují, učí učedníky" Kývl na dvě jeskyňky mezi kameny. ,,Ta první je školka, kde jsou matky s koťaty. V té druhé je léčitelka. Samice nesmí mít koťata, stejně jako velitelky. Léčitelé jsou spojení s Hvězdným klanem ještě více než velitelé, znají umění léčitelů"
Chytrá tomu rozuměla. Sama byla léčitelka, i když ona byla spojená s Úžasnou Vlčicí.
,,V té kládě jsou učedníci. Musí poslouchat své učitele, prodělávají výcvik aby se mohli stát válečníky. A v tom keři je doupě starších, kde žijí bývalý válečníci a matky, kteří už nemohou bojovat"
Chytrá přikývla, že rozumí.
Nejspíš by jí to přišlo zmatené, kdyby se ve snech často neocitala na lovech koček, na hlídkách a podobně.
,,Zavedu tě k velitelce" mňoukl Jestřáb, mrskl ocasem a zamířil k jejímu doupěti.
Na kameni, seděla elegantní černobílá kočka s bystrýma zlatýma očima.
Dívala se na ně, ale nepromluvila, dokud nepřišli blíž.
Jestřáb se uklonil, a Chytrá to po něm zopakovala.
,,Jmenuje se Hvězdná záře" sykl Jestřáb tak, aby ho slyšela jen Chytrá. Ona zastříhala ušima, aby věděl že ho slyšela.
Velitelka zamručela a oni se zvedli. ,,Co jsi zač?" Zeptala se nedůvěřivě, a přimhouřila na Chytrou oči. Ta se jejím chováním nenechala vyvést z míry. Bylo logické, že jí velitelka nevěří.
,,Jmenuji se Šedosrst, jsem samotářka, a ráda bych se přidala k vám do klanu" mňoukla odvážně, ale uctivě.
Jestřáb vedle ní se posadil a omotal ocas kolem tlapek.
Hvězdná záře dlouho nepromluvila, sledovala Chytrou a ona se pod jejím nedůvěřivým pohledem zachvěla.
Pak ale prudce otevřela oči a nepatrně se usmála. ,,Dobrá" řekla a Chytrou její náhlá změna názorů překvapila.
Kývla na ní. ,,Předpokládám, že umíš lovit"
Chytrá váhavě přikývla. Byla léčitelka, ne lovkyně! A ještě k tomu nebyla ve své pravé podobě vlka. To bude ještě průšvih. Zamračila se.
,,Jestřáb ti bude říkat vše co bude třeba, a pokud se ukáže že si věrohodná, staneš se válečnicí" mňoukla velitelka.
Jestřáb se zachmuřil. ,,Už by tu Ledík měl být"
Hvězdná záře se na něj tázavě podívala. ,,Ještě se nevrátil?" Zástupce zavrtěl hlavou.
Chytré bylo jasné, že kdyby jim řekla: To víte, váš učedník se proměnil ve vlka a teď jde ke smečce vlků aby zastavil šílenou Alfu a já jsem vlčice v podobě kočky, která neví co tu dělat, tak by jí vyhodili z klanu a ještě by se jí vysmáli.
Tak tedy mlčela, a nechala ty dva mluvit.
Když domluvili, Hvězdná záře řekla: ,,Až tu budou všichni, svolám klan, abych jim oznámila, že jsi tady"
Chytrá uctivě sklonila hlavu a když je velitelka propustila, pohlédla na Jestřába, aby jí řekl co má dělat.
,,Hm... Vypadá to, že můžeš na lov" mňoukl klidně a Chytrá přikývla. Uvnitř ale panikařila. Co jen bude dělat?

Ahooj! Po dlouhé době další kapitola! XD

Sice taková kratší a nudnější, ale doufám že se líbila XD

Zatím ahuuj^^